Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 232/2022

33 Cdo 232/2022-449

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně STANAP Karlovy Vary s.r.o., se sídlem Karlovy Vary, Závodu míru 579/1, identifikační číslo osoby 25223755, zastoupené JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Bělehradská 2056/3, proti žalovaným 1) P. O., advokátovi se sídlem XY, 2) K. Š. B., advokátní kanceláři, s.r.o., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Barborou Musilovou, advokátkou se sídlem Karlovy Vary, Závodní 391/96, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Kooperativy pojišťovny a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, identifikační číslo osoby 47116617, zastoupené JUDr. Pavlem Roubalem, advokátem se sídlem Plzeň, Otýlie Beníškové 1664/14, o náhradu škody, o zaplacení 2 545 750 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2021, č. j. -397, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 22 748 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky Mgr. Barbory Musilové.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 22 748 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Pavla Roubala.

Odůvodnění:

Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 2. 2021, č. j. -337, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných společné a nerozdílné úhrady částky 2 545 750 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 9. 2021, č. j. -397, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným potvrdil, zbývající nákladové výroky změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně se v řízení domáhá zaplacení náhrady škody, jež jí měla být způsobena v souvislosti s nesprávně poskytnutou právní pomocí v jí vedeném soudním sporu u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. . V této věci se žalobkyně jakožto zhotovitelka domáhala zaplacení doplatku ceny díla prováděného na základě smlouvy o dílo ze dne 31. 7. 2007 pro objednatele Společenství vlastníků jednotek Stará Kysibelská 597/29. Žalovaný ji v tomto sporu právně zastupoval a proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla žaloba zamítnuta, podal opožděné odvolání a jeho žádosti o prominutí zmeškání lhůty nebylo vyhověno. Žalobkyně fakticky uzavřela smlouvu o právní pomoci se žalovanou, která právní pomoc poskytnutou žalobkyni fakturovala. Žalobkyně spatřuje pochybení žalovaných v tom, že před zahájením řízení poskytl žalovaný jako advokát žalobkyni vadnou právní poradu směřující k tomu, aby byl dodatečně podepsán protokol o předání a převzetí díla, a dále jim vytýká, že ačkoliv se jednalo o skutkově i právně mimořádně složitý případ, zastupoval žalobkyni na soudním jednáním dne 1. 8. 2013 bez předchozí konzultace se žalobkyní advokátní koncipient Š. Škodu žalobkyně vyčíslila tak, že sestává nejen z částky, jež byla předmětem žaloby ve sporu vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , ale dále i z úroku z prodlení ve výši 841 362 Kč, náhrady nákladů řízení přiznaných soudem ve výši 289 655 Kč a částky uhrazené žalovanému, kdy namísto fakticky zaplacené částky žalovanému ve výši 519 596 Kč požaduje uhradit 362 244 Kč.

Po právní stránce odvolací soud dovodil, že chybí příčinná souvislost mezi porušením povinnosti advokáta a vznikem škody, jelikož i v případě včas podaného odvolání ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , by žalobkyně nebyla v tomto sporu pro nedůvodnost svého nároku úspěšná. K tomuto právnímu závěru dospěl s ohledem na skutečnost, že žalobkyně ve smlouvě o dílo ze dne 31. 7. 2007 se Společenstvím vlastníků jednotek XY (dále též jen „SVJ“) ujednala, že právo na zaplacení ceny díla vázala do 90 % ceny na odsouhlasený soupis provedených prací a zbývajících 10 % ceny na protokolární předání díla po odstranění vad a nedodělků; tyto dokumenty představovaly hmotněprávní podmínku vzniku nároku na cenu díla, nicméně žalobkyně neprokázala ani existenci odsouhlaseného soupisu prací k tomu oprávněnými osobami, ani protokolární předání díla s potvrzením o odstranění vad a nedodělků a nárok na cenu díla jí tak nevznikl. Žalovaný převzal právní zastoupení žalobkyně až v době, kdy dílo mělo být dávno dokončené, nemohl tak ovlivnit dění v souvislosti s prováděním díla a s prodlením žalobkyně s jeho dokončením či tvrzenými obstrukcemi ze strany SVJ jako objednatele; odvolací soud neshledal, že by v průběhu řízení před soudem prvního stupně ve věci žalovaný poskytoval nesprávnou právní pomoc. Rovněž uzavřel, že i kdyby hypoteticky existoval nárok žalobkyně na doplacení ceny díla do 90 %, SVJ jako objednatel řádně vzneslo námitku započtení v rozsahu smluvní pokuty za pozdní dokončení díla a nárok na smluvní pokutu by byl dán, neboť dílo nebylo žalobkyní protokolárně předáno ani do 15. 5. 2008.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 – dále jen „ “).

Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované pokládají rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné a navrhly odmítnutí, popř. zamítnutí dovolání.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Na přípustnost dovolání žalobkyně usuzuje z toho, že rozsudek odvolacího soudu závisí na otázce vzniku práva žalobkyně na zaplacení doplatku ceny díla, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Odvolacímu soudu v této souvislosti vytýká, že správně neposoudil úmyslné bojkotování dlužníka (odsouhlasit soupis provedených prací) jako zmaření nároku, které nepožívá právní ochrany a je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. . Důvodnost dovolání dovolatelka spatřuje rovněž v tom, že je povinností advokáta, aby nabídl a vysvětlil možná právní řešení případu klienta, přičemž je povinen využít všechny prostředky k ochraně práv klienta, když prosazuje, že špatný způsob vedení sporu žalovaným měl být přičten k jeho tíži a že porušení povinnosti žalovaného, tedy zásadní špatná rada, vedla ke vzniku škody. Namítá, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího reprezentované rozsudky ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. a ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. , neboť správně neposoudil, že uplatnění smluvní pokuty bylo v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku.

Dovolání není přípustné.

Odvolací soud po právní stránce učinil následující závěry: (i) že žalobkyni nárok na doplacení ceny díla nesvědčí, protože nebyly splněny hmotněprávní podmínky pro jeho vznik, a to existence odsouhlaseného soupisu provedených prací a protokolární předání díla s potvrzením o odstranění vad a nedodělků, (ii) že i kdyby (hypoteticky) nárok na doplacení ceny díla do 90 % existoval, objednatel v rámci obrany po právu a včas uplatnil námitku započtení v rozsahu smluvní pokuty za pozdní dokončení díla, a (iii) že není splněn jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu, a sice porušení povinnosti žalovaného při výkonu jeho činnosti, neboť jako advokát v průběhu sporu u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. nepochybil (neposkytoval žalobkyni nesprávnou právní pomoc), a příčinnou souvislost mezi škodou a porušením povinnosti advokáta nelze spatřovat ani v opožděně podaném odvolání, jehož meritorní projednání by na výsledku řízení ničeho nezměnilo.

Žalobkyně právní závěr odvolacího soudu uvedený sub (iii) zpochybňuje tvrzením, že „došlo k špatné volbě vedení sporu“, neboť žalovaný nesprávně poradil žalobkyni podat žalobu o zaplacení díla, ačkoliv měla žalovat na splnění povinnosti objednatele odsouhlasit soupis provedených prací, tedy podal žalobu na zaplacení ceny díla předčasně. Přitom pomíjí, že v podaném návrhu na vydání platebního rozkazu (v souvislosti s vylíčením rozhodných skutečností ohledně příčin škody způsobené žalovanými poskytnutím nesprávné právní pomoci) uvedla, že právní zastoupení nebylo vedeno s náležitou péčí, což vyplývá (i) z obsahu návrhu na zahájení řízení vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , který neobsahuje řádné vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, (ii) z usnesení o separaci nákladů, z něhož plyne, že zásadní vyjádření ve věci samé bylo podáno opožděně a bylo tak zmařeno nařízené soudní jednání, (iii) z protokolu o jednání ze dne 1. 8. 2013, z kterého plyne, že k jednání byl bez předchozí konzultace s žalobkyní vyslán advokátní koncipient XY, byť se jednalo o skutkově i právně mimořádně složitý případ, (iv) z usnesení o separaci nákladů, z nějž vyplývá určitý laxní přístup k plnění procesních povinností žalovanými, (v) z nesprávné právní rady směřující k tomu, aby byl dodatečně podepsán protokol o předání a převzetí díla, a (vi) z opožděně podaného odvolání, jež bylo následně usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 4. 2015, č. j. , odmítnuto, s tím, že posledně uvedené pochybení žalobkyně shledává stěžejním porušením povinnosti advokáta poskytnout právní pomoc s náležitou péčí. Z řečeného vyplývá, že tvrzení předestřené v dovolání, že ke škodě došlo tím, že žalovaný nesprávně doporučil žalobkyni podat žalobu o zaplacení ceny díla namísto žaloby na splnění povinnosti, je novou skutečností, k níž nelze přihlédnout (§ 241a odst. 6 o. s. ř).

Námitka, jíž prosazuje, že objednatel díla zmařil odsouhlasení soupisu provedených prací, z níž dovozuje, že jednal v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a takové jednání by nemělo požívat právní ochrany, je skutkové povahy, neboť jejím prostřednictvím žalobkyně prosazuje svoji skutkovou verzi toho, zda a z jakých důvodů byly splněny hmotněprávní podmínky pro zaplacení ceny díla. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ( ) , nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Lze uzavřít, že předloženou argumentací se žalobkyně domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem a bez významu je tak její odkaz na judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k povinnosti objednatele převzít dokončené dílo.

Přípustnost dovolání nezakládá námitka, že odvolací soud (odchylně od rozhodnutí sp. zn. a ) smluvní pokutu neshledal v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku z důvodu, že v okamžiku výzvy k zaplacení smluvní pokuty bylo dílo již tři roky předáno a především užíváno, a požadavek na její zaplacení pomíjí její zajišťovací, sankční a kompenzační charakter a stává se pouze nástrojem šikanózního výkonu práva.

Od závěrů uvedených v citovaných rozhodnutích se odvolací soud nemohl odchýlit nejen pro zjevnou skutkovou odlišnost porovnávaných kauz, a také proto, že pro existenci nároku na smluvní pokutu bylo určující, že byla uplatněna za období, kdy žalobkyně prokazatelně byla v prodlení s protokolárním předáním bezvadného díla, a nikoliv to, zda k jejímu uplatnění došlo až po předání díla, jak prosazuje dovolatelka. Její argumentace (že v okamžiku výzvy k zaplacení smluvní pokuty bylo dílo již tři roky předáno a především užíváno) se proto míjí s tím, jak věc posoudil odvolací soud.

Námitka, že „požadavek na zaplacení smluvní pokuty opomíjí zajišťovací, sankční a kompenzační charakter a stává se pouze nástrojem šikanózního výkonu práva“, přípustnost dovolání nezakládá, neboť žalobkyně neformuluje konkrétní otázku hmotného či procesního práva, na níž je napadené rozhodnutí založeno, jejíhož přezkumu se dovolává.

Výtkou, že se odvolací soud nezabýval žalovaným vznesenou námitkou promlčení, dovolatelka nenapadá žádný právní závěr, na němž je rozhodnutí založeno, nýbrž mu vytýká vady řízení, k nimž lze přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné ( ). Nadto se odvolací soud námitce promlčení věnoval v odstavci 19 rozhodnutí.

Namítá-li dovolatelka nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku a viní-li odvolací soud, že se řádně nezabýval jejím nárokem na zaplacení 10 % ceny díla, neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na níž je napadené rozhodnutí založeno, ale vytýká soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě dovolací soud přihlíží jen v případě, jedná-li se o dovolání přípustné ( ); tento předpoklad však v dané věci splněn není.

Žalobkyně sice výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení žádnou argumentaci nevznesla; navíc dovolání směřující proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není přípustné podle

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 9. 2022

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu