Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 154/2024

30 Cdo 154/2024-724

USNESENÍ

R. M.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2 – Nové Město, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 1 669 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2023, č. j. -677, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. 3. 2023, č. j. -645, zastavil řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2022, č.j. -557 (výrok I), a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání před soudem prvního stupně (výrok II). Svůj postup odůvodnil tím, že žalobkyně zaplatila soudní poplatek z odvolání ve výši 14 000 Kč až po marném uplynutí 15denní lhůty, jež jí k úhradě byla poskytnuta.

2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

3. Usnesení odvolacího soudu žalobkyně napadla v celém rozsahu dovoláním, které Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

4. Otázka splatnosti poplatku z dovolání, který pro svou výši 14 000 Kč nemá být (fakultativně) hrazen prostřednictvím kolkových známek, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť žalobkyně zde brojí proti jasnému znění zákona ( ), jehož výklad nemůže vyvolávat rozumné pochybnosti, nadto byla, stejně jako otázka ústavnosti zpoplatnění dovolacího řízení ve věcech upravených , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena.

5. Zákon o soudních poplatcích (č. , ve znění účinném do 31. 12. 2022, dále jen „ZoSP“) jednoznačně stanoví, pokud jde o vznik poplatkové povinnosti při podání dovolání, že (zcela bez ohledu na to, jak má či může být takový poplatek uhrazen) nastává již samotným podáním dovolání [ uvedeného zákona]. Od vzniku poplatkové povinnosti je třeba odlišovat splatnost soudního poplatku. Zákonodárce zde ovšem vychází z konstrukce, že soudní poplatek z dovolání (stejně tak ze žaloby či odvolání) je splatný k okamžiku vzniku poplatkové povinnosti, neboť podle ZoSP platí, že poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, je splatný vznikem poplatkové povinnosti. Vzniká-li poplatková povinnost způsobem uvedeným v až j) (což ovšem není případ projednávané věci), je poplatek splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost poplatek zaplatit uložena nebo jímž byl schválen smír, nestanoví-li rozhodnutí o schválení smíru splatnost delší.

6. Řečeno jinak: vznik poplatkové povinnosti i splatnost poplatku (až na výše uvedené výjimky) není závislá na tom, jaká je výše poplatku, ani na tom, jakým způsobem má být poplatek uhrazen. Pro případ, že poplatník soudní poplatek z dovolání z jakéhokoliv důvodu neuhradí, nastupuje povinnost soudu postupovat podle § 9 odst. 1 ZoSP, podle něhož, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

7. Z ukázaných důvodů je zcela nerozhodné, zda a z jakých důvodů si žalobkyně či její právní zástupce (jimž s ohledem na jasné znění položky 23 Sazebníku soudních poplatků musela být výše soudního poplatku z dovolání známa, neboť neznalost zákona neomlouvá) nezjistili údaje k bezhotovostní platbě soudního poplatku, určující je naopak toliko okolnost, že žalobkyně ani v dodatečně soudem stanovené prekluzivní lhůtě, ať už sama nebo [bránila-li jí v tom jakákoliv překážka prostřednictvím jiné osoby (např. svého právního zástupce, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. )] soudní poplatek neuhradila, ač jí v tom z objektivního hlediska nic nebránilo.

8. K diskutované materii lze připomenout, že Nejvyšší soud dospěl ve své ustálené rozhodovací praxi k závěru, podle kterého, neuhradí-li poplatník soudní poplatek za řízení splatný podáním žaloby ani dodatečně ve lhůtě určené ve výzvě soudu dle § 9 odst. 1 věty první zákona ZoSP, soud zastaví řízení pro neuhrazení soudního poplatku bez zřetele k tomu, že poplatník v mezidobí soudní poplatek již (opožděně) uhradil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 30/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a obdobně rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. , ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. , ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. , ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. , a ze dne 20. 12. 2018, sen. zn. , proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. ).

9. Ústavní soud v tomto směru dovodil, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníku v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání. Jestliže tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. , a ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. ).

10. Ústavní soud dále dospěl k závěru, že právní úprava dle poslední věty ZoSP je v souladu s ústavním pořádkem, a návrh na její zrušení zamítl (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. ). Nejvyšší soud, bez pohledu na to, že je uvedeným závěrem podle y vázán, jej zcela sdílí a doplňuje, že ani on nespatřuje v povinnosti zaplatit jinak obvyklý soudní poplatek z dovolání v řízeních, která nejsou zákonem osvobozena od soudních poplatků, nic, co by se příčilo právu na spravedlivý proces; ostatně takovou poplatkovou povinností jsou rovnoměrně zatíženi i mnozí další (potenciální) žalobci ocitající se ve srovnatelné procesní situaci jako nynější žalobkyně. Ta přitom, ve vztahu k argumentaci d, pomíjí, že daná ustanovení jí zakládají nárok na náhradu škody na základě zákona a v jeho mezích, neřeší však v nejmenším problematiku jeho vlastního uplatnění, včetně případného osvobození od soudních poplatků. Otázka, zda a která řízení budou či naopak nebudou osvobozena od soudních poplatků, je problematikou právně politickou náležející k posouzení moci zákonodárné, nikoliv moci soudní. Nejvyšší soud současně neshledal důvod k přerušení řízení podle a v dovolací argumentaci žalobkyně rovněž nespatřoval dostatečný potenciál k tomu, aby danou otázku posoudil nyní jinak, tedy odlišně od své již dříve ustálené judikatury, která zcela odpovídá i náhledu soudu ochrany ústavnosti.

11. Ze shora uvedeného plyne, že otázky předložené dovolatelkou již byly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, přičemž odvolací soud nemá důvod se od tohoto řešení odchylovat, a odvolací soud je posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu i Ústavního soudu.

12. Proto dovolací soud s ohledem na výše uvedené dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

13. Dovolání napadající usnesení odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení a v němž byl potvrzen výrok II usnesení soudu prvního stupně, o nákladech dovolacího řízení, není podle objektivně přípustné.

14. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 1. 2024

JUDr. David Vláčil předseda senátu