Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3340/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. V. M., zastoupeného Mgr. et Mgr. V. S., advokátem, proti společnosti Č. h., a. s., zastoupené JUDr. M. V., advokátem, o nahrazení projevu vůle uzavřít kupní smlouvu o koupi cenných papírů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.   , o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. října 2007, č. j. – 138,  takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2006, č. j. - 86, kterým tento soud zamítl návrh o nahrazení projevu vůle společnosti Č. h., a. s. (dále jen „společnost“), uzavřít s navrhovatelem smlouvu o úplatném převodu 5.827 kusů akcií společnosti v zaknihované podobě, znějících na majitele o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč při ceně 1.010,80 Kč za jednu akcii.

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále jen „ “), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení , tedy jen tehdy, dospěje-li Nejvyšší soud k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud – s ohledem na závěry formulované v jeho usnesení ze dne 12. března 2002, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2002, pod číslem 198, k nimž se opakovaně přihlásil i v usneseních ze dne 14. září 2005, sp. zn. , ze dne 25. ledna 2006, sp. zn. či ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. a rovněž v usnesení ze dne 31. března 2009, sp. zn. – zásadně právně významným neshledal.

Pokud pak dovolatel poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2000, sp. zn. v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí valné hromady je vždy platné až do doby, kdy je v relevantním soudním řízení vyslovena jeho neplatnost, ze shora citovaných rozhodnutí vyplývá, že poukaz na toto rozhodnutí je v projednávané věci nepřípadný, neboť Nejvyšší soud v nich nezkoumal (ani jako předběžnou otázku) platnost usnesení, kterým valná hromada změnila stanovy, ale pouze konstatoval, že zrušení veřejné obchodovatelnosti akcií nelze provést pouhou změnou stanov spočívající v tom, že se ze stanov vypustí věta deklarující veřejnou obchodovatelnost akcií.

Podle ustanovení a 3 ve vazbě na ustanovení se ve sporech z právních vztahu mezi obchodními společnostmi a jejich společníky rozhoduje usnesením. Rozhodnutí odvolacího soudu má proto povahu usnesení, i když tak není označeno. Uvedený nedostatek označení však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a , když dovolání navrhovatele odmítl a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem, jejíž výše činí podle ustanovení , , , a   částku 7.500,- Kč. Po snížení o 50 % ve smyslu ustanovení této vyhlášky (advokát společnosti učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 3.750,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení ve znění pozdějších předpisů částkou 300,- Kč náleží společnosti 4.050,- Kč. Z této částky pak činí náhrada za 19% daň z přidané hodnoty 769,50 Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži navrhovatele částku 4.819,50 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2009

doc. JUDr. Ivana  Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu