Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3684/2022

30 Cdo 3684/2022-337

USNESENÍ

V. M.

statutárnímu městu Třinec

, IČO 00297313, se sídlem v Třinci, Jablunkovská 160, zastoupenému Mgr. Davidem Troszokem, advokátem se sídlem v Třinci, Husova 401, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2022, č. j. -302, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce Mgr. Davida Troszoka, advokáta se sídlem v Třinci, Husova 401.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Frýdku-Místku jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. 11. 2021, č. j. -259, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 10. 2022, č. j. -322, žalobu zamítl (výrok I), rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 30 786 Kč (výrok II), a uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 104 Kč (výrok III).

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 27. 6. 2022, č. j. -302, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 9 742 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Žalobce se domáhal, aby žalovaný byl zavázán povinností zaslat Krajskému úřadu pro Moravskoslezský kraj písemné sdělení s žalobcem určeným obsahem, povinností zveřejnit na úvodní straně webových stránek www.trinecko.cz omluvu v žalobcem určeném znění, povinností zaslat žalobci písemnou omluvu v určeném znění a povinností zaplatit žalobci finanční kompenzaci ve výši 150 000 Kč. Tvrdil, že prostřednictvím úředníků Městského úřadu Třinec, jako osob jednajících jménem žalovaného, žalovaný zasáhl do jeho osobnostních práv zaručených d, zejména do jeho práva na ochranu cti a důstojnosti a práva na ochranu osobní a tělesní integrity tím, že Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje v rámci předložení jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Třinec ze dne 17. 4. 2014, č. j. MěÚT/19431/2014, sdělil nepravdivou informaci, že se žalobce při ústním jednání o přestupku konaném před úřadem žalovaného choval nepřístojně, a to takovým způsobem, že musela být k jednání přizvána další osoba, která měla za úkol jej uklidnit. Jednání žalovaného žalobce poškodilo nejen v této konkrétní věci, ale je způsobilé poškodit jej i do budoucna, když se důvodně obává, že na něho v důsledku toho bude ze strany výše uvedených úřadů a soudů nahlíženo jako na problematického člověka či přímo agresora. Svým jednáním mu žalovaný způsobil také nemajetkovou újmu na zdraví a duševní útrapy, neboť dovolateli při čtení rozhodnutí krajského úřadu, v němž bylo uvedeno shora popsané nepravdivé tvrzení žalovaného, stoupl tlak natolik, že ztratil vědomí a upadl, přičemž si vahou vlastního těla poškodil koleno a musel být převezen k lékařskému ošetření a následkem tohoto úrazu jeho zdravotní problémy s kolenem přetrvávají dodnes. Dopady jednání žalovaného se projevily i v oblasti žalobcova psychického zdraví, neboť byl nucen vyhledat psychiatra, k němuž dochází dodnes, a jednáním zaměstnanců žalovaného mu byly způsobeny také duševní útrapy, přetrvávající rovněž dosud, neboť velmi těžce nese křivdu, která mu tímto jednáním byla způsobena, a byla také zásadně narušena jeho důvěra ve spravedlnost a zákonnost i ve státní instituce a stát jako celek.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, Nejvyšší soud však toto dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

Posuzované dovolání v prvé řadě neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , neboť žalobce nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně. Jen tak bude zaručeno splnění účelu novely ( ), když advokáti dovolatelů budou před podáním dovolání u každého jednotlivého dovolacího důvodu nuceni posoudit, zda daná konkrétní právní otázka již byla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, případně jakým způsobem, a zda tedy vůbec má smysl se v této právní otázce na Nejvyšší soud obracet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. ).

V posuzovaném případě lze z obsahu dovolání usoudit, že dovolatel jednak vyčítá odvolacímu soudu, že „posoudil nesprávně, když se nejednalo o nesprávný úřední postup“, a jednak nesouhlasí se závěrem, že „žalobce měl svůj nárok směřovat nikoliv proti žalovanému, ale proti konkrétním fyzickým osobám, jak bylo judikováno např. rozsudkem NS sp. zn. , rozsudkem NS sp. zn. a rozsudkem NS sp. zn. “. Souhrnně dovozuje přípustnost dovolání proto, že „napadené rozhodnutí závisí na dovolacím soudem vyřešené otázce, která má být posouzena jinak“.

K takto vymezeným předpokladům přípustnosti dovolání je nutné především vysvětlit, že je-li dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, je tím myšleno, že pro danou právní otázku existuje určité řešení přijaté v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, avšak dovolatel se domnívá, že Nejvyšší soud by se měl od této své dosavadní rozhodovací praxe odchýlit a již vyřešenou otázku posoudit odlišně, než jak činil v obdobných věcech dosud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Vymezení provedené žalobcem, že „napadené rozhodnutí závisí na dovolacím soudem vyřešené otázce, která má být posouzena jinak“, proto uvedenému předpokladu přípustnosti dovolání podle významově neodpovídá.

Uvádí-li dovolatel spisové značky rozsudků Nejvyššího soudu, bylo by možné podle obsahu dovolání usuzovat na to, že za rozporný s těmito rozhodnutími považuje závěr odvolacího soudu, že „žalobce měl svůj nárok směřovat nikoliv proti žalovanému, ale proti konkrétním fyzickým osobám“. Dovolatel ale přehlíží, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí zejména na závěru, že žalobcem vytýkané jednání je nesprávným úředním postupem a „v takovém případě za žalobcem tvrzenou škodu odpovídá stát“. Ve vztahu k této právní otázce však žalobce neuvádí, v čemž spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), a proto zde dovolání trpí vadami, pro než nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Jestliže obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl, nemůže žádný další dovolací důvod (nesouhlas žalobce se závěrem, že by měly odpovídat konkrétní fyzické osoby) naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle , neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání žalobce v části směřující proti výroku I napadeného rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byly potvrzeny výroky II a III rozsudku soudu prvního stupně, a v části směřující proti výroku II napadeného rozsudku odvolacího soudu, není podle objektivně přípustné, neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle věty první, , a a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalovanému v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Tyto náklady jsou tvořeny náklady právního zastoupení advokátem podle , , , vyhl. č. za jeden úkon právní služby ve výši 3 100 Kč, náhradou hotových výdajů advokáta podle vyhl. č. ve výši 300 Kč a 21% DPH ve výši 714 Kč [ ], celkem tedy 4 114 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 2. 2024

JUDr. Pavel Simon předseda senátu