Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2970/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka ve věcech ústavních stížností stěžovatelky 1) Kateřiny Šimůnkové, zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8 - Karlín, proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2019 č. j. Ncd 62/2019-62, ze dne 26. června 2019 č. j. Ncd 70/2019-235, ze dne 25. června 2019 č. j. Ncd 67/2019-61 a č. j. Ncd 65/2019-413, ze dne 1. července 2019 č. j. Ncd 73/2019-240, ze dne 19. června 2019 č. j. Ncd 64/2019-75, ze dne 27. června 2019 č. j. Ncd 71/2019-63, ze dne 26. června 2019 č. j. Ncd 69/2019-68, ze dne 22. července 2019 č. j. Ncd 83/2019-60, ze dne 19. srpna 2019 č. j. Ncd 101/2019-721, ze dne 1. července 2019 č. j. Ncd 74/2019-690, ze dne 2. srpna 2019 č. j. Ncd 90/2019-78, ze dne 7. srpna 2019 č. j. Ncd 91/2019-103, ze dne 29. srpna 2019 č. j. Ncd 105/2019-62 a ze dne 24. září 2019 č. j. Ncd 116/2019-74, stěžovatelky 2) Antonie Šimkové, zastoupené tímtéž advokátem, proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. srpna 2019 č. j. Ncd 95/2019-575, ze dne 26. června 2019 č. j. Ncd 66/2019-556 a ze dne 1. srpna 2019 č. j. Ncd 88/2019-636, a stěžovatele 3) Pavla Gleicha, zastoupeného tímtéž advokátem, proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. července 2019 č. j. Ncd 78/2019-914, ze dne 2. července 2019 č. j. Ncd 76/2019-58, ze dne 25. července 2019 č. j. Ncd 85/2019-56, ze dne 4. července 2019 č. j. Ncd 77/2019-55, ze dne 7. srpna 2019 č. j. Ncd 94/2019-176 a ze dne 7. srpna 2019 č. j. Ncd 92/2019-55, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnosti se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní soud obdržel dne 11. 9. 2019, 13. 9. 2019, 16. 9. 2019, 20. 9. 2019, 26. 9. 2019, 7. 10. 2019, 9. 10. 2019, 14. 10. 2019, 18. 10. 2019, 29. 10. 2019, 19. 11. 2019 a 9. 12. 2019 postupně patnáct ústavních stížností (

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

a

), jimiž první stěžovatelka napadá patnáct v záhlaví uvedených usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") vydaných ve sporech, v nichž se tato stěžovatelka domáhá nahrazení projevu vůle a povinnosti vedlejší účastnice uzavřít s ní smlouvu o převodu pozemků, nebo vydání náhradního pozemku, vedených u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. , u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. , u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. , u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. , u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. a u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. . Všemi napadenými usneseními vrchní soud rozhodl, že se zamítá stěžovatelčin návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Domažlicích.

2. Dále Ústavní soud obdržel dne 20. 9. 2019, 23. 9. 2019 a 21. 10. 2019 tři ústavní stížnosti, vedené pod

sp. zn.

,

a

, jimiž druhá stěžovatelka napadá tři v záhlaví uvedená usnesení vrchního soudu vydaná ve sporech o vydání náhradních pozemků, vedených u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. a u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. . Napadenými usneseními ze dne 7. 8. 2019 č. j. -575 a ze dne 1. 8. 2019 č. j. -636 vrchní soud rozhodl, že se zamítá stěžovatelčin návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Domažlicích, napadeným usnesením ze dne 26. 6. 2019 č. j. -556 rozhodl, že věc se nepřikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud").

3. Dále Ústavní soud obdržel dne 14. 10. 2019, 21. 10. 2019 a 29. 10. 2019 postupně šest ústavních stížností, vedených pod

sp. zn.

,

,

,

,

a

, jimiž stěžovatel napadá šest v záhlaví uvedených usnesení vrchního soudu vydaných ve sporech o vydání náhradního pozemku, vedených u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. , u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. , u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. a u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. . Všemi napadenými usneseními vrchní soud rozhodl, že se zamítá návrh stěžovatele na přikázání věci Okresnímu soudu v Domažlicích.

4. Stěžovatelé dále shodně navrhli, aby Ústavní soud posoudil předmětné věci jako naléhavé podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a projednal je přednostně.

5. Ústavní soud nepřehlédl, že v petitu ústavních stížností vedených pod

sp. zn.

a

sp. zn.

první stěžovatelka napadá shodné rozhodnutí vrchního soudu, jaké již napadla dříve podanou ústavní stížností vedenou pod

sp. zn.

, tj. usnesení vrchního soudu ze dne 14. 6. 2019 č. j. -62. Jelikož však v záhlaví ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn.

je jako napadené rozhodnutí označeno usnesení vrchního soudu ze dne 25. 6. 2019 č. j. -61 a v záhlaví ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn.

je jako napadené rozhodnutí označeno usnesení vrchního soudu ze dne 25. 6. 2019 č. j. -413, jejichž kopie jsou k těmto ústavním stížnostem také přiloženy, nevyzýval Ústavní soud s ohledem na tuto zjevnou nesprávnost první stěžovatelku k opravě vad jejího návrhu, ani nerozhodl o odmítnutí těchto ústavních stížností jako nepřípustných podle (z důvodu litispendence).

6. Usneseními pléna Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2019, 30. 10. 2019 a 17. 12. 2019 byly ústavní stížnosti stěžovatelů dosud vedené pod

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

a

spojeny ke společnému řízení vedenému pod

sp. zn.

.

II.

Argumentace stěžovatelů

7. Z ústavních stížností a z jejich příloh Ústavní soud zjistil, že všechny ústavní stížnosti byly podány prostřednictvím téhož právního zástupce, jsou obsahově shodné, podobně jako napadená rozhodnutí, a stejný je i další účastník (orgán, který napadené rozhodnutí vydal) a vedlejší účastnice řízení. Stěžovatelé brojí proti tomu, že vrchní soud nevyhověl jejich návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Domažlicích, popř. obvodnímu soudu. Ve všech ústavních stížnostech uvádějí, že vrchní soud postupně rozhoduje o jejich návrzích na delegování všech třiadvaceti (u první stěžovatelky), resp. osmi (u stěžovatele) a čtrnácti (u druhé stěžovatelky) řízení k Okresnímu soudu v Domažlicích "a tyto návrhy zcela mechanicky zamítá". Stěžovatelé namítají, že postup vrchního soudu spočívající v soustavném odmítání vyslovení souhlasu s delegováním jejich věcí je nelogický, když celý nárok lze vyřešit u jediného soudu a tím eliminovat nutnost provádění téměř totožného dokazování o základu jednotlivých nároků stěžovatelů. Okresní soud v Domažlicích je přitom již velmi dobře s věcmi obeznámen a bude schopen rozhodnout ve věci hospodárněji a rychleji, než kterýkoli jiný soud. Podle stěžovatelů napadená rozhodnutí neobsahují žádný argument, který by závěr, že vedení jediného řízení je hospodárnější a rychlejší, než vedení vícero řízení, jakkoli zpochybnil. Stěžovatelé uvádějí, že je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, aby bylo návrhu na delegaci, který je podán za skutkově shodné situace a je odůvodněn stejnými skutečnosti, vyhověno. Poukazují na to, že nevyhověním návrhu na delegaci věci z důvodu vhodnosti dojde k faktickému odepření spravedlnosti a k zásahu do jejich práva na soudní ochranu podle d (dále jen " "). Napadenými rozhodnutími bylo podle stěžovatelů rozhodnuto formalisticky, když tato rozhodnutí se nevypořádala s jejich argumenty a nejsou tedy řádně odůvodněna. Těmito rozhodnutími bylo rovněž zasaženo do základního práva stěžovatelů pokojně užívat svůj majetek a nebýt zbaven svého majetku garantovaného v y a Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i do práva domáhat se legitimního majetkového nároku zaručeného v Úmluvy a v Dodatkového protokolu k Úmluvě.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnosti byly podány včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s až a ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( y) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

10. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnosti jsou zjevně neopodstatněné.

11. K , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se již Ústavní soud v minulosti vyslovil tak, že příslušnost (místní i věcná) soudů je založena a je jednou z realizací ústavně zaručeného práva na zákonného soudce podle y. Ustanovení představuje výjimku z této příslušnosti obecného soudu, přičemž předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle tohoto ustanovení je, aby pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky uvedené v tomto ustanovení. Jak již Ústavní soud uvedl ve svých rozhodnutích, předpokladem uvedeného postupu je existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným, než podle zákona příslušným soudem [viz např. nález ze dne 7. 10. 1996

sp. zn.

(N 97/6 SbNU 201)]. Na straně druhé Ústavní soud několikrát zdůraznil, že je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně [viz např. nálezy ze dne 15. 11. 2001

sp. zn.

(N 172/24 SbNU 281) nebo ze dne 12. 3. 2009

sp. zn.

(N 55/52 SbNU 549), usnesení ze dne 17. 12. 2009

sp. zn.

, veřejně dostupné na http://nalus.usoud.cz].

12. Podle ustálené judikatury řízení o žalobě na nahrazení souhlasu s převodem pozemku představuje věc týkající se vlastnického práva k nemovitosti, pro niž je ustanovením založena výlučná místní příslušnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018 sp. zn. a dále v něm citovaná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017 sp. zn. , ze dne 22. 3. 2017 sp. zn. , ze dne 25. 5. 2017 sp. zn. a ze dne 20. 11. 2017 sp. zn. ). Jako výchozí pravidlo tudíž platí, že každý jednotlivý nárok na vydání pozemku má být projednán soudem, v jehož obvodu se dotčená nemovitost nachází. Ustanovení přitom na výlučnou příslušnost podle nedopadá (srov. Novotný, Z. In: Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 67).

13. Soustředění veškerých sporů u jednoho ze soudů řešících některý z návrhů stěžovatelů by tak bylo možno docílit toliko využitím institutu delegace vhodné podle § 12 odst. 2

(ke striktním podmínkám delegace vhodné v případech existence výlučné místní příslušnosti podle srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2001 sp. zn. , ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. , ze dne 23. 3. 2017 sp. zn. nebo ze dne 10. 10. 2018 č. j. v ústavních stížnostech chybně označené jako -331). Samotné rozhodování o této delegaci, na niž není právní nárok, svěřuje zákon do výlučné pravomoci obecným soudům a Ústavnímu soudu, jak vyplývá z výše uvedeného, nepřísluší jejich rozhodnutí přehodnocovat, neporušil-li obecný soud základní práva nebo svobody účastníků řízení.

14. Ústavní soud by do tohoto rozhodování mohl zasáhnout za předpokladu, že daný proces výkladu a použití podústavního práva byl stižen tzv. kvalifikovanou vadou, což je dle konstantní judikatury zpravidla tehdy, jestliže obecné soudy nezohlední správně či vůbec dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, zde konkrétně základního práva na zákonného soudce, nebo se dopustí neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi uznáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471), usnesení ze dne 5. 2. 2019

sp. zn.

].

15. Co se týče tvrzeného nesouladu s jinými rozhodnutími obecných soudů řešícími totožnou otázku, není Ústavní soud oprávněn jej zkoumat či perfekcionisticky "napravovat". Jakkoli nejednotnost soudního rozhodování - jestliže k ní došlo - je věcí nežádoucí, není ani v pravomoci Ústavního soudu ani jeho úkolem, aby zrušením jednoho rozhodnutí, jehož výklad v úvahu přicházejících ustanovení běžného zákona sám o sobě nenese znaky protiústavnosti, vnucoval obecným soudům jiný výklad běžného zákona, podávající se případně z rozhodnutí jiného, které by zůstalo zrušovacím rozhodnutím nedotčeno, a aby si tak přisuzoval postavení arbitra uvnitř obecného soudnictví (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 9. 2017

sp. zn.

).

16. Ústavní soud neshledal, že by vrchní soud jako soud příslušný k rozhodnutí o delegaci při svém rozhodování zasáhl do základních práv stěžovatelů. Ve svých rozhodnutích, kterými nevyhověl návrhům stěžovatelů na přikázání věci Okresnímu soudu v Domažlicích, popř. obvodnímu soudu, náležitě rozvedl důvody vedoucí ho k rozhodnutí o jejich zamítnutí.

17. Ústavní soud konstatuje, že postup vrchního soudu byl řádně odůvodněn a jeho rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci vrchního soudu rozvedenou v jeho napadených rozhodnutích, považuje Ústavní soud za ústavně souladnou a srozumitelnou a jeho úvahy se nejeví být nikterak nepřiměřenými. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelů.

18. Ústavní soud proto ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

19. Ústavní soud dodává, že o návrzích na přednostní projednání věcí pro jejich naléhavost podle samostatně nerozhodoval. Z procesního hlediska by byl takový postup zjevně neúčelný za situace, kdy mohl Ústavní soud o ústavních stížnostech rozhodnout neprodleně po seznámení se s posuzovanými věcmi.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. prosince 2019

Josef Fiala v.r.

předseda senátu