Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 524/2019

24 Cdo 524/2019-347

USNESENÍ

D. D.,

1) H. S.,

narozené XY, bytem XY,

2) A. S.,

narozenému XY, bytem XY, o určení dědice, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2018, č. j. -305, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13.6.2018, č.j. -305, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20.7.2017, č.j. -215, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobce D. D. je dědicem po zůstaviteli A. S., narozeném XY, zemřelém 8.10.2015. Soudy obou stupňů vycházely ze závěru, že jsou dány důvody pro vydědění žalobce uvedené v ě o vydědění pořízené zůstavitelem dne 25.10.2006 ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“).

Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když, stejně jako soud nalézací, nesprávně vyložil a nesprávně na předmětný případ aplikoval zákonné ustanovení o vydědění potomka z důvodu neprojevování opravdového zájmu. Podle žalobce nebyla respektována judikatura Nejvyššího soudu ČR, která je dlouhodobě ustálena, počínaje právním názorem vyjádřeným v rozsudku ze dne 26.9.1997, sp. zn. , v poslední době pak v rozsudcích ze dne 20.11.2009, sp. zn. , ze dne 20.1.2004, sp. zn. , ze dne 6.9.2012, sp. zn. , ze dne 8.10.2014, sp. zn. , a v dalších označených rozhodnutích.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že v dané věci není dovolání žalobce přípustné, neboť vyřešení otázky vydědění žalobce podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. odvolacím soudem, na které dovoláním napadený rozsudek závisí, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, včetně právních názorů vyjádřených v rozsudcích, které žalobce v dovolání označil. Již v rozsudku ze dne 26.9.1997, sp. zn. , Nejvyšší soud ČR především uvedl, že zájem, který by potomek měl projevovat o zůstavitele, je třeba posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, a navázal, že pokud je skutečnost, že potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění. Důraz, aby nezájem potomka o zůstavitele byl vždy posuzován s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu a ve spektru dobrých mravů, které se ve společnosti ustálily, je zřejmý i z dalších žalobcem označených rozhodnutí dovolacího soudu (rozsudek ze dne 20.1.2004, sp. zn. , rozsudek ze dne 15.5.2007, sp. zn. , usnesení ze dne 18.10.2007, sp. zn. , rozsudek ze dne 28.5.2008, sp. zn. , rozsudek ze dne 20.11.2009, sp. zn. , usnesení ze dne 6.9.2012, sp. zn. , rozsudek ze dne 8.10.2014 sp. zn. , rozsudek ze dne 11.5.2015, sp. zn. ). V projednávané věci odvolací soud tuto zásadu respektoval a přesvědčivě odůvodnil svůj závěr, že za zjištěného stavu věci (který se v mnohém odlišoval od skutkových základů v jiných věcech rozhodovaných dovolacím soudem, na které žalobce poukazoval, a to i ve věci sp. zn. , kterou žalobce v dovolání označil za „skutkově blízký případ“) bylo na místě, aby zájem o zůstavitele, resp. alespoň pokus o navázání kontaktu v rozhodné době (t.j. před rokem 2006, kdy zůstavitel, tehdy ve věku 84 let, pořídil u o vydědění žalobce, který měl 31 let a byl vysokoškolsky vzdělaný) projevil sám žalobce. Není žádný důvod k tomu, aby se zájem potomka o zůstavitele ve smyslu ustanovení obč. zák. posuzoval jinak, než s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu a ve spektru dobrých mravů, které se ve společnosti ustálily. Lze dodat, že přezkoumání skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, dovolacímu soudu nepřísluší, jak vyplývá z ustanovení

Vzhledem k tomu, že dovolání žalobce proti napadenému rozsudku odvolacího soudu není podle ustanovení přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 5. 2019

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu