Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

228 C 97/2022

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 26 752,67 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 678,67 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 678,67 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení

do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do

částky 20 074 Kč,

úroku z prodlení ve výši 681,69 Kč,

úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 266 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a

úroku ve výši 56 % ročně z částky 10 944,67 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu ve výši 267 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 678,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 678,67 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 20 074 Kč, úroku z prodlení ve výši 681,69 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 266 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 56 % ročně z částky 10 944,67 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu ve výši 267 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne 9. 11. 2019 smlouvu číslo na základě které žalovanému poskytla zápůjčku 13 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem 12 974 Kč v 18 měsíčních splátkách. Ve smlouvě byl sjednán úrok v sazbě 56 % ročně. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že ověřila jeho platební morálku z úvěrových registrů BRKI, NRKI a SOLUS, kde žalovaný neměl žádný negativní záznam. Dále jej prověřila ve své interní databázi, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a databázi neplatných dokladů. Zkoumala též příjmy žalovaného, u nichž vyšla z informací poskytnutých žalovaným, které její vázaný zástupce ověřil oproti žalovaným předloženým dokumentům. Konkrétně šlo o pracovní smlouvu a výplatní pásky. Výdaje vyhodnotila právní předchůdkyně na základě statistických dat. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně odkázala mj. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. , a ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. , z nichž dovozuje, že postačuje posouzení příjmů a výdajů žalovaného na základě statistických dat a matematických modelů. Žalovaný dosud na dluh uhradil celkem 6 321,33 Kč. Splátky však nehradil řádně a včas. Žalobkyně proto nyní žádá jistinu 10 944,67 Kč, poplatek za poskytnutí a správu úvěru 8 708 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutu (v sazbě 0,1 % z dlužné částky denně, ke dni 1. 2. 2022) ve výši 6 500 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení s jednotlivými splátkami (ke dni 1. 2. 2022) 681,69 Kč a sankční poplatky za vymáhání dluhu 600 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla dne 1. 2. 2022 postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalovanému oznámila spolu s výzvou k zaplacení dluhu do 17. 3. 2022. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 56 % ročně z částky 10 944,67 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 944,67 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný uvedl, že v době uzavření smlouvy neměl peníze a potřeboval si půjčit. Poté ztratil práci a neměl na splátky. Požádal o uhrazení dluhu ve splátkách.

3. Soud zjistil následující skutečnosti.

4. Žalovaný a společnost právnická osoba podepsali dne 9. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 13 000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit a zaplatit úrok 6 500 Kč a poplatek 6 474 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, garanci celkové ceny, péči o zákazníka a garanci neuplatnění pohledávky v případě smrti žalovaného v 18 měsíčních splátkách po 1 443 Kč. Ve smlouvě byl sjednán pevný úrok platný po celou dobu trvání smlouvy ve výši 56 % ročně. Žalovaný zvolil hotovostní režim, při němž mu byl úvěr vyplacen při podpisu smlouvy v hotovosti.

5. Žalovaný před uzavřením této smlouvy vyplnil a podepsal zákaznickou kartu, ve které uvedl, že žádá o zápůjčku 20 000 Kč, bydlí v nájmu, je rozvedený, nemá žádné vyživovací povinnosti a pracuje na plný úvazek. Má čistý měsíční příjem 17 020 Kč, měsíční splátky na úvěru u právní předchůdkyně 2 400 Kč a odhadované měsíční výdaje 3 000 Kč. Žalovaný předložil pracovní smlouvu na dobu neurčitou a dvě výplatní pásky, na základě kterých byly údaje o žalovaném ověřeny zástupcem právní předchůdkyně jméno příjmení. Ze zákaznické karty neplyne, že by žalovaný byl prověřen v registrech BRKI, NRKI a příjmení, interních registrech právní předchůdkyně či v insolvenčním rejstříku.

6. označená jako„ centrální evidence exekucí“ uvádí, že proti žalovanému byla v době podepsání smlouvy vedena jedna exekuce. Informace poskytla žalobkyni právnická osoba – právnická osoba Dotaz na tuto společnosti byl vložen a zpracován dne 10. 8. 2022.

7. Dopisem ze dne 1. 2. 2022 právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy do 17. 3. 2022. Oba dopisy byly žalovanému odeslány v jedné zásilce dne 11. 2. 2022 (viz potvrzení podání).

8. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz žalobkyní předloženými soudními rozhodnutími, neboť nebyla navržena k prokázání žádných skutečností (a ani z nich pro tuto věc žádná skutková zjištění vyplynout nemohou), nýbrž toliko podporují právní argumentaci žalobkyně. Smyslem dokazování je zjištění skutkového stavu, a nikoliv výklad právních předpisů, který spadá do právního posouzení věci. Nadbytečným soud shledal i důkaz výpovědí jméno příjmení (včetně výpisu z živnostenského rejstříku dokládajícího, že se jedná o vázaného zástupce právní předchůdkyně), neboť by mohl svědčit maximálně k okolnostem sepsání smlouvy a zákaznické karty a podkladům předloženým žalovaným k jeho příjmům (jak i sama žalobkyně svůj důkazní návrh odůvodnila). Hlavním důvodem, pro nějž soud dospěl k závěru o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, však bylo nedostatečné prověření jeho výdajů (viz dále), k čemuž by vázaný zástupce nemohl nic vypovědět. Ostatně podle zákaznické karty žalovaný žádnéy dokládající jeho výdaje nepředložil (opak žalobkyně ani netvrdí).

9. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Podle , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle a násl. . Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel ( ). Právní předchůdkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka ( ) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní ( ), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j.  – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

18. Soud má za to, že právní předchůdkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné.

19. Proti tomu, jak právní předchůdkyně zkoumala příjmy žalovaného, v zásadě nelze mít námitky, neboť se nespokojila jen s jeho prohlášením, ale pravdivost si ověřila i z pracovní smlouvy a výplatních pásek.

20. U výdajů však právní předchůdkyně nekriticky vyšla pouze z údajů, které jí žalovaný tvrdil v zákaznické kartě, aniž by je měla jakkoliv objektivně podloženy, což není dostatečné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , jehož závěry lze uplatnit i pro nynější zákon o spotřebitelském úvěru). Sdělení žalovaného jsou navíc již na první pohled nevěrohodná. Žalovaný tvrdil, že má výdaje pouze ve výši 3 000 Kč (kromě splátek na další úvěr ve výši 2 400 Kč), aniž by jakkoliv konkretizoval, na co jsou a umožnil tak alespoň rámcově posoudit jejich věrohodnost (tedy zda jsou uváděné výdaje uvěřitelné). Dále se jeví jako těžko uvěřitelné, že by na nájemné (žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu), další náklady spojené s užíváním bytu (tj. na veškeré energie – teplo, plyn, elektřina, voda; na odpady a různé další poplatky) a ostatní běžné náklady (jídlo, cestování do práce atp.) žalovaný vydával měsíčně pouze částku 3 000 Kč. Ta je očividně podhodnocená. Informace poskytnuté žalovaným ohledně jeho výdajů tak nelze považovat za dostatečné a ani spolehlivé a bylo na místě, aby si je právní předchůdkyně dále prověřila (vyžádala od žalovaného jejich konkretizaci a dále např. doklady o platbách inkasa, cestovného do práce a nájemného, či výpisy z účtů, které zachycují i výdaje a nejen příjmy), což neučinila. Samotné využití statistických dat pro stanovení výdajů nepostačuje (viz již cit. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ).

21. Soud dodává, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. , na nějž žalobkyně odkazovala, není případné. V cit. věci totiž věřitelka (banka) nevycházela pouze ze statistických dat, ale měla k dispozici i údaje vyplývající z vedení běžného účtu spotřebitele. Nepřípadné je i další citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. , neboť v něm byla skutečnost, že povinná (spotřebitelka) v době poskytnutí úvěru disponovala dostatečnými prostředky k pravidelné a řádné úhradě poskytnuté zápůjčky, mezi účastníky v nalézacím řízení nesporná (viz bod 10 usnesení), a oprávněná (věřitelka) kromě toho nad rámec prověření ve veřejných rejstřících měla zkušenosti se splácením jiné zápůjčky oprávněnou (viz bod 1 usnesení). V projednávané věci právní předchůdkyně neučinila ani jedno z toho (k neprověření žalovaného v rejstřících viz dále).

22. Vyhodnocení příjmů a výdajů žalovaného přitom představuje spojené nádoby, neboť i relativně vysoké příjmy mohou být„ dorovnány“ vysokými výdaji. Jinými slovy, i kdyby bylo s jistotou doloženo, že žalovaný má vysoké příjmy, bez spolehlivých znalostí výdajů z toho nelze – bez důvodných pochybností (§ 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru) – učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného.

23. Soud dále nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně prověřila žalovaného před uzavřením smlouvy v centrální evidenci exekucí. Předložený výpis byl totiž pořízen až později dne 10. 8. 2022, a navíc se nejedná o oficiální výpis vydaný Exekutorskou komorou, a proto jej nelze pokládat za věrohodný. Žalobkyně ani neprokázala, že by právní předchůdkyně žalovaného prověřila v registrech BRKI, NRKI a SOLUS, svých interních registrech či insolvenčním rejstříku, neboť to z provedených důkazů (zejména zákaznické karty) nevyplývá a jiné důkazy k tomu žalobkyně neoznačila (důkaz výpovědí vázaného zástupce se týkal prověření příjmů žalovaného).

24. Soud na jednání žalobkyni poučil ve smyslu a 3 o tom, že nemá ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného její tvrzení za dostatečná a prokázaná, avšak žalobkyně žádná další tvrzení neuvedla a důkazy neoznačila. Své břemeno tvrzení a důkazní tedy neunesla ( a b) a ). Nelze tedy než uzavřít, že nedostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s  zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož právní předchůdkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle zákona o spotřebitelském úvěru, včetně ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, nákladech spojených s prodlením žalovaného a splatnosti.

25. Právní předchůdkyně nicméně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 13 000 Kč, z nichž žalovaný doposud vrátil jen 6 321,33 Kč. Rozdíl ve výši 6 678,67 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení ( ) na straně žalovaného, které byl povinen podle věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit právní předchůdkyni v době přiměřené jeho možnostem. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovaným byla v souladu s  posléze postoupena na žalobkyni (k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně postačuje řádné oznámení postoupení žalovanému, viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. ).

26. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. ). Žalobkyně výzvou odeslanou dne 11. 2. 2022 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 17. 3. 2022. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy„ spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem ( věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle a ve výši určené

27. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 6 678,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 678,67 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o Žádosti žalovaného o zaplacení dluhu ve splátkách soud nevyhověl, neboť žalovaný nijak nespecifikoval okolnosti odůvodňující tento postup, natož aby je doložil.

28. Ve zbývající části, tj. zejména co do kapitalizovaných i nekapitalizovaných úroků, úroků z prodlení, které žalobkyni nenáleží, smluvní pokuty a poplatků, soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

29. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ). Žalovaný ve věci z procesního hlediska z větší části uspěl, měl by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné takové náklady mu však nevznikly, žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu. Účast žalovaného na jednání soud nepovažuje za účelně vynaložený náklad, neboť ani nevyslovil žádný procesní postoj k žalobě (pouze přiznal, že si půjčku vzal) a k částečnému zamítnutí došlo z důvodů, které sám nenamítal.

30. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 267 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání elektronického platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s  a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. , publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS). Lhůta k plnění se opírá o

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně. Žalovaný však právo odvolání nemá, neboť se jej po vyhlášení rozsudku vzdal.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.