Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

228 C 175/2022

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 15 820 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 820 Kč jdoucím od 16. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do

úroku z prodlení ve výši 16 134,24 Kč,

úroku z prodlení z částky 15 820 Kč od 19. 12. 2020 do 15. 2. 2021 v roční sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a

úroku z prodlení z částky 15 820 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení v roční sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v rozsahu, v němž tato roční sazba překročí 8,25 % ročně,

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 820 Kč jdoucím od 16. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 16 134,24 Kč, úroku z prodlení z částky 15 820 Kč od 19. 12. 2020 do 15. 2. 2021 v roční sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a úroku z prodlení z částky 15 820 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení v roční sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v rozsahu, v němž tato roční sazba překročí 8,25 % ročně, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 15 820 Kč, zákonného úroku z prodlení z této částky v kapitalizované výši 16 134,24 Kč za období od 14. 8. 2008 do 18. 12. 2020 a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucího od 19. 12. 2020 do zaplacení (v roční sazbě dle repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí) s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba anonymizováno uzavřela s žalovaným dne 8. 8. 2007 smlouvu o půjčce číslo na základě které tato společnost žalovanému poskytla 30 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Pohledávka z této smlouvy byla dne 5. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovaný na ni do té doby uhradil jen 14 180 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá toliko bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve výši rozdílu obou částek, tj. 15 820 Kč. Dluh žalovaného byl podle žalobkyně splatný dne 13. 8. 2008, neboť ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že je povinen do tohoto dne celou částku splatit. Od následujícího dne tak žalobkyně žádá úrok z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila a souhlas žalovaného se předpokládá, jelikož se k výzvě soudu podle ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

4. Soud zjistil následující skutečnosti.

5. Žalovaný a společnost právnická osoba podepsali dne 7. 8. 2007 smlouvu o půjčce číslo kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému půjčku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit a zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s touto půjčkou ve výši 20 880 Kč, vše v 53 týdenních splátkách po 960 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Částku žalovaný přijal v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze smlouvy též plyne, že byla sjednána podle , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. právnická osoba následně pohledávku za žalovaným s účinností ke dni 18. 12. 2020 postoupila na žalobkyni (viz smlouva o postoupení a příloha), o čemž zaslala dne 1. 2. 2021 žalovanému oznámení, ve kterém jej vyzvala k zaplacení do 10 dnů od doručení (viz oznámení o postoupení a podací lístek).

6. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Podle neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

9. Podle vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

10. Podle kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

11. Podle je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

12. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce podle a násl. (viz přechodné ustanovení , ). Závazek vznikl tím, že na jejím základě bylo žalovanému předáno 30 000 Kč v hotovosti, jež byl žalovaný dle smlouvy povinen vrátit postupně v 53 týdenních splátkách. Ve smlouvě byl současně sjednán poplatek ve výši 20 880 Kč, který je třeba z právního hlediska považovat za úrok ve smyslu (byť tak není nazván), neboť jde o úplatu za poskytnutí půjčky žalovanému.

13. Soud se dále zabýval platností smlouvy o půjčce, konkrétně ujednání o úroku. Z plyne, že neplatný je mj. právní úkon, který se příčí dobrým mravům. Jedná se o neplatnost tzv. absolutní, k níž soud musí přihlédnout i bez námitky účastníka (viz a contrario ). Ustálená judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení , která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Hranicí přiměřenosti úroků je přibližně dvojnásobek či trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů, byť u půjčky na základě smlouvy uzavřené mezi fyzickými osobami (zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci) by bylo možné i takovou míru akceptovat s ohledem na vyšší míru rizikovosti oproti půjčkám či úvěrům poskytovaným peněžnímiy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. ). Za nemravné tak Nejvyšší soud shledal např. úroky v sazbě 60 % ročně (viz prvně cit. rozsudek) či 36 % ročně (viz usnesení ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. ).

14. V projednávané věci byla smlouva sjednána mezi podnikatelkou – obchodní společností (právnická osoba) poskytující půjčky v rámci svého podnikání a spotřebitelem, což je zjevné i z toho, že se v ní výslovně odkazuje na tehdejší , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (jenž se vztahoval právě na půjčky poskytované věřitelem v rámci jeho podnikatelské činnosti fyzickým osobám, které v rámci své podnikatelské činnosti nejednají, viz , , b) a c) tohoto zákona). Nejde tedy o případ půjčky mezi fyzickými osobami (ve smyslu výše citované judikatury).

15. Sjednaný úrok přitom činil při přepočtu na roční sazbu asi 68,29 % ročně z jistiny. Jedná se o výši, která je již na první pohled zcela nepřiměřená (srov. s nepřiměřenými úroky v judikatuře výše), zvláště ve spotřebitelských vztazích. Soud připomíná, že ochrana spotřebitele je jedním z projevů zásady ochrany slabší strany, která je součástí ústavního principu rovnosti v materiálním pojetí (viz např. bod 10 nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2020, sp. zn. ). Nelze připustit, aby podnikatelé zneužívali svého silnějšího postavení (plynoucího z odborného zázemí, hospodářské síly, profesionální zkušenosti, lepší znalosti práva či dostupnosti právních služeb) k vynucení v podstatě lichevních úroků. Rovněž při porovnání s úrokovými sazbami, které v době uzavření smlouvy požadovaly banky u úvěrů s podobnými parametry, je zjevná nemravnost sjednaných úroků. Průměrná sazba úroků u úvěrů domácností na spotřebu činila 12,53 % (viz databáze časových řad příjmení jméno, která je obecně známá a veřejně dostupná na webových stránkách ČNB, ) a sjednaná výše je tak více než pětinásobná, což je dle výše citované judikatury (která připouští maximálně dvojnásobnou až trojnásobnou výši) hrubě nemravné. Z těchto důvodů soud ujednání o úrocích podle posoudil jako neplatné, neboť se příčí dobrým mravům.

16. Soud se dále zabýval oddělitelností ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, tedy otázkou, zda je neplatná jen tato část právního úkonu, anebo smlouva jako celek ( , tzv. salvátorská klauzule). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu při posuzování otázky, zda lze část právního úkonu postiženou důvodem neplatnosti oddělit od ostatního obsahu tohoto úkonu, je třeba dbát, aby byla respektována vůle účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon, resp. všichni účastníci dvou (více) stranného právního úkonu, sledovali (viz např. usnesení ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. ). V případě smlouvy o půjčce lze ujednání o úrocích (obecně vzato) oddělit od ostatního obsahu smlouvy o půjčce, avšak nesmí tomu bránit okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (viz již citovaný rozsudek sp. zn. ). Soud dále podotýká, že podstatnou náležitostí smlouvy o půjčce ve smyslu není ujednání o úrocích, což znamená, že je-li shledána neplatnost ujednání o úroku ve smlouvě o půjčce, byla by při oddělení tohoto ujednání půjčka bezúročná. Na rozdíl od smlouvy o úvěru podle , obchodní zákoník, se ani neuplatní tohoto zákona stanovící podpůrně výši úroků, nejsou-li sjednány (a tedy ani závěry judikatury k tomuto smluvnímu typu, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. ).

17. V daném případě má soud za to, že poskytnutí bezúročné půjčky neodpovídá vůli účastníků. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdkyně žalobkyně byla obchodní společností, která půjčky poskytovala v rámci své podnikatelské činnosti. Úrok (nazvaný jako„ souhrnný poplatek“) jakožto úplata za poskytnutí půjčky byl tedy zdrojem jejího zisku. Jestliže by ve smlouvě nebyl sjednán, nikdy by k jejímu uzavření nepřistoupila. Tato okolnost proto brání oddělitelnosti ujednání o úroku od zbytku obsahu smlouvy o půjčce. Z toho důvodu soud neaplikoval a smlouvu shledal neplatnou jako celek.

18. Soud následně zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ( a násl. ), jichž se ostatně sama žalobkyně dovolávala. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč v hotovosti na základě neplatné smlouvy o půjčce. Podle byl tedy žalovaný povinen uvedenou částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit. Dosud žalovaný zaplatil toliko 14 180 Kč, nadále je tedy povinen vrátit 15 820 Kč. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovaným byla poté v souladu s  , , postoupena na žalobkyni.

19. Splatnost pohledávky žalobkyně nicméně soud posoudil odlišně. Nelze ji odvíjet od smlouvy o půjčce, neboť je neplatná jako celek, včetně ujednání o splatnosti a nárok žalobkyně se opírá o ustanovení o bezdůvodném obohacení. V takových případech se splatnost řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. ). Tento názor potvrdil v typově shodné věci žalobkyně i Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 20. 9. 2022, č. j.  – 75 (viz body 20 až 24 tohoto rozsudku).

20. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou odeslanou dne 1. 2. 2021 do deseti dnů od doručení (za nějž lze mít třetí pracovní den od odeslání, , , který se v této době již aplikoval, viz též bod 22 shora cit. rozsudku Krajského soudu v Praze), počínaje dnem 16. 2. 2021 je tak žalovaný v prodlení (den 14. 2. 2021 připadl na neděli, splatnost tedy v souladu s  , , nastala až dne 15. 2. 2021). Teprve od 16. 2. 2021 žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle (viz přechodné ustanovení , – jde o povinnost vzniklou z právního poměru vzniklého před účinností tohoto zákona) ve výši určené

21. Je třeba dodat, že žalobkyně sice v petitu konkrétně vyčíslila roční sazbu nekapitalizovaných úroků z prodlení podle , avšak z jejího obsahu je jednoznačné, že žádá úrok z prodlení v (plné) zákonné výši (jak opakovaně zmiňuje), a nikoliv částečné (kterou by představovalo ono vyčíslení). Konkrétní výši ostatně ani nebyla povinna vymezit (viz stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. , dle kterého stačí u úroků z prodlení uvést: období, zda jsou žádány plné nebo částečné úroky z prodlení a zda v zákonné nebo smluvní výši), pouze ji k tomu„ donutil“ formulář návrhu na elektronický platební rozkaz, který„ generuje“ výši úroků z prodlení automaticky, aniž by ji bylo možné nezadat. S ohledem na takto vyjádřený petit (tedy že předmětem jsou úroky z prodlení v zákonné výši) soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení v plné výši podle

22. Ze shora uvedených důvodů soud prvním výrokem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 15 820 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 16. 2. 2021 do zaplacení. Druhým výrokem žalobu zamítl v části, kterou žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od 14. 8. 2008 do 15. 2. 2021, a poté v rozdílu převyšujícím přiznaný zákonný úrok z prodlení.

23. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství vypočtenému ke dni rozhodnutí soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ). Z tohoto pohledu byl žalovaný ve věci z procesního hlediska úspěšnější, měl by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.