Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1681/2008

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Bruntále – pobočka v Krnově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 6. 2007, č.j. -44, výrokem I. určil, že výpověď z nájmu žalovaných  k bytu sestávajícímu z kuchyně, tří pokojů a příslušenství, v 1. nadzemním podlaží domu č.p. 310 v obci L. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), kterou jim dal žalovaný dne 22. 6. 2006, je neplatná, výrokem II. zamítl žalobu na vyklizení předmětného bytu, a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 18. 12. 2007, č.j. -83, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně

a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že žalovaný uzavřel dne 17. 8. 1996 se žalobci smlouvu o nájmu předmětného bytu (dále též „Smlouva o nájmu“) na dobu určitou – jednoho roku, že v dodatku k této smlouvě bylo uvedeno, že  její  ustanovení čl. 8,  obsahující větu, že: „nájemní vztah se sjednává na dobu jednoho roku“, neplatí, že dne 10. 12. 2004 uzavřel se žalobci dohodu o mimosoudním narovnání, týkající se postupu při zvyšování nájemného, že dne 22. 6. 2006 dal  žalobcům výpověď z nájmu bytu (dále též „Výpověď“), v níž jako výpovědní důvod uvedl, že žalobci nezaplatili nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající několikanásobně trojnásobku měsíčního nájemného, že Výpověď obsahovala poučení o tříměsíční výpovědní lhůtě a o možnosti podat do 60-ti dnů od jejího doručení žalobu na neplatnost výpovědi a závazek pronajímatele zajistit žalobcům zákonu odpovídající bytovou náhradu. Rovněž tak vzaly za prokázáno, že žalovaný uzavřel dne 12. 7. 1969 manželství, že jeho manželka H. Š. jej dne 20. 5. 2006 pověřila podáním výpovědí nájemcům bytů v domech L. č. 310, č. 311 a č. 312, že mu dne 20. 7. 1996 písemně sdělila, že není oprávněn uzavírat nájemní smlouvy k bytům v označených domech, že přípisem ze dne 9. 2. 2007 vznesla námitku relativní neplatnosti Smlouvy o nájmu a dodatku k ní, jakož i  dohody ze dne 10. 12. 2004. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že Výpověď je absolutně  neplatná pro neurčitost ( ), neboť v ní není dostatečně určitě vymezena bytová náhrada, jakou se pronajímatel zavazuje pro nájemce zajistit; pouhá citace zákona, tj. ustanovení ve znění účinném po novele provedené (dále jen „ “), není dostačující. Neshledal důvodnou námitku relativní neplatnosti Smlouvy o nájmu a dodatku k ní, vznesenou manželkou žalovaného, přičemž  poukázal na ustanovení věty druhé s tím, že  případnou neplatnost uvedených úkonů způsobili žalovaný a jeho manželka. Ke tvrzení o zúžení společného jmění žalovaného a jeho manželky odvolací soud nepřihlédl s odůvodněním, že jde o nepřípustnou skutečnost, která mohla být uplatněna již v řízení před soudem prvního stupně ( ).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , jakož i o ustanovení Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že „nalézací soudy došly k právnímu závěru, že výpověď z nájmu bytu je absolutně neplatná z toho důvodu, že dovolatel přesně neuvedl, jaký druh bytové náhrady nájemcům nabízí“. Namítá, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud, že odvolací soud (soud prvního stupně) neprovedl navržený důkaz vyžádáním kolaudačního rozhodnutí ohledně předmětného domu, ani důkaz originálem Smlouvy o nájmu, že se nezabýval provedeným důkazem omezení vlastnického práva k předmětnému domu, ani „důkazem vyslovení relativní neplatnosti …. ze dne 9. 2. 2007“. Polemizuje dále s právním názorem odvolacího soudu o neplatnosti Výpovědi a uvádí, že otázka výkladu ustanovení je odvolacími soudy rozhodována rozdílně a dovolacím soudem řešena nebyla. Poukazuje na to, že žalobci neměli a nemají zájem na mimosoudním vyřešení sporných věcí mezi účastníky, a že odvolací soud nepostupoval  podle ve vztahu k Navrhuje, aby byly k důkazu vyžádány spisy Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově, týkající se sporů mezi ním a uživateli „souborů místností“ v domech č. 310, č. 311 a č. 312 v L., a přikládá oznámení o zahájení kolaudačního řízení označených staveb ze dne 2. 4. 2008. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby byla odložena jejich vykonatelnost.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 18. prosince 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

V dané věci dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ve výrocích o neplatnosti výpovědi

a o zamítnutí žaloby na vyklizení. Byť dovolatel napadá označený rozsudek jako celek, z obsahu dovolání ( ) se podává, že jeho námitky směřují toliko proti výroku rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o neplatnosti Výpovědi.

Dovolání není v dané věci přípustné podle , jak se mylně domnívá dovolatel, neboť napadené rozhodnutí je rozhodnutím potvrzujícím, nikoliv měnícím, protože práva a povinnosti účastníků byla posouzena stejně, když odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – dospěl k závěru, že výpověď z nájmu bytu je neplatná.

Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení (neboť rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozhodnutím soudu odvolacího, je jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání z hlediska , jehož se ostatně taktéž dovolatel dovolává.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení a odst. 3 spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

Dovolatelem označená otázka zásadního právního významu přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť otázka náležitosti výpovědi ve vztahu k závazku pronajímatele zajistit nájemci bytovou náhradu ( ) byla již opakovaně řešena v rozhodnutích dovolacího soudu (rozhodnutí ze dne 17. 6. 2008, sp.zn. , uveřejněné pod č. 33 ve  Sbírce soudních rozsudek Nejvyššího soudu, ročník 2009, dále např. rozhodnutí z 25. 8. 2009, sp.zn. ,  a ze dne 25. 10. 2009, sp.zn. ).

Rovněž tak byla již vyřešena otázka místní příslušnosti soudu ve věcech rozhodování o žalobách nájemce na neplatnost výpovědi z nájmu bytu (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě z 23. 2. 2007, sp.zn. , uveřejněné pod č. 45 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2008, dále již citované  rozhodnutí Nejvyššího soudu  sp.zn. ).

Pokud jde o námitky vytýkající odvolacímu soudu pochybení při provádění, resp. hodnocení důkazů, resp. jiný nesprávný procesní postup, je třeba uvést, že k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tj. k vadám podle ), jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ). Samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 20. 10. 2005, sp.zn. , a z 13. 3. 2008, sp.zn. , ve spojení s usneseními Ústavního soudu z 20. 7. 2006, sp.zn. , a z 25. 9. 2008, sp.zn. ).

K návrhům na provedení důkazů nemohl dovolací soud vzhledem k ustanovení

přihlédnout.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Nejvyšší soud je proto podle věty první

a odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti, jenž neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svojí ustálenou judikaturou nerozhodoval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , , a o skutečnost, že žalobcům nevznikly (dle obsahu spisu) v této fázi řízení náklady, na jejichž náhradu by měli právo vůči dovolateli.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu