Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 44/2026

21 Cdo 44/2026-110

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci zástavní věřitelky AUTOBEDY s. r. o. se sídlem Ostravě, Serafinova č. 692/2, IČO 63319454, zastoupené JUDr. Radimem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě, Slezské Ostravě, Jaklovecká č. 1249/18, a zástavní dlužnice A. S., zastoupené JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského č. 702, o nařízení soudního prodeje zástavy, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. , o dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. září 2025, č. j. -83, takto:

Dovolání zástavní dlužnice se odmítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne 24. 9. 2025, č. j. -83, Krajský soud v Ostravě potvrdil usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 5. 2025, č. j. -44, jímž tento soud nařídil prodej zástavy ve výroku usnesení specifikované k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky za dlužníkem Stolárna na statku s. r. o., IČO 07021763, plynoucí ze smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 12. 2022, skládající se z jistiny ve výši 7 000 000 Kč, úroků ve výši 10 % p. a. z částky 7 000 000 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 7 000 000 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že zástavní věřitelka doložila všechny skutečnosti významné pro nařízení soudního prodeje zástavy.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podala zástavní dlužnice dovolání. Uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, „zda lze pro účely nařízení soudního prodeje zástavy považovat zajištěnou pohledávku za dostatečně osvědčenou, pokud byla předložena pouze písemná smlouva o zápůjčce“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítla, že smlouva o zápůjčce má reálnou povahu, vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky, zástavní věřitelka však v řízeních před obecnými soudy předložila toliko písemnou smlouvu o zápůjčce. Skutečnost, že k odevzdání předmětu zápůjčky došlo, zástavní věřitel netvrdil ani nedoložil. Navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

3. Zástavní věřitelka ve vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.

4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) projednal dovolání zástavní dlužnice podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

7. Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (ve vztahu k řešení dovolatelkou vytknuté otázky) v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod (dovolatelka jej netvrdí), aby uvedená otázka byla řešena jinak.

8. Protože řízení o soudním prodeji zástavy bylo zahájeno návrhem podaným u soudu po 31. 12. 2013, postupuje se v něm podle , o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

9. Judikatura Nejvyššího soudu k problematice rozsahu zjišťovaných skutečností a jejich verifikace v první fází řízení o soudním prodeji zástavy (tedy řízení podle § 353a a násl. z. ř. s.) je stabilně jednotná v následujících závěrech.

10. To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze skutečnosti uvedené v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy [bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí (exekuce) zástavním věřitelem podán], a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. například a exekučního řádu) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení ; právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí prodejem zástavy, se rozumí jakékoliv právo, v důsledku kterého k prodávané zástavě nevzniklo (nemohlo platně vzniknout) zástavní právo (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 37/2005 Sb. rozh. obč., nebo v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč.).

11. Z recentních rozhodnutí lze odkázat na závěry, které učinil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. , na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. , nebo na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2024, sp. zn. .

12. Uvedené neznamená, že by nebylo možno uvést (a doložit) skutečnosti, z nichž vyplývá, že okruh v řízení podle § 353a a násl. z. ř. s. posuzovaných skutečností není možno ani osvědčit prostě proto, že objektivně neexistují [typicky půjde například o případ, kdy např. neplatnost zástavní smlouvy vyplývá již z jejího obsahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. )]. Obecněji lze formulovat závěry výše uvedeného usnesení tak, že je-li skutečnost, že zajištěná pohledávka zanikla splněním, započtením nebo z jiného důvodu, skutečnost, že zástavní smlouva je neplatná, nebo skutečnost, že zajištěná pohledávka i zástavní pohledávka (zástavní právo) jsou promlčeny, zřejmá (evidentní, nevzbuzující pochybnosti) již z obsahu spisu tak, že ji nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků, pročež nevyžaduje další dokazování, pak k ní může soud přihlédnout již při rozhodování o návrhu na nařízení prodeje zástavy podle § 358 odst. 1 z. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2023, sp. zn. ).

13. Dovolatelka při formulování námitky (snažící se navodit situaci popsanou v předchozím odstavci) přehlíží, že k doložení skutečností nezbytných pro kladné rozhodnutí o nařízení soudního prodeje zástavy zástavní věřitelka předložila taktéž zástavní smlouvu ze dne 2. 1. 2023, kterou zástavní dlužnice podepsala (její podpis na uvedené ě není sporný), a jejímž obsahem je mimo jiné prohlášení, že „zápůjčka byla již poskytnuta“ (viz bod I obsahu zmíněné zástavní smlouvy).

14. Za této situace lze mít všechny náležitosti smlouvy o zápůjčce (včetně poskytnutí předmětu zápůjčky) za osvědčené [k tomu srovnej ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, a k jeho výkladu potom odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2024, sp. zn. , nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. (ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. )].

15. Nejvyšší soud proto dovolání zástavní dlužnice podle ustanovení odmítl.

16. O povinnosti k náhradě nákladů řízení před dovolacím soudem nebylo rozhodováno s ohledem na závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. , podle nichž je porušením práva na soudní ochranu ( d) a principu rovnosti účastníků řízení ( d), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. ).

17. Dovolatelka v dovolání navrhla odklad vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 2. 2026

JUDr. Marek Cigánek předseda senátu