Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 681/2014

26

Cdo 681/2014

ROZSUDEK

Bytového družstva Trojdům

, se sídlem Praha 10, Káránská 340/30, IČO 25694693, zastoupeného Mgr. Denisou Valentovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 17, proti žalovaným

1) I. O.

, a

2) E. J.

, o zaplacení částky 92.654,42 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. září 2013, č. j. -224, takto:

I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. září 2013, č. j. -224, pokud jím bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovanou, se odmítá.

II. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. září 2013, č. j. -224, se vyjma výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a 2) žalovanou, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se domáhal vůči žalovaným zaplacení částky 92.654,42 Kč s příslušenstvím jako úhrady dlužného nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytové jednotky v P. (dále též „předmětný byt“, resp. “byt“).

Okresní soud v Nymburce (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 3. 2013, č. j. -183, výrokem I. uložil 2. žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 92.654,42 Kč s příslušenstvím, výrokem II. zamítl žalobu, aby požadovanou částku zaplatila žalobci společně a nerozdílně s 2. žalovanou též 1. žalovaná, výrokem III. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovanou a výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi 1. žalovanou a žalobcem. Vycházel z toho, že 1. žalovaná nabyla děděním po zůstavitelce H. J. (zemřelé dne 1. 10. 2005, člence žalujícího družstva /dále též „Družstvo“/ a nájemkyní předmětného bytu) spolu se svým bratrem S. J. členská práva a povinnosti v Družstvu, že po smrti jmenovaného (dne 31. 12. 2008) vstoupila do jeho právního postavení jeho dcera – 2. žalovaná a že obě žalované uzavřely dne 11. 8. 2010 dohodu, podle níž získala celý členský podíl v Družstvu 2. žalovaná. Dovodil, že 2. žalovaná získala na základě uvedené dohody celý členský podíl v Družstvu a spolu s tím i právo nájmu předmětného bytu (včetně práv a povinností s ním spojených), a to zpětně ke dni smrti zůstavitelky H. J. (dále též „zůstavitelka“); je tedy na místě, aby žalobci dlužnou částku uhradila.

K odvolání žalobce (směřujícímu do výroků III. a IV. o nákladech řízení) a 2. žalované (směřujícímu do výroku I. o věci samé a do výroku III. o nákladech řízení) Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 10. září 2013, č.j. -224, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovanou a o nákladech řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovanou. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že na 2. žalovanou přešel smrtí zůstavitelky toliko „nájem, tedy právo uzavřít se žalobcem nájemní smlouvu,“, nikoliv však i povinnost k úhradě nájemného. Vzhledem k tomu, že Družstvo nemělo se žádnou se žalovaných uzavřenou nájemní smlouvu, a ani jedna z nich byt neužívala, nejsou ve věci pasivně věcně legitimovány. Na základě toho změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl i vůči (2.) žalované E. J.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odůvodnil podle tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu ohledně pasivní věcné legitimace a dovozuje jeho neudržitelnost. Namítá rovněž, že jeho závěr, že žádná ze žalovaných předmětný byt neužívala, nemá oporu v provedeném dokazování.

Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (Čl. II bod 2 a 9 – dále „“) a zjistil, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení ( a 4 ). Dovolání je ve smyslu přípustné, neboť odvolací soud vyřešil rozhodnou právní otázku v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Dovolací soud nepřehlédl, že dovolatel napadl též výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovanou. V tomto rozsahu však dovolání není podle přípustné, a proto bylo odmítnuto.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Dovolatel sice namítá, že odvolací soud porušil ustanovení a , nicméně jeho námitka tzv. jinou vadu řízení nezakládá, neboť dovolatel její naplnění dovozuje z právního názoru odvolacího soudu na řešení otázky hmotného práva.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč.zák.“).

Dovolatel zpochybnil správnost právního závěru odvolacího soudu o nedostatku pasivní věcné legitimace 2. žalované z důvodu neuzavření nájemní smlouvy k bytu.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. , uveřejněném pod č. R 61/2005 (vycházeje ze závěrů formulovaných Nejvyšším soudem ČR ve stanovisku ze dne 23. 3. 1995, sp. zn. , publikovaném pod č.31/1995, a v rozsudku ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. , publikované pod číslem 71 v časopise Soudní judikatura, ročník 2001), vyjádřil právní názor, že nedojde-li v řízení o dědictví k dohodě dědiců podle ustanovení obč. zák., potvrdí soud nabytí dědictví těm, jejichž dědické právo bylo prokázáno ( obč. zák.), i ohledně členského podílu v bytovém družstvu podle dědických podílů (, věta první, obč. zák. a ). Na dědice však v takovém případě nemůže přejít společné členství v bytovém družstvu a společný nájem družstevního bytu, protože tomu brání kogentní ustanovení obč. zák. a i obč. zák. (nejde-li o dědice, kteří jsou manželé). Nedohodnou-li se následně o tom, kdo z nich získá členský podíl v bytovém družstvu a kdo se stane nájemcem družstevního bytu ( obč. zák.), lze se žalobou domáhat, aby o tomto sporu mezi nimi rozhodl soud. K uvedenému názoru se přihlásil dále např. ve svém usnesení z 30. 6. 2005, sp. zn. (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky z 20. 9. 2006, sp. zn. uvedeného vyplývá, že předmětem dohody více dědiců, společných nabyvatelů členského podílu v družstvu, je vyřešení otázky, který z nich tento podíl získá a stane se nájemcem bytu. Tento dědic, jakožto univerzální sukcesor zůstavitele – člena bytového družstva – vstupuje do členských práv a povinností zůstavitele, a to v tom stavu, v jakém se „nacházely“ ke dni smrti zůstavitele. Jeho postavení ve vztahu k družstvu je tudíž stejné jaké bylo postavení zůstavitele (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. ). Je-li pak s členstvím v družstvu spojen i nájem družstevního bytu (viz závěr vyjádřený v rozsudku velké senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. ), stává se nabyvatel členského podílu v družstvu spolu s tím i nájemcem družstevního bytu, a to s účinky ke dni smrti zůstavitele, člena družstva.Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že ke dni uzavření dohody ze dne 11. 8. 2010 vstoupila 2. žalovaná do členských práv a povinností zůstavitelky v Družstvu ve stavu, v jakém byly ke dni její smrti a stala se současně i nájemkyní předmětného bytu.Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí (ve shora uvedeném rozsahu) podle zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. října 2014

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu