Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 114/2025

23 Cdo 114/2025-249

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyň a) PLUSIM CZ spol. s r.o., se sídlem v Praze 10, Za Zastávkou 837, identifikační číslo osoby 05780012, a b) PLUSIM spol. s r.o., se sídlem v Bratislavě, Kopčianska 92, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 35818565, obou zastoupených Mgr. Markem Šimkou, advokátem se sídlem v Brně, Moravské náměstí 754/13, proti žalované AGENTURA PLUS, spol. s r.o., sesídlem v Praze 6, Evropská 690/138, identifikační číslo osoby 25759973, zastoupené Mgr. Klárou Labalestra, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, o ochranu před nekalosoutěžním jednáním a náhradu škody ve výši 83 501 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyň proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2024, č. j. -202, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 8. 2023, č. j. -134, uložil žalované povinnost zdržet se užívání označení graficky znázorněného v rozsudku soudu prvního stupně, a to jak jí samotnou, tak prostřednictvím jakýchkoliv třetích osob (výrok I), zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni a) z titulu přiměřeného zadostiučinění v penězích částku 500 000 Kč (výrok II), zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni b) z titulu náhrady škody částku ve výši 83 501 Kč (výrok III), zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna jako součást přiměřeného zadostiučinění uveřejnit a ponechat nepřetržitě po dobu třiceti následujících dnů na svých webových stránkách www.agenturaplus.cz oznámení specifikované a uvedené v rozsudku soudu prvního stupně (výrok IV), zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna ve smyslu , , (dále jen „ “) uveřejnit na svých webových stránkách www.agenturaplus.cz, a to kdekoliv na titulní stránce, text rozsudku, a ponechat jej zveřejněný nepřetržitě po dobu následujících třiceti dnů (výrok V) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VI).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhaly uvedených nároků z důvodu, že si žalovaná „požádala o registraci“ ochranné známky PLUSIM (č. zápisu 364135) (dále jen „sporná ochranná známka“) totožné s dříve zapsanou ochrannou známkou žalobkyně b) pro území Slovenské republiky. Žalovaná tak podle žalobkyň učinila v rozporu s dobrými mravy a způsobuje jim trvalou újmu.

3. K odvolání žalobkyň i žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 6. 2024, č. j. -202, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že se žaloba s návrhem, aby byla žalovaná samotná i prostřednictvím jakýchkoliv třetích osob povinna zdržet se užívání v rozsudku graficky znázorněného označení, zamítá (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).

4. Předmětem odvolacího řízení byl rozsudek soudu prvního stupně toliko ve výrocích I a VI. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že zde není důvodná hrozba užívání označení žalovanou, která by odůvodnila uložení tzv. zápůrčího nároku. Sporná ochranná známka žalované byla rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 17. 1. 2024, č. j. O-540882/D23048752/2023/ÚPV, zrušena pro skutečnost, že ochranná známka nebyla užívána po dobu pěti let. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaná označení odpovídající ochranné známce fakticky nikdy nepoužívala. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba s návrhem na uložení tzv. zápůrčího nároku zamítá.

5. Rozsudek odvolacího soudu napadly výslovně v celém jeho rozsahu žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřovaly v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popřípadě se jedná o otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešenou. Konkrétně dovolatelky namítají, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2013, sp. zn. , a ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. , při posouzení přípustnosti preventivního zdržovacího nároku v situaci, kdy podle odvolacího soudu nehrozí již další zásah do práv žalobkyň, ke kterému podle soudů obou stupňů prokazatelně došlo, protože v mezidobí došlo ke zrušení ochranné známky, jejíž registraci žalovaná provedla v rozporu s dobrými mravy, čímž se také dopustila nekalé soutěže. Dovolatelky dále namítají, že je napadený rozsudek zmatečný.

6. Žalobkyně navrhly, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

7. Žalovaná se k dovolání žalobkyň vyjádřila a uvedla, že shledává nároky obou žalobkyň nedůvodnými.

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými, zastoupenými advokátem [ a ], posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti a zda je přípustné.

9. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

10. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

11. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

12. Dovolání není přípustné, neboť odvolací soud se při řešení předložené otázky od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu neodchýlil.

13. Z ustálené rozhodovací praxe ve vztahu k tzv. zápůrčímu (zdržovacímu) nároku vyplývá, že právo domáhat se zdržení určitého jednání má preventivní povahu a jeho uplatněním se dotčená osoba brání proti tomu, aby jednání, jímž jsou poškozena její práva, pokračovalo nebo se opakovalo, popř. odvrací hrozbu, že by k takovému zásahu mohlo dojít. Při rozhodování o tzv. zápůrčím nároku není třeba prokázat plánování nebo konkrétní připravování pokračování v závadném jednání žalovaného. Pouhá hrozba závadného jednání k uložení zdržovacího nároku v tomto případě postačuje. Při rozhodování o tzv. zápůrčím nároku je navíc nutné přihlížet k tomu, zda k protiprávnímu jednání již v minulosti došlo, či zda se jedná pouze o hrozbu vzniku protiprávního jednání v budoucnu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 61/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo jeho rozsudky ze dne 28. 1. 2013, sp. zn. , a ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. ).

14. Nejvyšší soud ve svém rozhodování dále uvedl, že tzv. zápůrčí nárok je nárokem působícím do budoucna. Předpokladem pro uložení povinnosti zdržet se určitého jednání je proto, kromě prokázání závadnosti tohoto jednání, také zjištění soudu, že je uložení této povinnosti do budoucna nezbytné, tedy že takové závadné jednání trvá nebo hrozí. Pro posouzení, zda lze vyhovět zdržovacímu nároku za situace, kdy před rozhodnutím soudu ve věci samé již závadné jednání netrvalo, ale přitom důvodně hrozí jeho opakování, jsou přitom rozhodná jedinečná skutková zjištění soudu v každé jednotlivé věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. ).

15. Odvolací soud v projednávané věci vycházel ze shora uvedených závěrů rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž na základě konkrétních skutkových zjištění dospěl k závěru, že neexistuje důvodná hrozba užívání předmětného označení ze strany žalované, neboť sporná ochranná známka žalované, v jejímž zápisu shledávaly žalobkyně porušení jejich práv a nekalosoutěžní jednání, byla zrušena z důvodu jejího neužívání a zároveň nebylo v řízení zjištěno faktické užívání označení odpovídajícího sporné ochranné známce žalovanou ani její jiné jednání, které by takovému užívání v budoucnosti nasvědčovalo. Skutková zjištění přitom přezkumu dovolacího soudu nepodléhají (srov. ).

16. Odvolací soud se tak od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, pokud na základě konkrétních skutkových zjištění dospěl k závěru o neexistenci důvodné hrozby, která by odůvodňovala uložení povinnosti zdržet se užívání předmětného označení žalovanou.

17. Namítají-li žalobkyně v dovolání, že označení odpovídající sporné ochranné známce žalovaná užívala a že zde tak existuje důvodná hrozba z dalšího užívání označení žalovanou, zpochybňují skutkový stav tak, jak jej zjistil odvolací soud, a polemizují s jeho závěry. Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním. Skutkový stav věci nemůže být v dovolacím řízení úspěšně zpochybněn a ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení , nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , nebo z novější judikatury usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. ).

18. Rovněž není důvodná námitka žalobkyň, že se odvolací soud odchýlil od závěrů dovolacího soudu, jestliže nevzal v potaz, že protiprávní jednání žalované spočívalo nejen v podání přihlášky sporné ochranné známky, ale rovněž v udržování zápisu sporné ochranné známky, a že tedy prokazatelně došlo k jednání, které zasahuje do jejich práv. Jak uvedeno shora, pokud žalobkyně žalobou požadují uložení povinnosti zdržet se užívání označení, nemůže být takový nárok odůvodněn pouze tím, že podle žalobkyň již bylo zasaženo do jejich práv, aniž by zároveň prokázaly, že vytýkané jednání trvá či že zde existuje hrozba z opakování takového jednání, tj. že je uložení zdržovacího nároku z preventivních důvodů nezbytné (v souladu se shora uvedenými závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu).

19. Dovolatelky dále namítají zmatečnost napadeného rozhodnutí, které se měl odvolací soud dopustit nesprávným označením rozsudku soudu prvního stupně. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout tehdy, pokud je dovolání přípustné ( ), což v tomto případě není. Vada řízení sama o sobě není způsobilá přípustnost dovolání ve smyslu založit, i kdyby se odvolací soud vytýkaného pochybení dopustil (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. ). Uvedená vada řízení představuje zjevnou chybu v psaní, která i s ohledem na obsah dovolání neměla vliv na uplatnění práv dovolatelek v dovolacím řízení.

20. Dovolatelky ve svém dovolání ohlásily, že napadají rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu. Pro úplnost tak dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému jeho obsahu ( ) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle ani přípustné.

21. Z výše uvedeného plyne, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v , proto Nejvyšší soud dovolání žalobkyň podle ustanovení odmítl.

22. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s odůvodněn.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 17. 12. 2025

JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu