Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 330/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně P.-Z., spol. s r.o., zastoupené JUDr. O. K., advokátem proti žalovanému M. V., zastoupenému JUDr. M. J., advokátem o 90 310,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, ze dne 26. června 2008, č. j. -64, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví tohoto rozhodnutí označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 16. listopadu 2006, č. j. -31, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „ “ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolací soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, který dovolatelka spatřovala v tom, že odvolací soud pochybil svým závěrem o uznání závazku žalobkyní. Lze sice souhlasit s námitkou dovolatelky, že splní-li dlužník svůj dluh v celém rozsahu, nemůže mít toto plnění účinky uznání splněného dluhu podle § 407 odst. 3 obchodního zákoníku ani analogicky, neboť účinky uznání dluhu v tomto ustanovení zákon váže na zbytek nesplněného dluhu, a nikoli na tu část dluhu, kterou dlužník plní. Chybné řešení této otázky odvolacím soudem je však bez jakéhokoli vlivu na správnost jeho rozhodnutí založeného na závěru, že žalobkyně zaplatila žalovanému částku 90 310,50 Kč důvodně, a proto se na straně žalovaného o tvrzené bezdůvodné obohacení nejednalo.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání nemohla založit ani námitka dovolatelky, kterou odvolacímu soudu vytýkala pochybení při zjišťování skutkového stavu (neprokázání dodání zboží ze strany žalovaného žalobkyni), z něhož odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) při svém právním posouzení věci vyšel. Je tomu tak proto, že dovolací důvod podle (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který lze tuto její výhradu z hlediska jejího obsahu podřadit, nemůže přípustnost dovolání podle c) založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a ), což případ podaného dovolání není.

Podle věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. ledna 2010

JUDr. Miroslav Gallus.

předseda senátu