Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 224/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky EFES, spol. s r.o., Třebonice 110, ulice K Betonárně, Praha 5, zastoupené Mgr. Davidem Vosolem, MBA, Ovocný trh 1096/8, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, č. j. -575, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 21. 1. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, jímž byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2018, č. j. -436.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjádřila své přesvědčení o její přípustnosti, neboť kasační rozhodnutí dovolacího soudu vyřešilo otázku (ne)přípustnosti aplikace , , ve znění pozdějších předpisů definitivně a s konečnou platností a jiná ochrana vlastnického práva stěžovatelky k budově již reálně v dalším řízení není možná.

II.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

V ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány již není standardním postupem možná. Ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva, protože není součástí soustavy obecných soudů (usnesení

sp. zn.

, ze dne 12. 9. 2012). Především obecným soudům a priori je totiž adresován imperativ formulovaný v y. Ochrana ústavnosti v právním státě tak nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž musí být úkolem celé justice. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio (viz např. nález

sp. zn.

ze dne 13. 7. 2000) a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 4. 2009).

V předmětném případě nastala situace, kdy stěžovatelka brojí proti zrušujícímu rozsudku Nejvyššího soudu. Z jeho odůvodnění je přitom zřejmé, že Městský soud v Praze se bude žalobou stěžovatelky ještě zabývat. Je sice pravdou, že aplikace shora citovaného ustanovení § 135c na daný případ byla Nejvyšším soudem vyřešena, nicméně to neznamená, že by právní názor odvolacího soudu nemohl být modifikován jinými právními či skutkovými okolnostmi případu. Z toho důvodu považuje Ústavní soud za nezbytné, aby o právech stěžovatele bylo rozhodnuto nejprve v soustavě obecných soudů.

Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením pro nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2019

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj