Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 8/2023-106

KSPL 65 INS 18485/201665 ICm 3352/202129 ICdo 8/2023-106

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce NILGEN s. r. o., se sídlem v Otrokovicích, Napajedelská 1552, PSČ 765 02, identifikační číslo osoby 06755518, zastoupeného Mgr. Lukášem Nohejlem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1525/39, PSČ 110 00, proti žalovanému PEGISAN s. r. o., se sídlem v Plzni, K Merfánům 178/47, PSČ 318 00, identifikační číslo osoby 61171361, o určení pořadí pohledávky po dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci žalovaného, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. září 2022, č. j. , -82 ( ), takto:

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 22. března 2022, č. j. -39, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobce (NILGEN s. r. o.) vůči žalovanému (TP Insolvence, v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka PEGISAN s. r. o.) domáhal určení, že v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka je jeho pohledávka uplatněná dne 26. října 2021 (B-297) v celkové výši 2 567 543,31 Kč (správně 2 567 543,41 Kč) [dále též jen „pohledávka“] pohledávkou za majetkovou podstatou, ev. pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (bod I. výroku). Současně insolvenční soud rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

2. Žalobce pohledávku uplatnil s odůvodněním, že její výše odpovídá prospěchu dlužníka z užívání finančních prostředků věřitelů (resp. peněžních prostředků v rozsahu přihlášených pohledávek žalobce, které byly v insolvenčním řízení zjištěny), o který se majetková podstata dlužníka za období po úpadku obohatila, neboť dlužník tyto prostředky využíval ke svému podnikání. Dlužník tak získal majetkový prospěch na úkor žalobce. Pohledávku přitom žalobce vyčíslil stejným způsobem, jakým se vyčísluje zákonný nebo sjednaný úrok z prodlení, a to za dobu od 21. září 2016 (tedy ode dne následujícího po rozhodnutí o úpadku žalovaného) do 11. října 2021 včetně, souhrnně ve vztahu ke všem svým uplatněným pohledávkám (č. P2, P7, P8, P10, P11, P18, P31, P32, P55, P68, P70, P71).

3. Insolvenční soud – cituje zejména , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Zdůraznil, že dlužník se až do února 2021 pohyboval v režimu povolené reorganizace, přičemž právě s tímto sanačním způsobem řešení úpadku jsou spojeny snahy o záchranu chodu podnikání. Žalobce se uplatněním pohledávky snaží obejít , neboť tvrzenou pohledávku (z titulu bezdůvodného obohacení na straně dlužníka spočívajícího v užívání peněz věřitelů po dobu insolvenčního řízení) nelze podřadit pod jinou kategorii pohledávek. Uplatněná pohledávka odpovídající úrokům z prodlení přihlášených pohledávek žalobce v postavení věřitele za období od úpadku totiž nesplňuje náležitosti dle , ani znaky ustanovení . Naopak jde o pohledávku, která je z uspokojení v insolvenčním řízení vyloučena.

4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

5. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že sporná pohledávka není pohledávkou za majetkovou podstatou ani pohledávkou jí na roveň postavenou. Za nepřiléhavou považuje argumentaci žalobce, že dlužník v průběhu řízení užíval jeho finanční prostředky, neboť žalobce po rozhodnutí o úpadku dlužníku zjevně žádné finanční prostředky neposkytl, pouze měl za ním pohledávky, jež vznikly před rozhodnutím o úpadku. Odvolací soud tak rovněž přisvědčil závěru insolvenčního soudu, že se žalobce uplatněním pohledávky snažil obejít .

6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), argumentem, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci ( ) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek spolu s rozsudkem insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

7. Dovolatel má za to, že odvolací soud nesprávně posoudil zejména povahu uplatněné pohledávky. Konkrétně namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. , uveřejněným pod číslem 109/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 109/2020“). Z označeného rozhodnutí dovozuje, že režimu podléhá i pohledávka vzniklá tím, že se majetkové podstatě dostalo prospěchu užíváním majetku třetí osoby v době po rozhodnutí o úpadku. V důsledku využívání finančních prostředků odpovídajícím přihlášeným pohledávkám dovolatele tak v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zvýšení hodnoty majetkové podstaty dlužníka na úkor jeho věřitelů, a tedy k bezdůvodnému obohacení na straně dlužníka. Na tomto základě pak konstatuje, že předmětná pohledávka má charakter pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle , resp. pohledávky za majetkovou podstatou dle .

8. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění . S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (20. září 2016) byl pro insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka i v době od 1. června 2019 rozhodný ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (přechodné ustanovení) části první , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, a , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony]. S tímto (rozhodným) zněním pracoval Nejvyšší soud i při dále provedeném posuzování přípustnosti dovolání.

9. Nejvyšší soud nepřehlédl, že insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka v průběhu dovolacího řízení pravomocně skončilo (usnesením ze dne 2. listopadu 2023, č. j. -396, jímž insolvenční soud schválil konečnou zprávu, rozhodl o odměně insolvenčního správce a zrušil konkurs, a které nabylo právní moci dne 21. listopadu 2023). V souladu s a 5 se tak od skončení insolvenčního řízení považuje předmětný spor za spor o určení pořadí pohledávky pro dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení, a účastníkem řízení se dnem skončení insolvenčního řízení stal místo insolvenčního správce dlužník, což se rovněž promítlo též v označení účastníků a předmětu řízení v záhlaví tohoto usnesení.

10. Dovolání, jež může být přípustné jen podle , a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , Nejvyšší soud odmítl podle a 2 jako nepřípustné.

11. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou judikaturou, na kterou Nejvyšší soud dále odkazuje.

12. Kategorizací pohledávek věřitelů z hlediska možnosti jejich uspokojení v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka, se Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 54/2012“) [ústavní stížnost proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 22. března 2012, sp. zn. ]. Konstatoval zde, že odpověď na otázku, zda posuzovaná pohledávka je pohledávkou za majetkovou podstatou či pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, nelze hledat mimo rámec a . Výčty pohledávek v označených ustanoveních jsou totiž výčty taxativními. Protipólem takto nastavené úpravy pohledávek věřitelů uspokojitelných v insolvenčním řízení jsou pak pohledávky, které z takového uspokojení výslovně vylučuje, ač by jinak patřily mezi pohledávky, jež se uspokojit mohou. Jde o pohledávky vypočtené v .

13. V R 54/2012 Nejvyšší soud také ozřejmil, že z uspokojení v insolvenčním řízení jsou vedle pohledávek vypočtených v a přihlášených pohledávek, k nimž se v důsledku později (poté, co nastaly účinky přihlášení) nastalých skutečností nepřihlíží (srov. ), vyloučeny i pohledávky, které věřitel, jemuž předepisuje uplatnění pohledávky vůči dlužníku podáním přihlášky, nepřihlásil v průběhu insolvenčního řízení vůbec, nebo pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené, které věřitel neuplatnil v průběhu insolvenčního řízení postupem dle , a pohledávky, které vznikly až po rozhodnutí o úpadku, respektive po uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek, a které zároveň nejsou zahrnuty v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň, obsaženém v a .

14. K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil též např. v usnesení ze dne 31. srpna 2016, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 17/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo v rozsudku ze dne 31. října 2017, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 11/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

15. V R 109/2020 Nejvyšší soud dále objasnil, že v insolvenčních poměrech lze uplatňovat pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení jako pohledávku za majetkovou podstatou ve smyslu za předpokladu, že vznikla po rozhodnutí o úpadku dlužníka. Nejde-li o náklad vynaložený bez právního důvodu třetí osobou na zhodnocení majetkové podstaty ( ), je majetkový prospěch, který majetková podstata získala po rozhodnutí o úpadku dlužníka plněním třetí osoby bez právního důvodu, bezdůvodným obohacením ( , ), jež v rámci řádné správy majetkové podstaty má být vydáno ochuzenému jako plnění na jeho pohledávku za majetkovou podstatou ve smyslu . Takové plnění přitom může spočívat nejen v relutárním plnění třetí osoby (srov. obdobně případ popsaný v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2009, sp. zn. ), nebo např. v tom, že majetková podstata užívá majetek třetí osoby (srov. obdobně případ popsaný v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2009, sp. zn. ), nýbrž i v tom, že třetí osoba poskytla majetkové podstatě služby, za které neobdržela žádné protiplnění.

16. K tomu je však třeba uvést, že odkaz dovolatele právě na R 109/2020 je v poměrech dané věci nepřiléhavý, neboť v citovaném rozsudku Nejvyšší soud posuzoval, oč se majetková podstata dlužníka obohatila na úkor žalobce tím, že žalobci se nedostalo žádného protiplnění za poskytnuté služby, konkrétně za vytápění a dodávku teplé vody v nebytových prostorách, které majetková podstata dlužníka užívala bez právního důvodu. Nejvyšší soud zde uvedl příklady plnění, která mohou být považována za bezdůvodné obohacení, a tedy která spadají do režimu pohledávek za majetkovou podstatou. Výklad prosazovaný dovolatelem, že tímto neoprávněně užívaným majetkem mohou být i finanční prostředky odpovídající výši jeho přihlášených pohledávek za žalovaným, odporuje nejen přímo R 109/2020 ale i smyslu (zejména pak ).

17. Je tak zřejmé, že závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelem uplatněné pohledávky nepředstavují pohledávky dle ani dle , oproti mínění dovolatele plně odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu. Žalovanému nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení tím, že v průběhu insolvenčního řízení k podnikání (v rámci povolené reorganizace) používal majetek zahrnutý do majetkové podstaty, když žalobce současně v době po zahájení insolvenčního řízení neučinil žádný vnos zhodnocující majetkovou podstatu žalovaného (k tomu srov. a contrario rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2018, sp. zn. ).

18. Jinými slovy řečeno, jen z toho, že dovolatel uplatnil přihláškou vůči žalovanému v insolvenčním řízení své pohledávky, nelze dovozovat, že by měl nárok na konkrétní žalovaným (případně při provozu obchodního závodu) užívané finanční prostředky. Postup dovolatele v řízení je proto třeba vykládat tak, že se domáhá úroku z prodlení z jím přihlášených pohledávek, které přirostly až v době po rozhodnutí o úpadku. Jde tedy o pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje dle .

19. Nejvyšší soud přitom nemá pochybnosti o tom, že mají-li být respektovány základní zásady insolvenčního řízení ( ), zejména má-li být zachováno rovné postavení věřitelů, je nezbytné, aby se omezení dané vztahovalo na všechny jejich přihlášené pohledávky. K tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2022, sen. zn. .

20. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je tak v posouzení otázky povahy dovolatelem uplatněné pohledávky souladné s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.

21. Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( ).

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 1. 2024

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu