Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 229/19

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudce Ludvíka Davida a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. K., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem se sídlem Leknínová 3033/7, Praha 10, směřující proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 1 T 81/2014, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2018, č. j. 7 To 317/2018-860, za účasti Okresního soudu Plzeň-město a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [ a contrario; , ] brojí stěžovatel proti v záhlaví označenému usnesení Okresního soudu Plzeň-město (dále jen " ") a usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud"), neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") ve spojení s porušením y a současně došlo k porušení práva na ochranu zdraví podle y. Věcně se jednalo o zamítnutí žádosti stěžovatele o odklad výkonu trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců.

2. Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení zdůraznil, že v momentě, kdy stěžovatel již trest odnětí svobody vykonává, nebyla žádost o odklad výkonu trestu vůbec aktuální a v této fázi vykonávacího řízení o ní nebylo možné rozhodnout jinak, než zamítavě. Stěžovatel tedy k ochraně svých práv zvolil zcela nevhodné procesní prostředky, tudíž jeho žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody nemohlo být již jen z těchto procesních důvodů vyhověno. Navíc, z lékařských zpráv se podává, že se stěžovatel sice delší dobu léčí s problémy gastroenterologického charakteru, nicméně jeho život či zdraví není bezprostředně ohroženo.

3. Stěžovatel namítá, že oba soudy pominuly, že výkon trestu by ohrozil jeho život nebo zdraví, což doložil lékařskými zprávami dokládajícími jeho akutní zánět žlučníku. Stěžovatel dostatečně prokázal, že má každodenní bolesti, před nástupem do vězení byl i hospitalizován. Krajský soud zamítnutí stížnosti odůvodnil tím, že pokud je operace stěžovatele naplánována až na den 4. 11. 2018, nejedná se o operaci urgentní, a proto může být do té doby ve výkonu trestu. S těmito závěry stěžovatel nesouhlasí a argumentuje, že zákon v těchto případech hovoří o možnosti ohrožení zdraví odsouzeného, kdy tato možnost u stěžovatele prokazatelně existuje, nikoliv o nutnosti urgentnosti celé situace.

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení .

5. Ústavní soud především uvádí, že ústavní stížnost je pojata velmi kuse a v podstatě rezignuje na jakoukoliv relevantní ústavněprávní argumentaci. Stěžovatel totiž pouze polemizuje se závěry obecných soudů stran posouzení vážnosti jeho zdravotního stavu, který by mu údajně neměl dovolovat nastoupit do výkonu trestu odnětí svobody. Je však nutno uvést, že jakkoliv se stěžovatel věci snaží dát ústavněprávní rozměr tím, že uvádí porušení ústavně zaručených základních práv, toto porušení nijak blíže neodůvodňuje. Takto pojatá ústavní stížnost staví ovšem Ústavní soud do role třetí soudní instance, která mu však nepřísluší. Proces dokazování i proces hodnocení důkazů je totiž vlastní věcí obecných soudů, do níž není zásadně oprávněn zasahovat. Ke kasaci rozhodnutí obecných soudů pak přistupuje pouze lze-li usuzovat na extrémní nesoulad mezi prováděnými důkazy, zjištěními, která z těchto důkazů soud učinil, a právním závěrem soudu; jinými slovy, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

(N 34/3 SbNU 257), dostupný na http://nalus.usoud.cz].

6. Vady podobného charakteru nicméně Ústavní soud v přezkoumávané věci nezjistil. Z ústavněprávního hlediska nebylo napadeným rozhodnutím možno nic zásadního vytknout a stěžovatel nijak nezpochybnil ani hlavní argument krajského soudu, podle něhož stěžovatel dne 12. 9. 2018 již nastoupil výkon trestu, takže rozhodování o případném odkladu výkonu již není aktuální a stěžovatel měl namísto toho využít možnosti požádat o přerušení trestu nebo o upuštění od jeho výkonu. Veškeré námitky stěžovatele se týkají posouzení jeho zdravotního stavu, což je však oblast, do které Ústavní soud s ohledem na svoje postavení v ústavním systému nehodlá zasahovat.

7. Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí proto dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva či svobody, jichž se stěžovatel dovolává, porušeny nebyly a ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. února 2019

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu