Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4145/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti L. S., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, proti usnesení velitele vojenského útvaru 3068 Opava č. j. MO 277666/2018-306800 ze dne 15. 10. 2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým velitel vojenského útvaru 3068 Opava podle , o vojácích z povolání, jako s kázeňskou pravomocí příslušný k rozhodování (dále jen " ") rozhodl o zastavení řízení vedeného podle , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen " "). Stěžovatel, který v přestupkovém řízení vystupoval jako poškozený, tvrdí, že tímto rozhodnutím mělo dojít k porušení d (dále jen " "). Spočívalo v tom, že připustil možnost, že si stěžovatel své napadení vymyslel s cílem poškodit obviněného, a tím se dopustil svévole a extrémního nesouladu s provedenými důkazy.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že přestupkové řízení bylo vedeno ve věci podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle , o některých přestupcích, kterého se měl dopustit obviněný D. P. tím, že v prostorách Mateřské školy X po předchozí slovní rozepři měl fyzicky napadnout stěžovatele a způsobit mu pohmoždění a podvrknutí krční páteře. zastavil přestupkové řízení podle , neboť spáchání skutku, o němž se vedlo řízení, nebylo obviněnému prokázáno. odkázal stěžovatele s nárokem na náhradu škody na zdraví a nemajetkové újmy na soud. Proti rozhodnutí o přestupku, kterým byla vyslovena vina, se stěžovatel jako poškozený nemohl odvolat [ ].

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře opakovaně konstatoval, že pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán a jaký trest, popřípadě jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele, lze za jeho spáchání uložit. Úprava těchto otázek v trestním řádu nezakládá - v ústavní rovině ve smyslu ustanovení písm. d) y - žádné základní právo, aby proti jinému byla taková (trestněprávní) "satisfakce" uplatněna (srov. např. usnesení

sp. zn.

nebo

). Neexistuje tak subjektivní právo na to, aby bylo vedeno trestní řízení proti jiné osobě. Tím spíše (arg. a maiori ad minus) není dáno ani žádné ústavně zaručené základní právo na to, aby bylo vedeno proti jiné osobě přestupkové řízení.

Pro úplnost lze uvést, že Ústavní soud přiznává osobě poškozené trestným činem tzv. právo na účinné vyšetřování, ale pouze výjimečně u závažných trestných činů (srov. např. nálezy

sp. zn.

,

,

,

a

).

V nyní posuzovaném případě Ústavní soud po přezkoumání napadeného usnesení neshledal, že by inkriminované vyšetřování přestupku trpělo jakýmikoliv zjevnými vadami. postupoval nezávisle a nestranně, efektivně a přiměřeně rychle. Nařídil ústní jednání, na němž vyslechl obviněného, stěžovatele i obě svědkyně a dal možnost všem účastníkům řízení, aby se k věci vyjádřili ve lhůtě 30 dnů. Na základě skutečností, které v řízení vyšly najevo, dospěl k závěru o zastavení řízení, neboť se obviněnému nepodařilo prokázat, že přestupek spáchal. Z ústavní stížnosti se přitom podává, že stěžovatelova argumentace spočívá pouze v tvrzeném nesprávném skutkovém a právním posouzení věci, tj. výsledku vyšetřování.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2019

JUDr. David Uhlíř, v. r.

předseda senátu