Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3581/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti korporace ENRA OBCHOD s. r. o. se sídlem v Brně, Nové Sady 996/25, zastoupené Mgr. Davidem Purmenským, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 3117/61, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. září 2018, č. j. 26 C 410/2017-59, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10 jako účastníka řízení a korporace innogy Energie, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Limuzská 3135/12, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o zaplacení 9 200 Kč s příslušenstvím a stěžovatelce bylo uloženo zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení 6 534 Kč. Předmětná pohledávka měla vzniknout z titulu uhrazení neoprávněně účtované smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy o dodávce plynu; stěžovatelka pohledávku nabyla od původního zákazníka vedlejší účastnice smlouvou o postoupení pohledávky.

Stěžovatelka si je podle svého podání vědoma bagatelní výše žalované pohledávky i skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Přesto rozsudek obvodního soudu napadá ústavní stížností a označuje jej za překvapivý, příliš stručný a neurčitý. Stěžovatelka dále obvodnímu soudu vytýká, že nezohlednil spotřebitelský charakter sporu a v tomto duchu též judikaturu Ústavního soudu vztahující se k ujednání o smluvní pokutě ve spotřebitelských vztazích.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen " "), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.

Jak stěžovatelka sama správně uvádí, Ústavní soud je ochráncem ústavnosti a nepřísluší mu přehodnocovat závěry obecných soudů, nevybočují-li extrémním způsobem ze zásad spravedlivého procesu ve smyslu hlavy páté d. Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud přihlíží také k tomu, jak intenzivně tato pochybení zasahují do práv a svobod stěžovatelů; z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní [usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. Je při tom veden úvahou, že tyto částky, již s ohledem na svou výši, zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny pro své obvykle nikoliv významné faktické dopady na osobu stěžovatele (jeho majetkové poměry).

Výše sporné částky v souzené věci je bagatelní (dokonce z hlediska odvolacího řízení) a stěžovatelka žádné konkrétní dopady do svých majetkových poměrů nepopisuje. S ohledem na výše uvedené se Ústavní soud zabýval pouze tím, zda rozhodnutí obvodního soudu porušilo podstatu ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, což neshledal: obvodní soud své rozhodnutí srozumitelně a logicky, byť stručně, vysvětlil. Skutečnost, že stěžovatelka soud svými argumenty nepřesvědčila, porušení jejích práv nepředstavuje - neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení ústavně zaručených práv a svobod [již usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 10. 1994 (U 18/2 SbNU 241)].

K spotřebitelskému charakteru ukončeného smluvního vztahu se Ústavní soud nepovažuje za nutné blíže vyjadřovat, je-li zřejmé, že stěžovatelka spotřebitelkou není; proto je uvedená argumentace ve vztahu k ní irelevantní.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu