Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1158/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelů a/ J.K., zastoupené JUDr. Margit Beranovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Rooseveltova 6/8, PSČ 602 00, a b/ J. J., za účasti Bytového družstva Vodova 41, se sídlem v Brně, Vodova 41, PSČ 612 00, identifikační číslo 26 31 05 62, zastoupeného Mgr. Robertem Follem, advokátem, se sídlem v Brně, Šumavská 31, PSČ 612 54, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelky a) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. července 2008, č. j. -275, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. září 2007, č. j. -187, zamítl návrh (podaný původní navrhovatelkou L. Š.) na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Bytového družstva Vodova 41 (dále jen “družstvo“) ze dne 10. dubna 2003, „o způsobu výběru člena a dalším členském vkladu k bytu č. 2 a bytu č. 7“ (výrok I.), vyslovil neplatnost usnesení členské schůze družstva ze dne 8. dubna 2004, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí představenstva o vyloučení Ludmily Šabatové z družstva (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a prominul pořádkovou pokutu udělenou družstvu (výrok IV.).

Ve výroku označeným rozhodnutím zrušil Vrchní soud v Olomouci k odvolání všech účastníků rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích I., II. a III. a řízení zastavil.

Vyšel přitom z toho, že:

1) Řízení bylo zahájeno dvěma návrhy L.Š., posléze spojenými ke společnému projednání, dne 3. června 2003, resp. dne 7. července 2004.

2) Původní navrhovatelka zemřela 14. března 2005.

3) Soud prvního stupně usnesením ze dne 19. září 2005, č. j. -28, rozhodl tak, že v řízení bude pokračováno na straně navrhovatelky s J. K. a J. J. jakožto dědici původní navrhovatelky.

Na takto ustaveném základě odvolací soud konstatoval, že smrtí původní navrhovatelky „nastala překážka postupu řízení v obou zahájených řízeních, neboť tímto okamžikem navrhovatelka ztratila způsobilost být účastníkem řízení“. Proto dále podle ustanovení , (dále jen „“) zkoumal, zda smrtí původní navrhovatelky došlo k zániku „jí uplatněného nároku anebo tento nárok přešel na právní nástupce“, a uzavřel, že „jak právo domáhat se u soudu prohlášení rozhodnutí o svém vyloučení z družstva“ za neplatné, „tak právo domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze je vázáno pouze na osobu konkrétního člena družstva a jde-li o fyzickou osobu, její smrtí uplatněné nároky zanikají“. Je tomu tak proto, že „dědic členských práv a povinností člena družstva se nestane automaticky členem družstva tím, že by vstoupil do práv a povinností zemřelého člena družstva, naopak … dědic se nově stane členem družstva, a to jen tehdy, když družstvo o členství požádá“. Teprve tehdy „vzniknou nově členská práva a povinnosti; nevstupuje tedy do těch práv a povinností, které nemají majetkovou povahu a byly vázány na osobu člena družstva“.

Jelikož členství původní navrhovatelky zaniklo její smrtí ( , obchodního zákoníku - dále jen „obch. zák.“), přičemž v řízení uplatněná práva na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze postupem podle ustanovení a obch. zák. na právní nástupce nepřešla, neumožňuje povaha jí uplatněných nároků v řízení pokračovat a na místě je řízení zastavit ( věta první ).

Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka a/ (J. K.) dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení ), a navrhujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.

Dovolatelka brojí proti závěru odvolacího soudu, podle něhož je právo člena družstva domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze vázáno pouze na osobu konkrétního člena a jeho smrtí zaniká, majíc za to, že tento závěr je v rozporu s ustanovením § 231 obch. zák.

Družstvo považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Dovolání je přípustné podle ustanovení a je i důvodné.

Podle ustanovení , (dále jen „obč. zák.“), se dědictví nabývá smrtí zůstavitele.

Podle ustanovení § 232 obch. zák. členství fyzické osoby v družstvu zaniká smrtí. Dědic členských práv a povinností zůstavitele může požádat družstvo o členství. Zákon nebo stanovy mohou určit, kdy představenstvo nesmí dědicovo členství odmítnout nebo kdy se nevyžaduje souhlas představenstva s nabytím členských práv a povinností dědicem (odstavec první).

Souhlas představenstva se nevyžaduje, jestliže dědic nabyl práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu (odstavec druhý).

Jestliže zemře nájemce družstevního bytu a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, přechází smrtí nájemce jeho členství v družstvu a nájem bytu na toho dědice, kterému připadl členský podíl (§ 706 odst. 3 obč. zák.).

Vztahem mezi ustanoveními § 706 odst. 3 obč. zák. a § 232 odst. 1 a odst. 2 obch. zák. se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 18. března 2009, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 16/2010“), jakož i v usnesení ze dne 17. prosince 2009, sp. zn. (jež je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). V nich uzavřel, že úprava přechodu členství v souvislosti s úmrtím člena bytového družstva obsažená v je speciální k ustanovení obch. zák., kterým se řídí otázky důsledku zániku členství vyvolané smrtí člena v jiných (ostatních) typech družstev. Ten, na koho podle právní úpravy obsažené v přešla členská práva a povinnosti (tj. členský podíl) zemřelého člena bytového družstva, se stává na jeho místě členem družstva, aniž by musel požádat družstvo o členství.

Dědic, jemuž bylo usnesením soudu vydaným v dědické řízení (§ 481 a násl. obč. zák.) potvrzeno nabytí členského podílu (členských práv a povinností spojených s členstvím) v bytovém družstvu, se stává členem družstva ke dni smrti zůstavitele (srov. R 16/2010). Jakožto universální sukcesor člena bytového družstva vstupuje do členských práv a povinností zůstavitele, a to v tom „stavu“, v jakém se „nacházely“ ke dni smrti zůstavitele. Jeho postavení ve vztahu k družstvu je tudíž stejné, jaké bylo postavení zůstavitele (srov. mutatis mutandis ve vztahu k jinému než bytovému družstvu důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 51/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že využila-li zůstavitelka svého práva podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, upraveného v ustanovení § 242 obch. zák., jakož i práva podat návrh na prohlášení rozhodnutí členské schůze o jejím vyloučení za neplatné podle ustanovení § 231 odst. 5 obch. zák., vstupuje jako procesní nástupce do řízení zahájených těmito návrhy na její místo dědic, jemuž připadl členský podíl (členská práva a povinnosti) zůstavitelky v družstvu. O tom, s kým bude v řízení pokračováno na místě zemřelé navrhovatelky, soud rozhodne usnesením podle ustanovení

Není-li v řízení o dědictví po zůstaviteli rozhodnuto o tom, kterému z dědiců připadne členský podíl v družstvu, jsou procesními nástupci zůstavitelky všichni dědicové a mají postavení nerozlučných společníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2000, pod číslem 67).

Jelikož právní názor odvolacího soudu, na němž založil své rozhodnutí, není správný a dovolací důvod podle ustanovení byl uplatněn právem, Nejvyšší soud napadené usnesení podle věty za středníkem zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta druhá a ).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2010

doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu