Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2611/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O. P., zastoupeného Mgr. Annou Jirotkovou, advokátkou, sídlem Moravská 924/6, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. července 2020 č. j. 101 Co 71/2020-182, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1. L. P. a 2. nezletilého T. P., jako vedlejších účastníků řízení, o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takto:

Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. července 2020 č. j. -182 se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.

Odůvodnění

I.

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v , a d (dále jen " ") a a Úmluvy o právech dítěte. Současně navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.

2. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně (dále jen "okresní soud") ze dne 9. 12. 2019 č. j. -100 byl 2. vedlejší účastník (dále jen "nezletilý") svěřen do střídavé péče obou rodičů, kdy do péče 1. vedlejší účastnice (dále jen "matky") byl svěřen sudý kalendářní týden od pondělí 8:00 hodin do následujícího pondělí do 8:00 hodin a do péče stěžovatele (dále i "otce") byl svěřen v lichý kalendářní týden od pondělí 8:00 hodin do následujícího pondělí do 8:00 hodin. Bylo stanoveno, že rodiče si nezletilého předají vždy v předškolním či školním zařízení, a to každé pondělí v 8:00 hodin v místě bydliště toho z nich, jehož péče bude začínat, a že není-li možné předání v rámci předškolního nebo školního zařízení, rodiče si nezletilého předají v místě bydliště toho z nich, jehož péče aktuálně končí, a to ve stejný den a hodinu (výrok I.). Matce byla uložena povinnost na výživu nezletilého přispívat částkou 1 000 Kč měsíčně, splatnou vždy ke každému 15. dni v měsíci předem k rukám otce, a to s účinností od právní moci daného rozsudku. Otci byla stanovena povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 4 000 Kč měsíčně, splatnou vždy ke každému 15. dni v měsíci předem k rukám matky, a to s účinností od právní moci daného rozsudku (výrok II.). Tím byl změněn rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 28. 3. 2018 č. j. -51 (výrok III.). Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

3. O odvolání matky proti rozsudku okresního soudu rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem tak, že napadený rozsudek změnil ve výroku I. tak, že nezletilého svěřil do výlučné péče matky (výrok I.). Dále změnil výrok II. a otci uložil povinnost s účinností od 1. 2. 2020 přispívat na výživu nezletilého částkou 7 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky a s účinností od právní moci daného rozsudku nadále částkou 10 000 Kč měsíčně. Matce uložil povinnost s účinností od 1. 2. 2020 do právní moci rozsudku přispívat na výživu nezletilého částkou 1 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce (výrok II.). Dále bylo stanoveno, že nedoplatek na výživném za dobu od 1. 2. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 24 000 Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky ve lhůtě do 31. 8. 2020 (výrok III.). Nedoplatek na výživném za dobu od 1. 2. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 5 000 Kč je matka povinna zaplatit k rukám otce ve lhůtě do 31. 8. 2020 (výrok IV.). Ve výroku III. byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (výrok V.). Dále krajský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím (výrok VI.).

II.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že při rozhodování o úpravě péče o dítě je třeba vycházet z toho, že právem obou rodičů je v zásadě stejnou měrou o dítě pečovat a podílet se na jeho výchově, a je-li dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, pak by mu mělo být umožněno stýkat se s druhým rodičem v takové míře, aby byl postulát rodičovské péče co nejvíce naplněn. Stěžovatel je přesvědčen, že krajský soud rozhodl v rozporu se zájmem nezletilého dítěte. Vůbec se nezabýval nesouhlasem stěžovatele se změnou místa bydliště nezletilého. Napadený rozsudek navíc neobsahuje náležité odůvodnění, proč je nutná změna péče ze střídavé na výlučnou péči matky, když jeho péče nebyla žádným způsobem upravena. Podotýká, že již od dvou let věku nezletilého fakticky fungovala střídavá péče obou rodičů a že byl připraven vybírat pro nezletilého základní školu tak, aby byla bez problémů dostupná z místa bydliště obou rodičů. Za hlavní důvod, který krajský soud vedl k závěru o nutnosti změny rozhodnutí okresního soudu, považuje stěžovatel vyslovené přání nezletilého na pohovoru s kolizním opatrovníkem dne 9. 7. 2020. V tomto ohledu krajskému soudu vytýká, že se nijak nevypořádal se skutečností, že v předchozích pohovorech se nezletilý vyjadřoval opačně a ke změně jeho názoru došlo po týdenním pobytu u matky, a že i kdyby byl názor nezletilého zjištěn správným způsobem, neměl krajský soud vyslovené přání nezletilého zaměnit s jeho zájmem. Z těchto důvodů došlo k porušení jeho shora uvedených základních práv. Výsledkem napadeného rozhodnutí je, že se stěžovatel neviděl s nezletilým již od 20. 8. 2020, a to přesto, že se snažil dojednat s matkou, že by do rozhodnutí o této ústavní stížnosti pokračovali v režimu, na který byl nezletilý do konce prázdnin zvyklý, tedy střídání po týdnu, ale matka to odmítla. Proto hrozí, že dojde k zpřetrhání vazeb nezletilého nejen s ním, ale i s jeho kamarády ze školky v M., a budou omezeny jeho zájmové aktivity (skaut a plavání). Přistoupil-li by Ústavní soud k odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku, minimalizoval by tím jeho dopady a v zájmu nezletilého by byl zachován dosud praktikovaný režim péče o dítě, který zachovává rovnoměrně vazby k oběma rodičům.

III.

5. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), Ústavní soud může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by pro stěžovatele výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

6. Ústavní soud po posouzení obsahu návrhu dospěl k závěru, že v posuzovaném případě jsou podmínky citovaného ustanovení splněny. Odklad vykonatelnosti je sice institutem mimořádným a je nutno vykládat restriktivně (srov. např. usnesení ze dne 9. 6. 2004

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz), nicméně výkon napadeného rozhodnutí by pro stěžovatele znamenal zjevně nepoměrně větší újmu, než jaká by odložením vykonatelnosti mohla vzniknout jiným osobám (včetně nejlepšího zájmu nezletilého), neboť by se vůbec nemohl stýkat se svým nezletilým dítětem. Zároveň odložením vykonatelnosti nebude dotčen žádný důležitý veřejný zájem, a je tak splněna i tato podmínka obsažená v .

7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. října 2020

Jan Filip v. r.

předseda senátu