Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 373/05

Ústavní soud rozhodl dne 23. března 2006 o ústavní stížnosti JUDr. J. Z., zastoupeného JUDr. Pavlem Rejmanem, advokátem, AK se sídlem Čsl. armády 1050/22, 405 01 Děčín, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 16. 2. 2005, čj. -132, a rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 10. 11. 2002, čj. -71, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v a a 2d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení shora označeného rozsudku Okresního soudu v Děčíně, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci P. P. částku 40 000,- Kč s příslušenstvím a uhradit náklady řízení ve výši 12 175,- Kč; druhému žalovanému M. F. byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 25 000,- Kč s příslušenstvím a uhradit náklady řízení ve výši 9 325,- Kč. Stížnostní žádání zahrnovalo i návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, který v odvolacím řízení rozsudek nalézacího soudu ve výrocích ve vztahu mezi žalobcem a stěžovatelem potvrdil a v ostatních výrocích ponechal nedotčen.

Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") tedy mimo jiné též to, zda byla ústavní stížnost podána včas.

Podle ustanovení je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Uvedená lhůta je lhůtou procesní a současně lhůtou, jež nemůže být prominuta ani prodloužena.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že ji podává v zákonné lhůtě 60 dnů od doručení rozsudku krajským soudem, konkrétní datum doručení tohoto rozsudku však neuvedl. Ze spisu Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. , vyžádaného za účelem ověření lhůty k podání ústavní stížnosti, Ústavní soud zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, byl podle referátu soudní kanceláře doručován stěžovateli doporučeně do vlastních rukou (stěžovatel neměl právního zástupce) a byl vypraven dne 30. 3. 2005. Podle doručenky připojené na č.l. 133 verte šlo o poštovní zásilku, kterou doručovala Pošta Děčín 1 pod č. R 00801 a kterou stěžovatel sice převzal, neznámo však kdy, neboť na doručence nebylo vyznačeno žádné datum. Ústavní soud si proto vyžádal od Pošty Jílové u Děčína kopii dokladu prokazujícího převzetí označené zásilky adresátem JUDr. J. Z. Podáním ze dne 3. 3. 2006 vedoucí Pošty Jílové u Děčína zaslal Ústavním soudu kopii dodacího dokladu potvrzujícího, že jmenovaný převzal označenou zásilku dne 31. 3. 2005.

Ze spisu Okresního soudu v Děčíně Ústavní soud zjistil, že stejné zjištění provedl i Okresní soud v Děčíně, který i přes totožnou informaci Pošty Jílové u Děčíně o tom, že adresát obdržel zásilku dne 31. 3. 2005, "z opatrnosti" doručil rozsudek odvolacího soudu stěžovateli ještě jednou (č.l. 136-138). Opakovaně doručovaný rozsudek stěžovatel obdržel dne 4. 5. 2005 a toto datum Okresní soud v Děčíně považoval za den nabytí právní moci rozhodnutí (č.l. 132).

Potvrzující rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, kdy rozhodnutí, jež bylo třeba považovat za rozhodnutí ve smyslu ustanovení , byl podle zjištění Ústavního soudu doručen stěžovateli dne 31. 3. 2005. Skutečnost, že Okresní soud v Děčíně doručoval rozsudek odvolacího soudu stěžovateli opakovaně, neměla v projednávaném případě právní význam. Předmětný rozsudek se prokazatelně (podpis stěžovatele s vyznačením data doručení na dodacím dokladu Pošty Jílové u Děčína) dostal do dispozice stěžovatele dne 31. 3. 2005, kteréžto zjištění nebylo ničím vyvráceno. Na tomto závěru nemohlo nic změnit ani vyznačení právní moci rozhodnutí dnem 4. 5. 2005, neboť z doložky právní moci, která je úředním osvědčením o právní skutečnosti - nabytí právní moci a jako takové jí svědčí presumpce správnosti (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. ze dne 20. 10. 1998), Ústavní soud ověřuje jinou skutečnost, a to zda ústavní stížnost směřuje proti pravomocnému rozhodnutí [srov. : "Ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba ... jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutí v řízení, jehož byla účastníkem ... bylo porušeno její základní právo nebo svoboda..."]. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti však běží od data doručení napadeného rozhodnutí stěžovateli ( ). Pokud stěžovatel odvíjel lhůtu k jejímu podání až ode dne doručení druhé zásilky, postupoval nesprávně; opakované doručení "z opatrnosti", jak shora uvedeno, bylo právně bez významu, neboť nebylo způsobilé zvrátit ten fakt, že ve skutečnosti bylo rozhodnutí stěžovateli doručeno již 31. 3. 2005, takže v projednávaném případě zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula dnem 30. 5. 2005. Ústavní stížnost datovaná dnem 20. 6. 2005 a předaná k poštovní přepravě dne 28. 6. 2005 tak byla podána po lhůtě stanovené zákonem.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 23. března 2006

Miloslav Výborný

soudce zpravodaj