Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1496/2019

-229

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodlv senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Neuman group s. r. o., se sídlem v Brně – Králově Poli, Slovinská 1180/52, PSČ 612 00, identifikační číslo osoby 25517597, zastoupené Mgr. Zbyňkem Láníkem, advokátem se sídlem v Brně, Sochorova 3221/1, proti žalované B. H., . se sídlem XY identifikační číslo XY, zastoupené JUDr. Josefem Pernicou, advokátem se sídlem v Brně, Gajdošova 4392/7, o zaplacení částky 906 966 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2018, č. j. -195, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 14 762 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta.

Stručné odůvodnění ( ):

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní - v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „“).

Podle , v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání, které může být přípustné toliko podle , Nejvyšší soud přípustným neshledal.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle , jak je tomu též v souzené věci, je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. již usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V usnesení ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v Právě o takovou situaci se jedná též ve zde souzené věci.

Právní posouzení, podle něhož žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť žalovanou zpochybňované smlouvy o postoupení pohledávek nejsou stiženy neplatností pro nedodržení ustanovení , obchodní zákoník, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále též jen „obch. zák.“), odvolací soud opřel o dva závěry, z nichž každý obstojí sám o sobě. V prvé řadě usoudil, že v posuzované věci se toto ustanovení nepoužije, protože k postoupení pohledávek nedošlo mezi osobami, mezi nimiž by byla dána vztahová souvislost vyžadovaná tímto ustanovením. Zároveň dovodil, že šlo o běžný obchodní styk ve smyslu ustanovení obch. zák., podle kterého se na takové nabytí nebo zcizení majetku ustanovení obch. zák. nevztahuje.

Dovolatelka v rámci vymezení dovolacího důvodu zpochybňuje správnost obou těchto závěrů. V čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, výslovně neuvádí; o přípustnosti není v dovolání ani zmínky. Z hlediska obsahového odpovídá předpokladům přípustnosti dovolání stanoveným v pouze argument, že právní posouzení odvolacího soudu, podle něhož lze postoupení předmětné pohledávky považovat za nabytí majetku v rámci běžného obchodního styku ve smyslu obch. zák., je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, zejména s rozsudky ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. , ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , a ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. (které jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na http://www.nsoud.cz). Ke druhému z důvodů, na nichž spočívá závěr odvolacího soudu, že nejsou splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení obch. zák. (totiž že mezi stranami posuzovaných smluv nebyly vztahy, na něž míří toto ustanovení), dovolatelka ani z hlediska obsahového předpoklad přípustnosti dovolání nevymezila.

V závěru dovolání sice dovolatelka namítá v obecné poloze (tedy zřejmě k oběma důvodům formulovaným odvolacím soudem), že napadený rozsudek se při řešení otázky neplatnosti smluv o postoupení pohledávek odchýlil od ustálené judikatury, žádné judikatorní závěry, od nichž se měl odvolací soud odchýlit, však v této souvislosti neoznačuje (srov. k tomu blíže závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. 7. 2019

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu