Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1080/2020

33 Cdo 1080/2020-123

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Intrum Czech, s.r.o., se sídlem v Praze 9, Prosecká 851/64 (identifikační číslo 272 21 971), zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému J. B., bytem XY, zastoupenému Mgr. Markem Bukovským, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě 814, o 8.411 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2019, č.j. -102, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud – mimo jiné – změnil rozsudek ze dne 17. 6. 2019, č.j. -74, kterým Okresní soud ve Vsetíně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 8.411 Kč s 0,1% úroky denně od 10. 9. 2015 do zaplacení, tak, že žalobě v tomto rozsahu vyhověl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že dohoda z 24. 2. 2014, jíž se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni dlužnou smluvní pokutu s příslušenstvím a svůj závazek uznal, je platným právním úkonem ( , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /).

Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Podle platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b/ a .

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a vyšel z toho, že podle smlouvy o úvěru s pojištěním klienta (EXPRES) z 3. 12. 2007 poskytla GE Money Bank, a.s., žalovanému peněžní prostředky ve výši 100.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit je ve splátkách po 2.121,14 Kč měsíčně počínaje 19. 1. 2008. V článku III bodu 7 strany sjednaly, že „banka je oprávněna požadovat po klientovi zaplacení smluvní pokuty dle aktuálního sazebníku.“ Pohledávku banka postoupila žalobkyni. Dohodou o uznání dluhu z 24. 2. 2014 se žalovaný zavázal ve splátkách po 2.145 Kč měsíčně zaplatit žalobkyni 73.038,53 Kč (jistinu), 9.501,66 Kč smluvní úroky, 7% úroky z prodlení z jistiny a dlužnou smluvní pokutu. Nedílnou součástí dohody o uznání dluhu byla smluvní ujednání, „s nimiž se dlužník seznámil, což stvrzuje svým podpisem.“ Žalovaný se zavázal v případě prodlení s úhradou dluhu v dodatečném termínu zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 25.707,55 Kč a v případě prodlení s úhradou splátky o deset dnů smluvní pokutu 0,15% z dlužné částky až do úplného zaplacení (body 5.1 a 7.2 smluvních ujednání).

Námitky žalovaného, že odvolací soud porušil „povinnosti řádného hodnocení důkazů a odůvodnění rozsudku,“ že jeho právní posouzení trpí formalismem, že se ve vztahu k zásadám ochrany spotřebitele nevypořádal s důkazy, a že pominul ústavněprávní principy rovnosti, spravedlnosti, poctivosti a dobré víry, k závěru o přípustnosti dovolání nevedou; žalovaný jimi namítá vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K těm však dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Nejde totiž o otázky správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu (tj. o otázky, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo), nýbrž o případnou existenci či neexistenci vad řízení ve smyslu , věty druhé, (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. , a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. ).

Řádné vymezení důvodu dovolání, jímž může být jen nesprávné právní posouzení, předpokládá, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení ( ). Výtka, podle níž odvolací soud porušil normy určené na ochranu spotřebitele a povinnost jejich aplikace na spotřebitelský smluvní vztah, je natolik nekonkrétní, že dovolacímu soudu, jehož úkolem není přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední, neumožňuje určit meze přezkumu právních závěrů, na nichž odvolací soud své rozhodnutí založil.

Nepředložil-li žalovaný k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( , věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 24. 9. 2020

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu