Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
105925.html
HTML · 6.61 KB
No categories available
IV.ÚS 4017/18
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti Ing. Vladimíra Novotného, zastoupeného JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Šumavská 991/31, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. září 2018, č. j. 17 Co 88/2018-505, ve znění opravného usnesení ze dne 24. září 2018, č. j. 17 Co 88/2018-508, a rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. února 2018, č. j. 14 EC 324/2011-427, ve znění opravného usnesení ze dne 5. března 2018, č. j. 14 EC 324/2011-433, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Jičíně jako účastníků řízení, a dále a) Ing. Oldřicha Štěpa a b) PaedDr. Evy Štěpové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně (dále jen "okresní soud" nebo "nalézací soud") bylo v řízení o zaplacení 50 025 Kč s příslušenstvím k žalobě právní předchůdkyně stěžovatele výrokem I uloženo vedlejším účastníkům zaplatit stěžovateli společně a nerozdílně 20 521,71 Kč s příslušenstvím. Výrokem II napadeného rozsudku okresního soudu byla žaloba ohledně částky 29 503,29 Kč s příslušenstvím zamítnuta; výrokem III uložil stěžovateli zaplatit vedlejším účastníkům na náhradě nákladů řízení částku 7 775,46 Kč. Žalovaná pohledávka vznikla z titulu náhrady škody vzniklé v souvislosti s nuceným vystěhováním matky (a právní předchůdkyně) stěžovatele z domu vedlejších účastníků, jehož část užívala na základě věcného břemene. Výrok II citovaného rozsudku byl odůvodněn částečně promlčením žalované pohledávky, částečně neprokázáním tvrzených výdajů.
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud" nebo "odvolací soud") k odvolání stěžovatele výrokem I napadeného rozsudku částečně zastavil řízení co do příslušenství, výrokem II potvrdil výroky II - V rozsudku okresního soudu a výrokem III zavázal stěžovatele zaplatit vedlejším účastníkům na náhradě nákladů řízení 5 878 Kč. Odvolací soud nepřisvědčil námitce stěžovatele o nemravnosti námitky promlčení uplatněné vedlejšími účastníky; podle něj nelze rozpor s dobrými mravy stavět na příbuzenském vztahu mezi účastníky bez dalšího. Odvolací soud potvrdil i závěr nalézacího soudu, že v řízení nebyly shledány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by bylo možné procesně úspěšným účastníkům řízení nepřiznat náhradu nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. o. s. ř.
Stěžovatel v řízení před Ústavním soudem namítá nerespektování judikatury v otázce posouzení nemravnosti vznesené námitky promlčení [viz nález
sp. zn. I. ÚS 643/04
ze dne 6. 9. 2005 (N 171/38 SbNU 367)]. V řízení před obecnými soudy bylo podle stěžovatele prokázáno, že vedlejší účastníci se vůči matce stěžovatele, babičce vedlejší účastnice b), dopouštěli jednání hrubě porušujícího dobré mravy, které vyústilo v její odstěhování do domu s pečovatelskou službou. Stěžovatel v této souvislosti upozorňuje též na § 8 obč. zák., podle kterého zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Obecné soudy nevzaly citovaný nález v úvahu, čímž aprobovaly nemravné chování vedlejších účastníků a porušily právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listin y. Stěžovatel je přesvědčen, že v rodině se musí dobré mravy kultivovat a orgány veřejné moci, soudy zvláště, k tomu musí svými rozhodnutími přispívat. Stěžovatel namítá též chybu při výpočtu náhrady nákladů řízení podle advokátního tarifu, neboť žalováni byli vedlejší účastníci jako manželé zastoupení jedním advokátem; spor také nebyl právně složitý, pro zvýšení odměny tak nebyl dán žádný důvod.
Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná svoji ustálenou rozhodovací praxi, podle které zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť podle čl. 83 Ústav y je soudním orgánem ústavnosti, nikoliv součástí soustavy obecných soudů. Jeho pravomoc je tak založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebyly dotčeny ústavně chráněné práva a svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud přihlíží také k tomu, jak intenzivně tato pochybení zasahují do práv a svobod stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní [usnesení
sp. zn. III. ÚS 405/04
ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. Je při tom veden úvahou, že tyto částky, již s ohledem na svou výši, zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny pro své obvykle nikoliv významné faktické dopady na osobu stěžovatele (jeho majetkové poměry).
Výše sporné částky v souzené věci je bagatelní a stěžovatel žádné konkrétní dopady do svých majetkových poměrů nepopsal. S ohledem na výše uvedené se Ústavní soud zabýval pouze tím, zda rozhodnutí obecných soudů porušila podstatu ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, což neshledal - obecné soudy svá rozhodnutí srozumitelně a logicky vysvětlily. Skutečnost, že stěžovatel obecné soudy nepřesvědčil, porušení jeho práv nepředstavuje; neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení ústavně zaručených práv a svobod [již usnesení
sp. zn. III. ÚS 44/94
ze dne 27. 10. 1994 (U 18/2 SbNU 241)]. Tvrzená nesprávnost výpočtu nákladů řízení pak není pro věc významná, protože Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republik y), nikoliv prosté zákonnosti [nález
sp. zn. IV. ÚS 23/93
ze dne 2. 6. 1994 (N 28/1 SbNU 219)].
Nad rámec uvedeného lze jen dodat, že navzdory lidsky citlivému pozadí případu nelze dát stěžovateli za pravdu v tom, že se obecné soudy se závěry nálezu
sp. zn. I. ÚS 643/04
nevypořádaly. Otázku případného rozporu námitky promlčení s dobrými mravy se oba soudy pečlivě zabývaly a odůvodnily, proč tento náhled stěžovatele nesdílí. Z morálního hlediska je pochopitelná potřeba stěžovatele být ve sporu plně úspěšný, nicméně ani zcela vyhovující výrok by již události minulé nemohl zvrátit a přinést klid či zadostiučinění již zemřelé právní předchůdkyni stěžovatele.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu