Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2388/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace Bytové družstvo T., zastoupeného Mgr. Janem Baerem, advokátem, sídlem Litoměřická 834/19d, Praha 9 - Prosek, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2025 č. j. -30, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Tomáše Pavlíka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená a a 2 d (dále jen " ").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka se u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po vedlejším účastníkovi zaplacení částky 67 774 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že vedlejšímu účastníkovi zanikla funkce člena jejího představenstva ke dni 16. 6. 2014, přesto mu byly za období od roku 2021 do roku 2024 vyplaceny finanční prostředky v uvedené výši coby jeho odměna a platby na sociální a zdravotní pojištění. Stěžovatelka uvedený spor kvalifikovala jako spor o bezdůvodné obohacení, neboť finanční prostředky byly vyplaceny vedlejšímu účastníkovi, avšak představenstvo nebylo platně zvoleno podle příslušných zákonných předpisů a stanov. Krajský soud měl pochybnost o tom, zda je věcně příslušný, a proto věc předložil Vrchnímu soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") k rozhodnutí podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť je otázkou, zda jde o spor ve smyslu či spor pracovněprávní.

3. Vrchní soud napadeným usnesením rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni jsou věcně příslušné okresní soudy (I. výrok) a po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Trutnově (II. výrok). Pro účely rozhodování o věcné příslušnosti je podle vrchního soudu zásadní určení skutku v žalobě (v návrhu na zahájení řízení). Stěžovatelka skutkově svůj nárok vymezila tak, že vedlejšímu účastníkovi byla vyplacena odměna (a v jeho prospěch také související odvody) za období, kdy již nebyl členem statutárního orgánu, tudíž se stěžovatelka po něm domáhá vydání bezdůvodného obohacení. Proto nejde o spor týkající se výkonu funkce člena orgánu nebo o spor týkající se likvidace, jak to má na mysli , a k projednání a rozhodnutí dané věci jsou věcně příslušné okresní soudy.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka připomíná, že pětileté funkční období vedlejšímu účastníkovi jako členu představenstva uplynulo v červnu roku 2014. Přesto vedlejší účastník inkasoval plnění za výkon své funkce až do roku 2024. Stěžovatelka se stále domnívá, že v dané věci je v prvním stupni věcně příslušný krajský soud, neboť předmět řízení ve věci samé se týká vrácení odměny za výkon funkce statutárního orgánu a plnění na odvody za zdravotní a sociální pojištění. Připomíná, že krajské soudy v prvním stupni rozhodují věci vyžadující vysoký stupeň specializace, a také proto je správné zachovat jejich příslušnost. Na podporu své argumentace stěžovatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018 sp. zn. , vydaném ve sporu mezi bývalým jednatelem společnosti s ručením omezeným a touto společností o náhradu škody způsobenou jednatelem, který nejednal s péčí řádného hospodáře. Dále stěžovatelka odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. , vydaném ve věci, v níž bylo předmětem sporu zaplacení částky představující majetkový podíl zůstavitelky v družstvu.

5. V závěru ústavní stížnosti stěžovatelka odkazuje na nález ze dne 1. 6. 2010

sp. zn.

(N 118/57 SbNU 45), v němž se Ústavní soud zabýval přípustností ústavní stížnosti, směřující proti rozhodnutí obecného soudu o věcné příslušnosti. V tomto nálezu Ústavní soud dovodil přípustnost ústavní stížnosti, byť je rozhodnutí o věcné příslušnosti rozhodnutím jen dílčím, kterým řízení ve věci samé nekončí.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené usnesení. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Ústavní soud v minulosti již také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Žádná relevantní pochybení ve stěžovatelčině věci Ústavní soud nezjistil, a proto neshledal důvody pro kasační zásah.

8. Podle Ústavního soudu vrchní soud odůvodnil napadené usnesení srozumitelně a ústavně souladným způsobem. Závěr vrchního soudu, že podstatou sporu mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem je vydání bezdůvodného obohacení, ke kterému mělo dojít až poté, co vedlejšímu účastníkovi skončilo funkční období, je plně akceptovatelný. Jde o skutkově i právně odlišnou věc od sporů, v nichž byla vydána stěžovatelkou odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. , neboť ve stěžovatelčině věci zjevně nejde o náhradu škody, kterou měl vedlejší účastník stěžovateli způsobit porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře (a která se týkala výkonu funkce zastávané členem orgánu obchodní společnosti), a nejde ani o spor o vyplacení majetkového podílu na družstvu, který svědčil zůstavitelce.

9. K věci lze dodat, že kalkuluje se spory týkajícími se výkonu funkce členů orgánů, čímž je myšlena aktivní souvislost s výkonem funkce. Je také logický závěr vrchního soudu (usnesení ze dne 7. 5. 2020 sp. zn. ), že je třeba vykládat spíše zužujícím způsobem, neboť krajské soudy mají speciální věcnou příslušnost jen a pouze ve výjimečných, zákonem specifikovaných případech.

10. Důvodem pro zrušení napadeného usnesení nemůže být ani okolnost, že vrchní soud v jiné obdobné věci, v níž byla stěžovatelka rovněž účastnicí řízení, rozhodl, že věcně příslušné jsou v prvním stupni krajské soudy. Bylo by nelogické, aby akceptovatelně odůvodněné usnesení bylo zrušeno jen z toho důvodu, že má odporovat jinému rozhodnutí z jiného soudního sporu. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby sjednocoval judikaturu obecných soudů, byť by nebyla v určitých otázkách jednotná. Podstatná je pro Ústavní soud (ne)ústavnost rozhodnutí napadeného konkrétní ústavní stížností. Uvedený závěr není nikterak v konfliktu ani s odkazovaným nálezem

sp. zn.

, což ostatně plyne již z toho, že Ústavní soud stížnost neodmítl pro nepřípustnost, ale naopak jí posoudil kvazimeritorně.

11. Budiž připomenuto, že ať zákon k rozhodování věci v prvním stupni povolává okresní soud či krajský soud, zůstává účastníkovi řízení zachován přístup k odvolací instanci i dovolací instanci. Případnou nesprávnost v určení věcně příslušného soudu rozhodnutím podle lze úspěšně - byť je ústavní stížnost i proti rozhodnutí obecných soudů o věcné příslušnosti přípustná - vytýkat v ústavní stížnosti proti konečnému rozhodnutí, a to tehdy, mohlo-li vadné určení věcné příslušnosti vést k omezení procesních práv stěžujícího si účastníka.

12. Ústavní soud proto uzavírá, že napadeným usnesením nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu