Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1185/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Antonína Králíčka, zastoupeného Mgr. Michalem Štrofem, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2026 č. j. 26 Cdo 3119/2025-318 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. září 2025 č. j. 11 Co 185/2025-285, za účasti Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení a Ing. Martina Zemánka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Obsah napadených rozhodnutí a argumentace stěžovatele

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv chráněných , a d.

2. V řízení před obecnými soudy se stěžovatel domáhal určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu dané stěžovateli vedlejším účastníkem. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 12. 2. 2025 č. j. -253 žalobu stěžovatele zamítl. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") byl rozsudek obvodního soudu potvrzen. Městský soud vysvětlil, že z provedeného dokazování vyplynulo, že ke dni doručení výpovědi z nájmu bytu stěžovateli byla dána bytová potřeba potomků vedlejšího účastníka, a že tedy obvodní soud dospěl ke správnému závěru o naplněnosti výpovědního důvodu. Kromě toho městský soud také potvrdil jako souladný s provedenými důkazy závěr obvodního soudu, že stěžovatel v rozhodném období v předmětném bytě nebydlel. Dovolání stěžovatele následně Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením odmítl jako nepřípustné, přičemž uvedl, že městský soud postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, a že skutková zjištění obvodního a městského soudu nevykazují žádný významný nesoulad s provedenými důkazy.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel zpochybňuje hodnocení důkazů obecnými soudy. Závěry obecných soudů jsou dle názoru stěžovatele v extrémním rozporu s provedenými důkazy a učiněnými zjištěními. Dále se obecné soudy měly odchýlit od judikatury Nejvyššího soudu, podle které nelze při posuzování oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu zohledňovat osobu, která není výslovně označena ve výpovědi z nájmu bytu, a to tím, že městský soud přihlížel k potřebám dcery vedlejšího účastníka. Vedlejší účastník se dle stěžovatele dlouhodobě snaží neoprávněně vystěhovat stěžovatele z bytu, obecné soudy dle stěžovatele tento kontext věci dostatečně nezohlednily a také nedostatečně posoudily věc z pohledu korektivu dobrých mravů. Stěžovatel také obsáhle rozporuje závěr obecných soudů, že byla dána bytová potřeba potomků vedlejšího účastníka, a rovněž namítá, že obecné soudy nevypořádaly zásadní námitku stěžovatele, že vedlejší účastník, resp. jeho právní předchůdci, již dopředu inkasovali nájemné za užívání předmětného bytu. Stěžovatel taktéž žádá o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti.

II.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem a vlastní posouzení věci

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

5. Ústavní soud je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Taková situace v posuzované věci nenastala.

6. Městský soud při rozhodování o odvolání stěžovatele navázal na rozsudek obvodního soudu a přehledně vysvětlil, že v řízení bylo prokázáno, že ke dni doručení výpovědi z nájmu bytu stěžovateli byla dána bytová potřeba potomků vedlejšího účastníka, a že tedy byl naplněn výpovědní důvod. Na tom nemůže nic změnit nesouhlas stěžovatele s hodnocením provedených důkazů, což je nadto námitka již vypořádaná jak městským, tak Nejvyšším soudem. Zjišťování a hodnocení skutkového stavu a věcné posouzení předmětu sporu přísluší nezávislým soudům v rámci občanskoprávního řízení. Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů obsažená v , (dále jen " "). Pokud civilní soud postupuje v souladu s ustanoveními , Ústavnímu soudu nepřísluší hodnotit provedené důkazy, a to ani kdyby měl ohledně provedeného dokazování pochybnosti. Ústavní soud extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a závěry z nich vyvozenými nezjistil. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že skutkové a právní závěry týkající se oprávněnosti výpovědi stěžovatele z nájmu bytu jednoznačně vyplývají z provedeného dokazování, nelze je považovat za nepodložené či dokonce svévolné. Není ani pravdou, že by městský soud rozporně s judikaturou Nejvyššího soudu přihlížel k potřebám jedné z dcer vedlejšího účastníka. Městský soud pouze navázal na rozsudek obvodního soudu a k námitkám stěžovatele uvedeným v odvolání vysvětlil, proč nemohou být bytové potřeby potomků vedlejšího účastníka uspokojeny jinak, tedy aniž by bylo třeba vypovídat nájem stěžovateli. Takovému postupu městského soudu nelze nic vytknout.

7. Pokud jde o zvážení korektivu dobrých mravů, i touto námitkou se obecné soudy dostatečně zabývaly. Zvážily přitom argumentaci stěžovatele vážící se k jeho zdravotnímu stavu, citovou vazbu stěžovatele k bytu a lokalitě i tvrzení, že právní předchůdci vedlejšího účastníka inkasovali předem nájemné. Konkrétně pokud jde o předem uhrazené nájemné, městský soud uvedl, že je v tomto ohledu vázán rozsudkem č. j. -396, ze kterého vycházel.

8. Ústavní soud tedy žádné ústavněprávně relevantní pochybení obecných soudů v posuzované věci neshledal. Napadená rozhodnutí jsou dostatečným způsobem odůvodněna a vyplývá z nich, proč byla žaloba stěžovatele zamítnuta. Vzhledem k tomu Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako zjevně neopodstatněnou.

9. Jde-li o stěžovatelův návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, Ústavní soud o něm samostatně nerozhodoval. Tento akcesorický návrh tak sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. května 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu