Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
21 C 170/2022-59
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 717 301,02 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 665 797,22 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 39 778,43 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 665 797,22 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 51 503,80 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 44 787,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 009,67 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 097,80 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 50 097,80 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 84 108,97 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 665 797,22 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 39 778,43 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 665 797,22 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 51 503,80 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 44 787,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 009,67 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 097,80 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 50 097,80 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 84 108,97 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 717 301,02 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žalobkyně uvedla, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 686 273 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut zčásti (433 395 Kč) za účelem refinancování předchozích úvěru a půjček žalovaného u žalobkyně či třetích osob, a zčásti (252 878 Kč) bez účelu. Úvěr byl převeden přímo na účty určené ke splacení refinancovaných dluhů a na úvěrový účet žalovaného. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 9 979 Kč. Dále se zavázal hradit úrok ve výši 11,99 % ročně a výdaje a náklady vzniklé v souvislosti se smlouvou. Současně bylo mezi stranami sjednáno pojištění úvěru, které měl žalovaný hradit částkou 648 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně úvěr ke dni 3. 3. 2021 zesplatnila. Po dni zesplatnění žalovaný dne datum uhradil splátku ve výši 1 500 Kč. Dne 20. 10. 2021 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný však na dluh ničeho neuhradil. Ke dni podání žaloby činí dluh žalovaného u žalobkyně dlužnou jistinu úvěru ve výši 715 895,02 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ke dni datum ve výši 44 787,60 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni datum ve výši 44 788,10 Kč, úrok z prodlení z částky 715 895,02 Kč od datum do zaplacení, smluvní úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 715 895,02 Kč od datum do zaplacení a neuhrazené poplatky ve výši 1 406 Kč. Žalovaný dluh nezaplatil, přestože byl před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzván k úhradě. Podáním ze dne datum žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného ověřila v dostupných registrech, vycházela z měsíčního příjmu 17 132 Kč a výši výdajů stanovila dle ekonomického modelu částkou 6 796 Kč. V podání ze dne datum dále žalobkyně uvedla, že vedla v době předcházející uzavření smlouvy o úvěru běžný účet žalovaného a měla tak přehled o jeho příjmech a výdajích.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil.
3. Z listiny označené jako smlouva o úvěru soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne datum. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 686 273 Kč, přičemž úvěr byl poskytnut jako účelový, nezajištěný a splácený pravidelnými splátkami. Za účelem konsolidace dluhu u žalobkyně byla vyčleněna částka 433 395 Kč, zbývající část úvěru mohl žalovaný využít dle vlastního uvážení. Smluvní strany si sjednaly pevnou úrokovou sazbu úvěru ve výši 11,99 % ročně, přičemž úrok se podle smlouvy počítá ze skutečné výše dosud neuhrazené jistiny úvěru denně. Žalobkyně byla oprávněna připisovat k jistině úvěru úroky z úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a rovněž v případě zesplatnění úvěru. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni cenu za vyřízení úvěru ve výši 5 000 Kč a cenu za správu a vedení úvěrového účtu a inkaso splátek. Úvěr se žalovaný zavázal splácet spolu s úroky ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 9 979 Kč vždy k 20. dni každého měsíce, přičemž první splátka měla být uhrazena dne 20. 10. 2020 a poslední činící při splnění všech podmínek pouze 8 561 Kč dne 20. 9. 2030. Splátky měly být dle smlouvy hrazeny inkasem z účtu žalovaného. V případě porušení podmínek smlouvy žalovaným byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, mimo jiné jestliže se žalovaný dostane do prodlení se splácením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než dvou splátek. Součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Z ceníku soud zjistil výši poplatků (zejména poplatku za vyřízení úvěru).
4. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne datum se zjišťuje, že žalovaný prohlásil, že je svobodný, žije v nájemním bytě s jednou další osobou a za nájem hradí 1 000 Kč, od datum je podnikatel s měsíčním příjmem 17 132 Kč. Žádostí byl požadován úvěr ve výši 600 000 Kč. Dle opisu vybraných údajů z anonymizována dvě slova za anonymizováno 2019 činil výsledek hospodaření žalovaného 164 465 Kč. Ze snímku obrazovky aplikace„ Výpočet příjmu OSVČ“ se podává, že na základě zadání parametrů z daňového přiznání žalobkyně vypočetla příjem žalovaného ze základu daně na částku 17 132 Kč a příjem z obratu 13 705 Kč.
5. Z dokumentu označeného„ podklady anonymizována tři slova“ ze dne datum soud zjistil, že úvěr žalovaného byl veden na účtu číslo první splátka měla být uhrazena dne datum ve výši 9 979 Kč. Dne 3. 3. 2021 došlo k zesplatnění úvěru ve výši 718 801,02 Kč. Z výpisu operací vyplývá, že úvěr ve výši 686 273 Kč byl založen dne datum; téhož dne byla provedena srážka částky 5 000 Kč coby ceny za vyřízení úvěru a k čerpání částek úvěru ve výši 429 102,80 Kč a 257 170,20 Kč. Žalovaný za celou dobu trvání úvěru neuhradil žádnou ze splátek včas ani v řádné částce; celkem uhradil do zesplatnění úvěru pouze 18 975,78 Kč, po jeho zesplatnění pak 1 500 Kč Celkem tedy žalovaný na úvěr uhradil 20 475,78 Kč.
6. Z výpisu z úvěrového účtu č. bankovní účet za období od datum do datum byly zjištěny shodné pohyby jako z podkladů s tím, že za toto období byla splacena částka 18 975,78 Kč.
7. Dle dokumentu„ posouzení úvěruschopnosti klienta“ byl žalovaným uvedený příjem ve výši 17 132 Kč měsíčně ověřen výpočtem na základě doloženého daňového přiznání. Výdaje sám žalovaný uvedl částkou 0 Kč a nájemné 1 000 Kč, žalobkyní pak byly stanoveny dle interního ekonomického modelu na částku 6 796 Kč. Dotazem na anonymizováno a z vlastních systémů žalobkyně zjistila, že žalovaný měl aktivní jeden hotovostní úvěr u žalobkyně a jednu kreditní kartu u jiného poskytovatele; celkové měsíční splátky před konsolidací činily 6 636 Kč, nové splátkové zatížení pak mělo činit 10 279 Kč.
8. Dopisem ze dne datum, který byl podán k poštovní přepravě dne 2. 2. 2021, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 29 433 Kč do 3. 3. 2021 s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru. Z přípisu žalobkyně označeného jako„ rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu“ ze dne 3. 3. 2021 (podaného k poštovní přepravě dne 8. 3. 2021) vyplývá, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění zbývající části úvěru ke dni 3. 3. 2021 z důvodu neuhrazení pohledávky na úvěrovém účtu a informovala jej, že jeho dluh činí 718 802 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 10. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze zesplatněného úvěru před podáním žaloby, přičemž odeslání bylo doloženo poštovním podacím archem, dle nějž byl dopis odeslán dne 20. 10. 2021.
9. Po zhodnocení provedených důkazů učinil soud závěr, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 686 273 Kč a žalovaný se zavázal splácet tento úvěr měsíčními splátkami, platit žalobkyni úrok 1,99 % ročně a další poplatky a úhrady dle platného ceníku žalobkyně, zahrnující mimo jiné jednorázový poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 5 000 Kč. Jelikož žalovaný úvěr i přes odeslané upomínky řádně nesplácel žalobkyně jej ke dni 3. 3. 2021 zesplatnila. Žalovaný však ani přes zaslání předžalobní výzvy svůj dluh neuhradil.
10. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 7. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při předmětných právních jednáních nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu).
13. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně v tomto případě vycházela toliko z příjmu žalovaného ve výši 17 132 Kč, který byl určen výpočtem z daňového přiznání žalovaného za rok 2019. Z tohoto výpočtu však také vyplývá, že daný příjem je pouze příjmem ze základu daně, příjem z obratu, který je pro posouzení relevantnější, činil pouze 13 705 Kč. Žalobkyně nijak nezkoumala měsíční výdaje žalovaného, když žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru tvrdil výdaje pouze ve výši 1 000 Kč měsíčně na nájem, to vše za situace, kdy uvedl, že v domácnosti žijí 2 osoby, z toho jedna bez příjmu. Žalobkyně následně výdaje žalovaného určila pomocí interního ekonomického modelu částkou 6 796 Kč, k čemuž opakovaně odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 ICdo 27/2021 s tím, že využití ekonomického modelu zohledňujícího náklady a výdaje je postačujícím způsobem určení výdajů žalovaného. Dále pak žalobkyně dotazem do anonymizováno zjistila, že žalovaný i přesto, že takové skutečnosti neuvedl v žádosti o úvěr, měl uzavřen hotovostní úvěr u žalobkyně a dále kreditní kartu s limitem 10 000 Kč a orientační splátkou 300 Kč měsíčně. Žalobkyně žalovanému i přes žádost o úvěr ve výši 600 000 Kč poskytla částku 686 273 Kč s měsíční splátkou ve výši 9 979 Kč, tj. dosahující téměř tří čtvrtin průměrného měsíčního příjmu žalovaného dle daňového přiznání za rok 2019; po přičtení orientační splátky kreditní karty ve výši 300 Kč měsíčně pak mělo splátkové zatížení žalovaného činit 10 279 Kč. Za této situace měla žalobkyně dle názoru soudu povinnost vyzvat žalovaného k doplnění, případně i doložení jeho běžných měsíčních výdajů, tedy minimálně nákladů na živobytí a na bydlení, jakož i vysvětlení dalších příjmů. Pokud žalobkyně ve svém podání ze dne datum tvrdila, že měla díky vedení běžného účtu pro žalovaného přehled o jeho finanční situaci, tedy jeho příjmech i výdajích, tuto skutečnost soudu nijak neprokázala, a to přesto, že byla poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že dosud nepředložila dostatečné důkazy k prokázání svých tvrzení o řádném zkoumání úvěryschopnosti žalovaného.
14. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Již skutečnost, že měsíční příjem žalovaného činil ve skutečnosti 13 705 Kč a žalobkyní (prostřednictvím ekonomického modelu) stanovené výdaje 6 796 Kč, sama o sobě ukazuje na nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když měsíční splátkou ve výši 9 979 Kč by se žalovaný dostal měsíčně do mínusových částek. Nadto již z žádosti žalovaného o úvěr vyplývá, že s ním v domácnosti měla žít další osoba bez příjmu, k čemuž žalobkyně ničeho neprověřila, stejně jako k případným dalším příjmům žalovaného. Proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
15. Žalobkyně tedy soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 686 273 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi ní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a neexistuje ani jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Žalovaný byl proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku. Jestliže žalovaný v průběhu doby uhradil celkem 20 475,78 Kč, nezbylo soudu uložit žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 665 797,22 Kč, a to z titulu neuhrazené poskytnuté jistiny úvěru bez souvisejících poplatků. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovanému bylo odeslán dopis o okamžitém zesplatnění s výzvou k zaplacení ze dne 3. 3. 2021 dne 8. 3. 2021. V souladu s ustanovením § 573 o. z. se má zásilka za doručenou třetím pracovním dnem, tj. 11. 3. 2021. V tento den měl žalovaný plnit. Od následujícího dne je v prodlení, tj. od 12. 3. 2021. Žalobkyni tak byl přiznán úrok z prodlení ode dne 12. 3. 2021 z částky 667 297,22 Kč do 3. 8. 2021, neboť dne 4. 8. 2021 provedl žalovaný částečnou úhradu ve výši 1 500 Kč. Úrok z prodlení pak byl přiznán od 4. 8. 2021 ze zbývající dlužné částky ve výši 665 797,22 Kč. Za období do 30. 11. 2021 byl úrok z prodlení kapitalizován.
16. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. Ve zbývajícím rozsahu pak musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta tak, jak vyplývá z výroku II. rozsudku.
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 881 957,42 Kč (včetně kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného úroku z prodlení) a neúspěšná ohledně částky 135 448,93 Kč, tj. žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 84,64 % a neúspěšná v 15,36 %. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 69,28 % Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 28 693 Kč a nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna advokáta za 6 úkonů dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) ve výši 11 180 Kč za úkon dle § 7 bodu 6. a. t., dále za jeden úkon dle § 11 odst. 2 a. t. v poloviční výši, tj. 5 590 Kč, včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle ustanovení §13 odst. 4 a. t. Zástupci žalobkyně také náleží náhrada cestovného podle § 13 odst. 1, odst. 5 a. t. ve spojení s § 157 a násl. zákoníku práce a vyhláškou č. 511/2021 Sb., za jízdu značka automobilu, registrační značka, k jednání soudu dne datum a datum v trase obec – obec v celkové výši 1 250,99 Kč (základní náhrada 2 × 92,1 km po 4,70 Kč za km ve výši 865,74 Kč a za spotřebované pohonné hmoty 2 × 92,1 km při průměrné spotřebě 4,7 litru benzínu na sto kilometrů a ceně dle vyhlášky ve výši 44,50 Kč za jeden litr Natural 95 ve výši 385,25 Kč), a náhrada za promeškaný čas v důsledku cest k jednání soudu a zpět podle § 14 odst. 3 a. t. v rozsahu 6 započatých půlhodin po 100 Kč. Konečně pak zástupci žalobkyně náleží náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 76 620,99 Kč ve výši 16 090,41 Kč. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dle úspěchu v řízení částečnou náhradu nákladů ve výši 84 108,97 Kč (69,28 % z celku). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud opět neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí.