Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
105863.html
HTML · 3.9 KB
No categories available
IV.ÚS 209/19
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Stanislava Mojžíška, bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2018, č.j. 27 Cdo 4186/2018-242, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2018, č.j. 27 Cdo 4190/2018-244, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 18. 1. 2019 bylo Ústavnímu soudu doručeno ručně psané a obtížně čitelné podání stěžovatele, kterým se domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení Nejvyššího soudu a ustanovení advokáta.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě. Neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne.
Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami. Stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 , § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu ) a jeho podání nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem.
Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již v minulosti obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. především neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tyto nedostatky byl stěžovatel upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení evidovaná pod
sp. zn. I. ÚS 1029/07
,
,
,
,
,
,
,
nebo
; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).
V řízení o ústavních stížnostech však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jeví jako postup neefektivní a formalistický.
Stěžovatel přitom postup, kterým ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem už mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti. Za dané situace lze považovat za neúčelné, aby byl opětovně vyzýván k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem.
Obdobný postup (odmítnutí ústavní stížnosti pro vady návrhu bez vyzývání stěžovatele k jejich odstranění) byl ostatně zvolen například již ve věcech stěžovatele vedených pod
sp. zn. II. ÚS 3710/16
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
nebo
(a také v mnohá dalších).
Ústavní soud proto z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti přistoupil k přiměřené aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh stěžovatele soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2019
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu