Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3119/2025

-318

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., v právní věci žalobce A. K., zastoupeného Mgr. Michalem Štrofem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému M. Z., zastoupenému JUDr. Ivem Palkoskou, advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 1504, o oprávněnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2025, č. j. -285, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem (druhým v pořadí) ze dne 17. 9. 2025, č. j. -285, potvrdil rozsudek (také druhý v pořadí) Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 2. 2025, č. j. -253, v části, v níž zamítl žalobu na určení, že výpověď z nájmu bytu o velikosti 4+1 nacházejícího se v 1. nadzemním podlaží domu č. p. XY objekt k bydlení, který je součástí pozemku p. č. XY zapsaného pro katastrální území a část obce XY, obec XY, na LV č. XY (dále též jen „Byt“, nebo „Dům“), daná žalobci dopisem ze dne 27. 5. 2021, je neoprávněná, a uložil žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení žalovanému ve výši 54.999,70 Kč a České republice ve výši 5.732 Kč (výrok I); současně žalobci uložil zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 11.739 Kč (výrok II).

2. Rozsudek odvolacího soudu (ve výroku I) napadl žalobce dovoláním, které není podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), přípustné, neboť otázku neplatnosti výpovědi pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ve spojení s , (dále též jen o. z.), posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.

3. Předně je třeba uvést, že dovolatel zpochybňuje právní závěry učiněné odvolacím soudem především prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování (brojí zejména proti skutkovému závěru, že v Bytě nebydlel a že v Domě nejsou další volné byty), a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů, zakotvenou v , nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Skutková zjištění, k nimž odvolací soud (soud prvního stupně) dospěl, navíc nevykazují jakýkoliv významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry pečlivě odůvodnily. Nejde zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů), a nemohlo být proto ani porušeno právo dovolatele na spravedlivý proces.

4. Otázku rozporu výpovědi z nájmu bytu s dobrými mravy soud posuzuje v rámci úvahy o neplatnosti (§ 580 o. z.) výpovědi a přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání (výpovědi), které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 o. z.). Závěr o (ne)platnosti pro rozpor výpovědi s dobrými mravy je přitom třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody na straně nájemce, tak pronajímatele. Právně významné budou pouze skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel uvedený právní úkon (výpověď z nájmu bytu) doručil nájemci; okolnosti nastalé po tomto okamžiku nelze zohledňovat (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 76/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

5. Při úvaze, zda výpověď není neplatná pro rozpor s dobrými mravy, odvolací soud přihlédl ke všem relevantním okolnostem na straně žalobce (jeho věk, zdravotní stav ke dni doručení výpovědi, dlouhodobost užívání Bytu), i na straně žalovaného (zejména se podrobně zabýval otázkou, jaká je míra naléhavosti bytové potřeby jeho dcery M. a syna J., a zda v Domě není k dispozici jiný volný byt).V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. ) tak při úvaze o možném rozporu výpovědi s dobrými mravy zohlednil i intenzitu potřeby bydlení pronajímatele a jeho příbuzných, ačkoliv pro naplnění výpovědního důvodu podle § 2288 odst. 2 písm. a), b) o. z. není tato okolnost jinak zpravidla významná. Ke zhoršení zdravotního stavu žalobce, k němuž došlo až po doručení výpovědi, nebylo možné při posouzení její platnosti přihlédnout.

6. Úvahu odvolacího soudu přitom nelze (s ohledem na provedené dokazování a učiněná skutková zjištění) považovat za zjevně nepřiměřenou. A právě jen v případě její zjevné nepřiměřenosti by ji bylo možné v dovolacím řízení zpochybnit – viz např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 29. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

7. Namítal-li dovolatel, že odvolací soud nesprávně při posuzování oprávněnosti výpovědi zohlednil i míru bytové potřeby dcery žalovaného A. (přestože nebyla – na rozdíl od svých sourozenců – ve výpovědi uvedena), přehlíží, že odvolací soud neposuzoval, zda a jak moc dcera žalovaného A. potřebuje podkrovní byt (který dříve užívala a který byl v době dání výpovědi pronajat M.), nýbrž se zabýval celkovou situací v Domě (zejména otázkami, zda zde nebyl jiný volný byt, který by mohly děti žalovaného J. a M. užívat, resp. zda pronájem podkrovního bytu nebyl účelový).

8. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle odmítl.

9. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 2. 2026

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu