Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1979/2019

-144

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce J. P., bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Dobišarem, advokátem se sídlem v Břeclavi, Smetanovo nábřeží 956/6, proti žalovanému J. L., bytem XY, zastoupenému JUDr. Petrem Cembisem, advokátem se sídlem v Brně, Ponávka 185/2, o 133.360 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2019, č. j. -100, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 10. 10. 2017, č.j. -56, uložil žalovanému zaplatit žalobci 133.360 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 1. 10. 2013 do zaplacení; současně žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 43.657,70 Kč.

Rozsudkem ze dne 28. 2. 2019, č.j. -100, Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení změnil tak, že žalobci přiznal částku 47.566 Kč, a žalovaného zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci ve výši 17.313 Kč. Odvolací soud po právní stránce uzavřel, že žalobce (advokát) má právo na požadované peněžité plnění, které představuje mimosmluvní odměnu a náhradu hotových výdajů za úkony právní služby učiněné na základě smlouvy o poskytování právních služeb ve sporu vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. ( a násl. , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“, , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“). Okolnost, že činnost příkazníka nepřinesla výsledek, který příkazce očekával, nezpůsobil žalobce porušením povinností advokáta ( obč. zák.). Protože žalobce mohl právo na odměnu a náhradu výdajů poprvé uplatnit v okamžiku, kdy příkazní smlouva zanikla splněním příkazu (1. 8. 2013), není právo promlčeno, neboť řízení bylo zahájeno 2. 4. 2015 ( obč. zák.).

Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b/ a .

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Odvolací soud vyšel z toho, že žalovaný (klient) uzavřel s žalobcem (advokátem) smlouvu o poskytování právních služeb. Na základě procesní plné moci z 20. 4. 2005 žalobce zastupoval žalovaného v řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. . Vě - plné moci bylo mimo jiné uvedeno, že „podle smlouvy o poskytnutí právní pomoci náleží odměna za toto zastoupení spolu s hotovými výlohami a náhradou za ztrátu času. Jsem povinen ji zaplatit, kdykoliv mi bude vyúčtována, společně a nerozdílně s těmi, kteří společně se mnou udělili zmocnění, bez ohledu na to, zda byla přisouzena vůči odpůrci.“ Výši odměny za poskytování právních služeb účastníci – jak vyplývá i z obsahu plné moci z 20. 4. 2005 – nesjednali, takže se řídí ustanoveními Řízení, ve kterém žalobce žalovaného na základě plné moci zastupoval, skončilo právní mocí rozsudku z 11. 6. 2013, č.j. -245, tj. 1. 8. 2013. Odvolací soud zjistil, že žalovaný – ačkoliv v odporu proti platebnímu rozkazu a v odvolání uvedl, že mu žalobce způsobil škodu ve výši 250.000 Kč, resp. 350.000 Kč – neučinil projev směřující k započtení vzájemných pohledávek a ani netvrdil, že k započtení pohledávek (dohodou či jednostranným právním úkonem) došlo mimo řízení.

Námitky žalovaného předestřené v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr o důsledcích plynoucích z toho, že účastníci v (ústní) příkazní smlouvě (o poskytování právních služeb) nesjednali smluvní odměnu ( ), a právní závěr o předpokladech zápočtu vzájemných pohledávek ( obč. zák., ). Činí-li soud zjištění z obsahu právního úkonu (zde plné moci), jde o skutkové zjištění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. ). Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z kterého vyšel odvolací soud. Dovolací soud je totiž vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v () , dovolacímu přezkumu nepodléhají. Předloženou argumentací se tak žalovaný domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.

K vadám řízení ve smyslu , věty druhé, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka naplněna není, je bezcenná námitka, týkající se absence poučení žalovaného podle a 3 Na tomto místě je třeba připomenout, že porušení poučovací povinnosti podle je vadou řízení, pro kterou odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zruší, jen tehdy, jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu (, ), což v souzené věci nenastalo.

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( )

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 17. 10. 2019

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu