Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
DBF621AF6E48143EC1257A4E0064EC48.html
HTML · 10.99 KB
No categories available
29 Cdo 3340/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. V. M., zastoupeného Mgr. et Mgr. V. S., advokátem, proti společnosti Č. h., a. s., zastoupené JUDr. M. V., advokátem, o nahrazení projevu vůle uzavřít kupní smlouvu o koupi cenných papírů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 165/99 , o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. října 2007, č. j. 9 Cmo 44/2007 – 138, takto:
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2006, č. j. 37 Cm 165/99 - 86, kterým tento soud zamítl návrh o nahrazení projevu vůle společnosti Č. h., a. s. (dále jen „společnost“), uzavřít s navrhovatelem smlouvu o úplatném převodu 5.827 kusů akcií společnosti v zaknihované podobě, znějících na majitele o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč při ceně 1.010,80 Kč za jednu akcii.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 , § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , tedy jen tehdy, dospěje-li Nejvyšší soud k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud – s ohledem na závěry formulované v jeho usnesení ze dne 12. března 2002, sp. zn. 29 Odo 408/2001 , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2002, pod číslem 198, k nimž se opakovaně přihlásil i v usneseních ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1046/2004 , ze dne 25. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 268/2005 či ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 29 Odo 704/2006 a rovněž v usnesení ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 4042/2008 – zásadně právně významným neshledal.
Pokud pak dovolatel poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2000, sp. zn. 32 Cdo 500/2000 v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí valné hromady je vždy platné až do doby, kdy je v relevantním soudním řízení vyslovena jeho neplatnost, ze shora citovaných rozhodnutí vyplývá, že poukaz na toto rozhodnutí je v projednávané věci nepřípadný, neboť Nejvyšší soud v nich nezkoumal (ani jako předběžnou otázku) platnost usnesení, kterým valná hromada změnila stanovy, ale pouze konstatoval, že zrušení veřejné obchodovatelnosti akcií nelze provést pouhou změnou stanov spočívající v tom, že se ze stanov vypustí věta deklarující veřejnou obchodovatelnost akcií.
Podle ustanovení § 200e odst. 1 a 3 ve vazbě na ustanovení § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. o. s. ř. se ve sporech z právních vztahu mezi obchodními společnostmi a jejich společníky rozhoduje usnesením. Rozhodnutí odvolacího soudu má proto povahu usnesení, i když tak není označeno. Uvedený nedostatek označení však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když dovolání navrhovatele odmítl a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem, jejíž výše činí podle ustanovení § 7 písm. g) , § 10 odst. 3 , § 14 odst. 1 , § 15 a § 16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 7.500,- Kč. Po snížení o 50 % ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 této vyhlášky (advokát společnosti učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 3.750,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů částkou 300,- Kč náleží společnosti 4.050,- Kč. Z této částky pak činí náhrada za 19% daň z přidané hodnoty 769,50 Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži navrhovatele částku 4.819,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2009
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu