Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 A 5/2026 - 43

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Hrabcem ve věci

žalobce: H. X. T., nar. X

zastoupený JUDr. Bc. Marcelou Lafek, advokátkou

se sídlem Národní 416/37, Praha 1 – Staré Město

proti

žalovanému: Generální konzulát České republiky v Drážďanech

se sídlem Erna-Berger-Strasse 1, Drážďany, Spolková republika Německo

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívající ve zrušení termínu stanoveného na 19. 2. 2026 pro osobní podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty sdělením žalovaného ze dne 16. 12. 2025,

takto:

I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci dne 16. 12. 2025 zrušil termín k osobnímu podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty, byl nezákonný.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 17 210 Kč k rukám jeho zástupkyně JUDr. Marcely Lafek, advokátky, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Základ sporu

1. Žalobce usiluje o vydání zaměstnanecké karty na území České republiky. Dne 24. 11. 2025 zaslal žalovanému registrační e-mail se žádostí o stanovení termínu k osobnímu podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Dne 1. 12. 2025 žalovaný odeslal žalobci odpověď, že registrace byla potvrzena s pokynem, aby se dne 19. 2. 2026 v 11:30 hod. dostavil k osobnímu podání žádosti do vízového centra žalovaného.

2. Dne 11. 12. 2025 bylo ve Sbírce zákonů publikováno , kterým bylo novelizováno , o maximálním počtu žádostí o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem podnikání, žádostí o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování a žádostí o zaměstnaneckou kartu, které lze podat na zastupitelském úřadu. Touto novelizací došlo ke stanovení maximálního počtu žádostí o vízum k pobytu nad 90 dní, které je možné u žalovaného podat v rámci období jednoho roku na nulu. Z této kvóty existovaly výjimky.

3. Dne 16. 12. 2025 zaslal žalovaný žalobci sdělení, ve kterém jej informoval, že jeho termín k osobnímu podání žádosti o zaměstnaneckou kartu byl z důvodu zrušen.

4. Žalobce se domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřuje v tom, že mu dne 16. 12. 2025 zrušil jeho termín k osobnímu podání žádosti o zaměstnaneckou kartu.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

5. Žalobce namítá, že zrušení termínu pro osobní podání žádosti bylo nezákonné, jelikož žalovaný nemá zmocnění bránit žalobci domáhat se svého práva na podání žádosti o zaměstnaneckou kartu. Dle žalobce vyplývá toto právo z d i dřívější judikatury správních soudů. Ustanovení , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, žalovanému umožňuje vyžadovat předchozí sjednání termínu a stanovit pro takové sjednání podmínky, nicméně poskytl-li žalovaný následně při splnění těchto podmínek termín, nemůže bez dalšího takto poskytnutý termín bez náhrady zrušit.

6. Žalobce má za to, že skutečnost, že zájemcům o získání zaměstnanecké karty není umožněno ani podat žádost, je protiústavní a rozporná se základními lidskými právy i s právem Evropské unie. Právo na podání žádosti je projev práva na přístup ke správnímu orgánu, a to jako součást práva na spravedlivý proces ve smyslu d. Článek 79 Smlouvy o fungování EU umožňuje sice členským státům omezit objem vstupů příchozích pracovníků, nicméně neumožňuje omezení objemu podaných žádostí, ale omezení počtu vydaných povolení. Rovněž Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011, o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě

neumožňuje zamezení podání žádosti, když hovoří o tom, že žádost může být považována za nepřípustnou, tj. vydání procesního rozhodnutí po podání žádosti. Zamezení samotného podání žádosti nebylo na evropské úrovni vůbec uvažováno, jelikož se jedná o esenciální projev právního státu. Postup žalovaného podle vede mimo jiné k porušení práva na přístup k soudnímu orgánu, když neumožněním podání žádosti je zájemcům o zaměstnaneckou kartu bráněno v zahájení procesu o žádosti, který předpokládá i možný soudní přezkum rozhodování správních orgánů.

7. Žalobce má za to, že nastavení kvót, jak je učiněno je diskriminační, a to na základě státní příslušnosti a na základě bydliště. Smlouva o fungování EU umožňuje členským státům nastavit objem vstupů na území za určený časový úsek. Kvóty tak mají být stanoveny bez ohledu na státní příslušnost žadatele či na místní příslušnost velvyslanectví (konzulátu). Není možné připustit, aby kvóty v různých zemích byly různé, a to bez jakéhokoli vztahu k počtu obyvatel či k průměrnému počtu zájemců o zaměstnaneckou kartu.

8. Podle žalobce neexistuje rozumný důvod pro vynětí osob vymezených v , 2, 3 a písm. b) do výjimky. Není zřejmé, proč tyto osoby jsou nadále oprávněné podat žádost o povolení k pobytu.

9. S ohledem na výše uvedené žalobce má za to, že soud je ve smyslu y oprávněn posoudit soulad se zákonem a neaplikovat jej.

10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že novelizované stanovuje, že maximální počet žádostí o udělení dlouhodobého víza za účelem podnikání a žádostí o zaměstnaneckou kartu podaných na Generálním konzulátu Drážďany je roven nule. Toto nařízení stanoví výjimky, avšak žalobce žádnou z těchto podmínek nesplňoval a ani v podané žalobě netvrdí, že by nějakou výjimku splňoval. Z tohoto důvodu by žalovaný nemohl žádost ve stanoveném termínu přijmout, taková žádost by byla nepřijatelná. Žalobcovým výkladem by zákona o pobytu cizinců zcela ztratil svůj smysl, neboť navzdory skutečnosti, že zastupitelskému úřadu již je známo, že žádost je z důvodu stejného zákona ve spojení s nepřijatelná, byl by povinen žalobcovu žádost přijmout a teprve následně ji shledat nepřijatelnou. Takový postup by byl zjevně nehospodárný. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2024, č. j. -50, je legitimní předcházet „plýtvání termíny“ již ve fázi přidělování termínů.

11. K námitce ústavní nekonformity žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2024, č. j. -38. Z tohoto rozsudku plyne, že má dostatečné zákonné zmocnění, které reflektuje Smlouvy o fungování EU. Žalovaný rovněž odkázal na rozsudek kasačního soudu ze dne 14. 7. 2022, č. j. -37, podle kterého stanovuje-li Smlouvy o fungování EU pro počet vstupů hmotněprávní limity, tím spíše členským státům umožňuje omezit počet žádostí představujících jejich procesní odraz. Stejný argument a maiori ad minus lze podle žalovaného uplatnit na zrušení registrace k podání žádosti, neboť i ta je procesním odrazem práva na stanovení objemu vstupů.

12. Žalovaný s odkazem na oba v předchozím bodu citované rozsudky nesouhlasí s námitkou, že je diskriminační. Žalovaný je toho názoru, že stát může podle racionálních a transparentně stanovených kritérií vybírat mezi žadateli o pobytové oprávnění za výdělečným účelem.

13. Podle žalovaného právo určit objem vstupů není totožné s právem na podání žádosti. Čl. 8 odst. 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU je proveden § 169h odst. 4 a § 181b odst. 1 zákona o pobytu cizinců.

14. Žalovaný uzavřel, že není nezákonným zásahem, zrušil-li žalobci termín k osobnímu podání žádosti o zaměstnaneckou kartu poté, co vstoupilo v platnost

15. Žalobce na výzvu soudu k vyjádření se k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2026, č. j. -35, uvedl, že tento rozsudek je na nyní posuzovanou věc přiléhavý. Sdělení důvodů nepřijatelnosti je rozhodnutím o žádosti. V dané věci bylo žadatelce upřeno právo na sdělení důvodů a obranu proti tomuto procesnímu postupu tím, že ji nebylo umožněno žádost podat, resp. registrovat se k jejímu podání.

16. Žalovaný ke shodné výzvě uvedl, že věc řešená u kasačního soudu a nyní posuzovaná věc se liší v několika ohledech. V nyní posuzované věci byla žalobcova žádost o přidělení termínu vylosována s využitím náhodného prvku a teprve následně, po vejití v platnost, byl žalobci termín zrušen. Ve věci řešené u kasačního soudu byly a již platné a účinné v době zaslání žádosti o přidělení termínu k osobnímu podání žádosti. To je významné, jde-li o možnost žalovaného dopředu v podmínkách registrace upozornit na okolnost, která může způsobit odmítnutí stanovení termínu registrace. Takovou možnost žalovaný neměl, jelikož termín byl žalobci přidělen před vstupem v platnost. V nyní posuzované věci je rovněž situace odlišná v tom, že nemohlo (ani hypoteticky) dojít k tomu, že by žalobce spadal pod jednu z výjimek podle , jelikož podle jeho body 1 až 3 jsou definovaná podle státní příslušnosti, která je zřejmá již z žádosti o registraci termínu. Účastníci vládního Programu klíčový a vědecký personál nebo Programu vysoce kvalifikovaný zaměstnanec podle pak o termín nežádají vůbec, neboť v jejích případě proces zahajuje zaměstnavatel. Žalovanému tak byly známy skutečnosti, které vyloučily nepřijatelnost žádosti. Zrušení termínu podání žádosti tak bylo zákonné a z hlediska hospodárnosti a efektivity racionální.

III. Ústní jednání

17. Z ústního jednání se žalobce i jeho právní zástupkyně omluvili a výslovně uvedli, že souhlasí s rozhodnutím věci bez své účasti na jednání a nežádají o odročení jednání.

18. Žalovaný uvedl, že ponechal-li by žalobci (a dalším žadatelům) termín k podání žádosti, bylo by to v rozporu se zásadou hospodárnosti nejenom vůči žalovanému, který má omezené kapacity, ale i vůči samotnému žalobci, jelikož by jej nutil dostavit se na zastupitelský úřad, přestože je zjevné, že jeho žádost bude shledána nepřijatelnou. Zrušení termínu tak bylo dle žalovaného racionální a správné. Žalovaný dále více rozvedl své vyjádření k rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. . Zejména zdůraznil, že na rozdíl od tam řešené věci, kde nebyly skutkové okolnosti zcela známé, v nyní posuzované věci bylo zřejmé, že žádost žalobce bude nepřijatelná, jelikož nebylo ani hypoteticky možné, že tomu tak nebude. Námitky diskriminace a rozlišování podle státní příslušnosti již byly správními soudy opakovaně vyřešeny. Žalovaný na závěr uvedl, že by bylo alibistické, muselo-li by v podmínkách k podání žádosti být uvedeno, že dané podmínky platí s výhradou změny zákona.

19. Soud na ústním jednání k důkazu provedl záznam internetové stránky žalovaného ze dne 6. 11. 2025, kterou doložil žalovaný, na které je uveden popis registrace k podání žádosti o zaměstnaneckou kartu.

IV. Posouzení žaloby

20. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s a násl. , (dále jen „ “), přezkoumal popsaný skutkový děj a shledal, že žaloba je důvodná.

21. Mezi stranami není sporný skutkový stav. Žalobce dne 24. 11. 2025 zaslal žalovanému registrační e-mail s žádostí o stanovení termínu k podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Termín mu byl dne 1. 12. 2025 přidělen na 19. 2. 2026. Dne 16. 12. 2025 zaslal žalovaný žalobci sdělení, ve kterém jej informoval, že jeho termín k osobnímu podání žádosti o zaměstnaneckou kartu byl z důvodu zrušen.

22. novelizovalo zejména přidáním nového , který v odst. 2 zní následovně:

Maximální počet žádostí o zaměstnaneckou kartu, které lze v rámci období 1 roku podat na zastupitelském úřadu v Drážďanech, je roven nule; žádosti o zaměstnaneckou kartu lze na zastupitelském úřadu v Drážďanech podávat bez omezení, je-li žadatel

a) občanem

1. státu nebo samostatné jurisdikce, jejichž občané podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1806, v platném znění, nepodléhají vízové povinnosti,

2. státu nebo samostatné jurisdikce uvedených v příloze k , ve znění , nebo

3. státu, na jehož občany se vztahuje vládní Program kvalifikovaný zaměstnanec, nebo

b) účastníkem vládního Programu klíčový a vědecký personál nebo Programu vysoce kvalifikovaný zaměstnanec.

23. Podle § 181b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců platí, že vláda nařízením stanoví maximální počet žádostí, které lze podat v rámci období 1 roku rozvrženého rovnoměrně na jednotlivé kalendářní měsíce na příslušném zastupitelském úřadu, jde-li o žádosti o zaměstnaneckou kartu.

24. Podle § 169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců platí, že žádost je dále nepřijatelná, pokud byl v příslušném kalendářním měsíci na příslušném zastupitelském úřadu podán maximální počet žádostí stanovený pro jednotlivé druhy oprávnění k pobytu zákonem nebo nařízením vlády vydaným podle § 31a nebo § 181b odst. 1. Do maximálního počtu žádostí se zahrnují i žádosti, které jsou nepřijatelné z důvodu uvedeného v odstavci 1 nebo 2.

25. Mezi stranami je zejména sporné, zda žalovaný mohl žalobci zrušit termín k osobnímu podání žádosti a fakticky mu tak neumožnit žádost o zaměstnaneckou kartu podat. Žalobce namítá, že má právo na podání žádosti a žalovaný mu v tom nemůže bránit. Žalovaný je naopak názoru, že zrušení termínu bylo hospodárné, jelikož žádost žalobce by byla nepřijatelná dle § 169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců.

26. Téměř shodnou otázkou se zabýval Nejvyšší správní soud v nedávném rozsudku ze dne 26. 1. 2026, č. j. -35. Nejvyšší správní soud konkrétně posuzoval , které stanovilo, že žádosti o pobytové oprávnění občanů Ruské federace a Běloruské republiky jsou nepřijatelné. Nařízení vlády však stanovilo konkrétní výjimky. Podle kasačního soudu je podstatné, aby podmínky stanovené zastupitelským orgánem k podávání žádostí o registraci byly předvídatelné, pro běžného žadatele splnitelné a nepředstavovaly faktickou překážku podání žádosti (bod [23] rozsudku kasačního soudu). Nejvyšší správní soud následně uvedl, že v informacích zveřejněných na webových stránkách pro žadatele z Ruské federace a Běloruské republiky nebylo uvedeno, že by žadatelé byli povinni naplnění předpokladů pro aplikaci některé z výjimek prokazovat již v žádosti o registraci s poučením, že pokud tuto podmínku nesplňují, termín k osobnímu podání žádosti jim vůbec nebude přidělen (bod [25]). Nejvyšší správní soud sice s odkazem na svůj rozsudek ze dne 30. 5. 2024, č. j. -50, připustil, že je možné posuzovat podmínku přijatelnosti žádosti (v dané věci místní příslušnost) již v rámci registrace k osobnímu podání žádosti, ale to pouze tehdy, je-li požadovaná podmínka jednoznačně předem stanovena na webových stránkách žalovaného, a tudíž byla pro žadatele předvídatelná (bod [26]). Nejvyšší správní soud dále uvedl, že bylo-li by stěžovatelce umožněno podat žádost, která by následně byla shledána nepřijatelnou s odůvodněním, že stěžovatelka nesplňuje žádnou z výjimek dle nařízení vlády, mohla by se proti tomuto usnesení o nepřijatelnosti bránit žalobou proti rozhodnutí ve smyslu (body [29] až [35]). Přezkum splnění výjimky však není možné v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, proto dle kasačního soudu není rozhodné, zda stěžovatelka v žalobě či v kasační stížnosti tvrdila, zda naplňuje podmínky pro aplikaci některé z výjimek dle nařízení vlády. Kasační soud uvedl, že z daného důvodu se nemohl zabývat ani rozporem tam použitého nařízení vlády se směrnicí 2016/801 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair

(bod [36]). Nejvyšší správní soud shrnul, že „stěžovatelka se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem výslovně domáhala určení nezákonnosti postupu žalovaného, který jí odmítl registraci a poskytnutí termínu k osobnímu podání žádosti. Z ničeho přitom neplyne, že by stěžovatelka již v této fázi byla povinna uvádět konkrétní důvody přijatelnost žádosti, kterou hodlá (teprve poté, co jí k tomu bude poskytnut termín) osobně podat. Z tohoto důvodu pak nemohl jakési předposouzení důvodů (ne)přijatelnosti podané žádosti provádět ani žalovaný (případně soud), neboť mu v okamžiku žádosti o registraci žádné důvody, o které stěžovatelka hodlá svou žádost opřít, nebyly a nemohly být známy.“ (bod [37] rozsudku kasačního soudu).

27. V nyní posuzované věci je situace v zásadě shodná pouze s drobnými rozdíly. Ve věci řešené Nejvyšším správním soudem tamní zastupitelský úřad odmítl zaregistrovat žadatele, jelikož již přímo stanovilo, že podané žádosti jsou nepřijatelné (s určitými výjimkami). V nyní posuzované věci za nepřijatelné neoznačuje podané žádosti přímo , ale až na základě tohoto nařízení již citovaný zákona o pobytu cizinců. V obou případech správní orgány neumožnily žadatelům podat žádosti osobně z důvodu domnělé nepřijatelnosti.

28. Obdobně nepodstatný je rozdíl v tom, že v nyní posuzované věci žalobci byla zrušena registrace, zatímco ve věci řešené kasačním soudem nebyla umožněna ani registrace. Jak již bylo řečeno, je podstatné, že v obou věcech nebylo žadatelům umožněno podat osobní žádost o pobytové oprávnění.

29. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu plyne, že v rámci registrace termínu k podání žádosti je možné řešit přijatelnost žádosti, avšak tento postup musí být pro žadatele předvídatelný. V citovaném rozsudku sp. zn. byla podmínka místní příslušnosti, při jejímž nedodržení bude žádost nepřijatelná, dopředu zveřejněna na webových stránkách žalovaného. Městský soud se proto zabýval otázkou, zda zrušení termínu k podání osobní žádosti bylo pro žalobce předvídatelné.

30. Ze záznamu internetové stránky žalovaného ze dne 6. 11. 2025, který soud provedl na ústním jednání k důkazu, plyne, že žalovaný na svých internetových stránkách nezveřejnil, že žádosti o pobytové oprávnění budou přijatelné pouze tehdy, bude-li žadatel splňovat některou z výjimek stanovenou v To je logické, jelikož v době, kdy se žalobce zaregistroval (dne 24. 11. 2025), nebyla novelizace tohoto nařízení vlády doposud ani přijata (ze dne 27. 11. 2025) a tudíž ani zveřejněna ve Sbírce zákonů (až dne 11. 12. 2025). Soud souhlasí s žalovaným, že fakticky neměl žádnou možnost zveřejnit nutnost prokazovat přijatelnost žádosti o termín, tato skutečnost však nemůže jít k tíži žadatelům jakožto adresátům úkonů veřejné správy.

31. Žalovaný namítal, že žalobce v podané žalobě netvrdí, že by naplňoval některou z výjimek stanovenou v novelizovaném , a proto ponechání termínu k osobnímu podání žádosti by bylo nehospodárné. Ve svém navazujícím vyjádření a i na ústním jednání tuto námitku rozvedl, že když uvedl, že na rozdíl od věci řešené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. nemohl ani hypoteticky žalobce spadat pod jednu z výjimek platných podle Jak nicméně uvedl kasační soud v daném rozsudku, takové posouzení náleží až do fáze přezkumu usnesení o nepřijatelnosti žádosti a v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem není relevantní. Žalobce, stejně jako v nynější žalobě, totiž může namítat, že dané nařízení vlády je např. protiústavní či diskriminační. Nejvyšší správní soud v bodě [36] přímo uvedl, že v řízení o zásahové žalobě se nemohl zabývat rozporem nařízení vlády se směrnicí 2016/801. Ani v nynější věci se tak soud nemůže zabývat namítanou protiústavností a diskriminací

32. Ze stejného důvodu není podstatná námitka žalobce, kterou namítá, že neexistuje rozumný důvod pro vynětí osob vymezených v , 2, 3 a písm. b) do výjimky. Taková argumentace náleží až do řízení o žalobě proti rozhodnutí (usnesení o nepřijatelnosti), kterým by byla podaná žádost shledána za nepřijatelnou právě z důvodu nenaplnění podmínek výjimky.

33. Městský soud tak uzavírá, že zrušení termínu k podání osobní žádosti o zaměstnaneckou kartu bylo pro žalobce nepředvídatelné, a proto je s ohledem na citovanou judikaturu tento zásah žalovaného nezákonný. Žalovaný měl umožnit žalobci podat žádost. Shledal-li by následně žalovaný, že žádost žalobce je nepřijatelná, informoval by jej o tom a učinil by o tom usnesení do spisu, proti kterému by se žalobce následně mohl bránit žalobou proti rozhodnutí. V takové žalobě by mohl rozporovat ústavnost právní úpravy, jež způsobila nepřijatelnost jeho žádosti.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

34. Vzhledem ke shora uvedenému soud dle věty první určil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci dne 16. 12. 2025 zrušil termín k osobnímu podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty, byl nezákonný.

35. Městský soud doplňuje, že žalobní návrh (petit žaloby) je pro soud závazný, a soud jej tak nemůže překročit (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2016, č. j. -43, nebo ze dne 9. 7. 2009, č. j. -197). Žalobce v podané žalobě pouze požadoval, aby soud prohlásil zásah za nezákonný, proto soud rozhodl pouze výrokem I tohoto rozsudku, že zásah žalovaného byl nezákonný.

36. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn Jelikož měl žalobce ve věci plný úspěch, náleží mu náhrada nákladů řízení. Tyto náklady představují náklady na soudní poplatek ve výši 2 000 Kč za podání žaloby a náhradu hotových výdajů advokáta. Odměna náleží celkem za 3 úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení [ , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], za návrh ve věci samé (žalobu) a vyjádření ze dne 27. 4. 2026 [ advokátního tarifu]. Za každý úkon právní služby náleží zástupkyni žalobce mimosmluvní odměna ve výši 4 620 Kč [ ve spojení s bodem 5. advokátního tarifu], která se zvyšuje o 450 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle advokátního tarifu. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení částku 17 210 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit žalobci k rukám jeho zástupkyně do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha dne 11. 5. 2026

Mgr. Ondřej Hrabec v.r.

samosoudce

Shodu s prvopisem provedla S. K.