Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1307/2026

25 Cdo 1307/2026-458

USNESENÍ

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 5. 12. 2024, č. j. -336, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 150.000 Kč s příslušenstvím (výrok I), 2.558,58 Kč (výrok III) a 756.607 Kč s příslušenstvím (výrok VI), zamítl žalobu v rozsahu příslušenství z částky 750.000 Kč (výrok II) a z částky 50.865 Kč (výrok IV), a rovněž v rozsahu částky 158.188 Kč s příslušenstvím (výrok V) a částky 3.923.838 Kč s příslušenstvím (výrok VII) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok VIII) a soudní poplatek (výrok IX). K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 9. 2025, č. j. -418, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 3. 2026, č. j. -444, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích V a VI potvrdil (výrok I), ve výroku VII rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 778.800 Kč s příslušenstvím, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok II), ve výroku IX rozsudek soudu prvního stupně změnil, jde-li o výši soudního poplatku (výrok III), a nepřiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání.

2. Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

3. Podle věty první , , v aktuálním znění, dále jen „ “) může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

4. Podle věty první a druhé lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

5. Z obsahu spisu se podává, že napadené rozhodnutí, v němž byli účastníci poučeni, že dovolání proti němu lze podat k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení jen za podmínek stanovených v , bylo doručeno žalobci, který v řízení před nižšími soudy nebyl právně zastoupen, do datové schránky žalobce jako podnikající fyzické osoby 11. 12. 2025 a následně též poštou 29. 12. 2025 (viz doručenky na č. l. 424 spisu). Žalobce podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu do datové schránky soudu prvního stupně prostřednictvím své zástupkyně 25. 2. 2026.

6. Ze stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, Plsn 1/2015, uveřejněného pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyplývá, že soud doručuje písemnosti vždy do takové datové schránky, která byla adresátu zřízena „pro obor činnosti, s nímž doručovaná písemnost věcně souvisí“, aniž by bylo samo o sobě rozhodující, že takovou „věcnou souvislost“ často nelze v době doručování vůbec dovodit. V případě, že písemnost byla adresátu doručována do „nepříslušné“ datové schránky, lze ji pokládat – také s přihlédnutím k tomu, že držení více datových schránek nemá být prostředkem k pouze dodatečnému a účelovému zpochybňování pravomocných soudních rozhodnutí – za doručenou tehdy, jestliže do „nepříslušné“ datové schránky byla doručena (způsobem uvedeným v ustanovení § 17 odst. 3 zákona o elektronických úkonech) osobě, která by měla s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k doručované písemnosti též v „příslušné“ datové schránce, popřípadě adresátu, který je fyzickou osobou. Fyzické osobě je tedy třeba doručovat písemné vyhotovení rozhodnutí, jiných úkonů a další písemnosti do té datové schránky, která odpovídá povaze doručované písemnosti. Za podmínek uvedených v § 17 odst. 3 zákona o elektronických úkonech však nastanou účinky doručení písemnosti i jejím doručením do jiné („nepříslušné“) datové schránky téže fyzické osoby.

7. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. , je při posuzování, zda došlo k řádnému doručení, nutno uplatňovat materiální přístup, pro nějž je podstatné, že se adresát mohl s obsahem doručované písemnosti seznámit. Shodně srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 88/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní.

8. Uvedené závěry lze vztáhnout i na nyní posuzovanou věc. Žalobci byl rozsudek odvolacího soudu dodán do datové schránky podnikající fyzické osoby, ačkoliv se jeho podnikání netýkal. Jelikož se však 11. 12. 2025 do této datové schránky přihlásil, byl mu tímto okamžikem napadený rozsudek doručen. Dovolací lhůta tedy uplynula 11. 2. 2026. Na účincích řádného doručení rozsudku nic nemění ani opětovné (nadbytečné) doručování prostřednictvím pošty. Toto doručení totiž žalobci novou (další) lhůtu k podání dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. , ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. , ze dne 16. 8. 2011, sp. zn. , nebo ze dne 21. 4. 2008, sp. zn. , a nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. ). Podal-li žalobce dovolání 25. 2. 2026, učinil tak po uplynutí dovolací lhůty, a proto je dovolání opožděné.

9. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce podle věty první a odmítl, jelikož tak v rozporu s ustanoveními a neučinil soud prvního stupně.

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle věty druhé odůvodněn.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 5. 2026

JUDr. Robert Waltr předseda senátu