Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4780/2007

29

Cdo 4780/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky M. B., zastoupené JUDr. E. F., advokátkou, za účasti Z. d. M., zastoupeného JUDr. R. K., advokátem, o zaplacení částky 264.157,- Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové                              pod sp. zn. , o dovolání Z. d. M.proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. dubna 2007, č. j. -104, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem doručeným 26. ledna 2006 Okresnímu soudu v Hradci Králové se navrhovatelka domáhá zaplacení částky 264.157,- Kč jako majetkového podílu v Zemědělském družstvu M. (dále jen „družstvo“).

Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. května 2006,  č. j. -79, návrh na zaplacení částky 264.157,- Kč zamítl (výrok I.) a rozhodl o  nákladech řízení (výrok II.).

Odkazuje na výsledky provedeného dokazování soud prvního stupně zejména uvedl, že navrhovatelka na základě usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. září 1998,                 č. j. -30, nabyla majetkový podíl v družstvu ve výši 264.157,- Kč jako univerzální dědička ze závěti po své matce R. T., zemřelé 15. února 1998, která byla ke dni úmrtí členkou družstva. Výpočtem „transformačního podílu“ oprávněných osob z 11. prosince 1992 družstvo doložilo, že podíl R. T. činil 259.208,54 Kč. R. T. v prohlášení z 21. prosince 1992 projevila zájem o pokračování členství po transformaci družstva, souhlasila se změnou stanov přijatých v rámci transformace a zavázala se ke složení základního členského vkladu ve výši určené stanovami převodem z hodnoty podílu na majetku družstva ke dni schválení stanov. Ze stanov upravených a schválených členskou schůzí družstva 25. dubna 2003 zjistil, že podle § 9 bodu 1 minimální členský vklad fyzických osob činí 20.000,- Kč. Podle § 10 bodu 1 a 2 je kapitálová účast člena v družstvu tvořena základním členským vkladem a dalším členským vkladem do základního kapitálu družstva, další majetková účast člena na podnikání družstva je považována za zápůjčku, která trvá pouze po dobu trvání členství a opravňuje člena k výplatě úrokového výnosu. Vypořádaní člena (též dědice) upravuje ustanovení § 18 stanov, z jehož bodu 6 se podává, že vypořádací podíl se uhrazuje v penězích nebo z majetku družstva.

Mezi účastníky bylo nesporné, že navrhovatelce byla vyplacena částka 20.000,- Kč jako vypořádací podíl. Zabývaje se otázkou, zda nárok na poskytnutí náhrady za živý a mrtvý inventář pouze v penězích je oprávněný, dovodil, že s ohledem na ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „“), je třeba primárně uspokojit nárok oprávněné osoby poskytnutím věcí téhož nebo srovnatelného druhu, jaké byly vneseny do zemědělského družstva, nebo odňaty s tím, že má-li povinná osoba k poskytnutí náhrady takové věci, pak oprávněná osoba nemá možnost volby jiné formy náhrady. Nabídlo-li družstvo vypořádání částečně v penězích, částečně v akciích a „ve struktuře majetku, který v současné době vlastní“, pak jeho návrh byl v souladu s ustanovením zákona o půdě i bodu  8 stanov, podle něhož „vypořádání majetkového podílu bude z majetku družstva, pokud nedojde k jiné dohodě“. Navrhovatelka však požadovala plnění pouze v penězích, proto návrh zamítl.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem označeným v záhlaví změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že družstvu uložil zaplatit navrhovatelce částku 264.157,- Kč (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).

Odvolací soud vycházel především z nesporného tvrzení účastníků, že mezi R. T. a družstvem došlo k uzavření dohody o vypořádání jejího restitučního a transformačního nároku ve výši 264.157,- Kč tak, že tento nárok družstvo nevyplatí ani jinak nenahradí a bude představovat další majetkovou účast R. T.  na podnikání družstva ve smyslu ustanovení § 223 odst. 4 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Nárok R. T. z titulu „transformace“ a ustanovení § 20 odst. 3 zákona o půdě tedy dále netrval a navrhovatelka se stala jednak dědičkou nároku na vypořádací podíl podle ustanovení § 232 odst. 3 obch. zák., který byl vyplacen, a dále nároku na vypořádání další majetkové účasti na podnikání družstva. V souladu s ustanovením § 223 odst. 4 obch. zák. stanovy zakotvily v ustanovení § 18 zásadu vypořádání člena, popř. dědice, v penězích. Pro případ jiného plnění - pokračoval odvolací soud - vyžadují splnění dalších podmínek, a to vklad v živém a mrtvém inventáři a dohodu o jiném plnění, k níž v daném případě nedošlo.

Proti rozsudku odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále jen  „“) a co do důvodu na ustanovení

Dovolatel namítá, že žalovaná částka představuje tu část majetkového podílu, která nebyla vložena do majetku družstva, ale šlo o tzv. další majetkovou účast, ke které se mohou členové zavázat, pokud to stanovy připouští. Znění stanov účinných od 25. dubna 2003, z nichž měl odvolací soud správně vycházet, neboť „rozhodoval za jejich účinnosti“, bylo doplněno o ustanovení týkající se právě tzv. další majetkové účasti členů družstva. Rozdílně od předchozího znění tak stanovy jednoznačně určují v § 18 bodu 1 až 6, jak se vypořádává členský vklad, a v bodě 7 téhož ustanovení, jak se vypořádává tzv. další majetková účast. Je proto zřejmé, že při vypořádání tzv. další majetkové účasti není možné vypořádání v penězích, když obchodní zákoník je neupravuje a stanovy určují vypořádání „z věcí z majetku družstva“. Z rozhodnutí odvolacího soudu však není patrné, z jakého znění stanov vycházel, a jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné.

Vycházel-li odvolací soud ze stanov účinných ke dni vzniku nároku na vypořádání (tj. ke dni zániku členství R. T. úmrtím 15. února 1998), nelze ani z těchto stanov jednoznačně dovodit, jakým způsobem se má tato další majetková účast vypořádat při zániku členství. Stanovy v tomto znění obsahují ustanovení o vypořádacím podílu, který se však týká jen vypořádání členského podílu, což žalovaná částka není, lze ji považovat spíše za půjčku ve smyslu , čemuž by odpovídala i evidence v účetnictví družstva a skutečnost, že z ní byly placeny úroky podle ustanovení stanov.

Dovolatel zdůrazňuje, že odvolací soud měl především určit, které ze znění stanov je rozhodné. Vzhledem k době rozhodnutí považuje za rozhodné stanovy účinné od 25. dubna 2003, podle nich se však nárok na vypořádání v penězích týká pouze členského podílu, kdežto vypořádání další majetkové účasti se řídí jinými pravidly. Namítá, že odvolací soud se nezabýval ani listinami, z nichž vyplývá, že v případě další majetkové účasti jde o zápůjčku, ze které se platí úroky.

Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Navrhovatelka považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání zamítnout.

Dovolání je přípustné podle ustanovení , neboť odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval zjištěním, zda v řízení nedošlo k vadám uvedeným v ustanovení , které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny, a shledal, že řízení je postiženo vadou, protože ve věci bylo rozhodnuto věcně nepříslušným soudem prvního stupně a odvolací soud tuto vadu neodstranil.

Podle ustanovení nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.

Z ustanovení vyplývá, že krajské soudy rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti (členského vztahu v družstvu), o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka (členská práva a povinnosti), a o vztahy související se zvýšením základního jmění (přistoupením společníka nebo člena), není-li dána příslušnost podle písmena b).

Podle citovaného ustanovení je jako soud prvního stupně ve věcech obchodních ve sporech z právních vztahů mezi družstvem a jeho členem (i bývalým), jde-li o vztah týkající se členského vztahu v družstvu, věcně příslušný krajský soud. V daném případě je předmětem sporu zaplacení částky, která představuje tu část majetkového podílu zůstavitelky R. T. (v den úmrtí členky žalovaného družstva), která nebyla vložena do majetku družstva. Jde tedy o spor, k jehož projednání je dána podle ustanovení věcná příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně ve věcech obchodních, jímž je podle ustanovení a Krajský soud v Hradci Králové.

Podle ustanovení soud kdykoliv za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci. Jednou z podmínek řízení je i věcná příslušnost soudu.

Podle ustanovení odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl-li věcně nepříslušný soud a věc postoupí soudu věcně příslušnému podle ustanovení

Okresní soud v Hradci Králové, který ve věci jednal a rozhodl jako soud prvního stupně, není soudem věcně příslušným k projednání a rozhodnutí ve sporu, neboť jde o věc náležející do věcné příslušnosti krajského soudu jako soudu prvního stupně ve věcech obchodních. Odvolací soud měl proto postupovat podle ustanovení a , a pokud tak neučinil a rozhodl o odvolání meritorně, jde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení

Důsledkem tohoto závěru je rozhodnutí o zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a postoupení věci věcně příslušnému Krajskému soudu v Hradci Králové podle ustanovení

Podle ustanovení a 3 ve vazbě na ustanovení se ve sporech z právních vztahů mezi družstvem a členem (i bývalým), jde-li o vztah týkající se členského vztahu v družstvu - a o takový vztah v projednávané věci jde - rozhoduje usnesením. Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího mají proto povahu usnesení, i když tak nejsou označena. Proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením.

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. ledna 2010

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu