Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3586/2008

U S N E S E N Í

19. března 2008, č. j. -206, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 3. prosince 1999, č. j. -82, zamítl žalobu, aby žalovaným bylo uloženo zaplatit žalobci částku 360.000,- Kč

s 8% úroky z prodlení p. a. od 2. 4. 1997 do zaplacení, s tím, že plněním jednoho

ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného,

a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. března 2008, č. j. -206, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil, ve výroku

o nákladech řízení jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozhodl tak poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 9. října 2002, č. j. -114, Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 17. února 2005, č. j. -131, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o , v platném znění. Má za to, že obsahový vztah rozsudků soudu prvního stupně a odvolacího soudu je rozdílný, neboť jeho práva a povinnosti vycházející ze závazkového vztahu založeného smlouvou o půjčce posoudily soudy odlišně. Oproti soudu prvního stupně, jenž jeho postavení věřitele z titulu půjčky neuznal, odvolací soud dovodil, že smlouvu o půjčce s Ing. V. N. uzavřel platně, avšak pro předlužení dědictví

po zemřelém dlužníku mu nelze žalovanou částku přiznat. I přesto, že výrok napadeného rozsudku je formulován jako potvrzující, nejde o souhlasná rozhodnutí. V dovolání žalobce označil dovolací důvody vytýkající vady řízení a mířící proti správnosti skutkového zjištění a právního posouzení věci. Odvolacímu soudu vytkl, že stejně jako soud prvního stupně neprovedl jím navržené důkazy, jež se vztahovaly k otázce předluženosti dědictví, a že při posouzení této otázky nepřihlédl ke všem relevantním okolnostem. Pro případ, že přípustnost dovolání bude zvažována z pohledu , nastolil k posouzení jako otázku zásadního právního významu otázku stanovení obvyklé ceny členského podílu

při vypořádání dědictví ( ) a rozhodnutí soudu o dědictví, neboť je přesvědčen, že při stanovení výše členského podílu v bytovém družstvu ke dni smrti člena je třeba přihlédnout k zůstatkové hodnotě jím vložených investic do stavebních úprav bytu, popř. na pořízení bytové jednotky. Navrhuje proto napadený rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném

do 31. 12. 2000 - dále jen „ “). Tak je tomu i v daném případě, kdy napadený rozsudek odvolacího soudu byl sice vydán dne 19. března 2008, avšak po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 3. prosince 1999). Proto i Nejvyšší soud posoudil věc podle ve znění účinném před novelou provedenou Z uvedených důvodů proto žalobce nesprávně v podaném dovolání odkazuje na ustanovení v platném znění.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno subjektem k tomu oprávněným - účastníkem řízení, při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (  dst. 1, ), se dovolací soud zabýval otázkou včasnosti podaného dovolání.

Dovolací soud ve svých rozhodnutích již dříve vyslovil názor (od něhož není důvodu se odchylovat ani v této věci), že projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu bodu 17. hlavy první části dvanácté , se rozumí i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty

k jeho podání, a že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému

před 1. lednem 2001 nebo vydanému v době po 1. lednu 2001 po řízení provedeném podle , ve znění účinném před tímto datem, lze podat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu ( ). Současně však dospěl k závěru, že dovolání podané účastníkem po uplynutí této lhůty nelze odmítnout jako opožděné, dodržel-li účastník lhůtu, kterou mu k podání tohoto opravného prostředku v písemném vyhotovení rozhodnutí nesprávně vymezil odvolací soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod R 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,

a usnesení velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne

17. 12. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopisu Soudní judikatura

pod označením SJ 7/2003).

V posuzované věci byli účastníci v písemném vyhotovení napadeného rozsudku poučeni tak, že „proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže po podání dovolání dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé

po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. Pro tento případ lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval v I. stupni“. I když dovolání bylo podáno k poštovní přepravě dne 1. 7. 2008, tedy po uplynutí jednoměsíční dovolací lhůty ve smyslu věty první , nelze dovozovat, že jde o dovolání opožděné, neboť bylo podáno v souladu s poučením, jehož se žalobci dostalo

v písemném vyhotovení napadeného rozsudku, tedy ve dvouměsíční lhůtě od jeho doručení (napadený rozsudek byl doručen zástupci žalobce dne 5. 5. 2008).

Dále se dovolací soud zaměřil na posouzení otázky přípustnosti dovolání, neboť pouze z podnětu dovolání, které je přípustné, je možno správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravují ustanovení , a

Podle je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, trpí-li vadami taxativně vyjmenovanými v tomto ustanovení, k nimž dovolací soud přihlíží, i když dovoláním nebyly uplatněny ( věta druhá

).

Protože v dovolání takovéto vady namítány nebyly a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu, nelze dovolání z hlediska   shledat přípustným.

Žalobce dovozuje přípustnost svého dovolání proti rozsudku odvolacího soudu

z , ve znění účinném od 1. 1. 2001 (správně ), argumentací, že obsahový vztah rozsudků soudu prvního stupně a odvolacího soudu je rozdílný.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je založena

na rozdílnosti (nesouhlasnosti) tohoto rozhodnutí s rozhodnutím soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozhodnutí jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům rozhodnutími jsou podle závěrů těchto rozhodnutí odlišná. Odlišností se přitom nemyslí rozdílné právní posouzení, pokud nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků, tedy jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil odvolací soud konkrétní právní vztah účastníků (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4. 1998, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 52/99, a ze dne 6. 3. 2001, sp. zn. ).

Odvolací soud v posuzovaném případě potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žaloba žalobce zcela zamítnuta. Protože práva a povinnosti účastníků (byť na základě odlišného posouzení rozhodných skutečností) nestanovil odlišně, nemůže jít o nesouhlasná rozhodnutí, u nichž je přípustnost dovolání dána podle

Přípustnost dovolání nevyplývá z , neboť odvolací soud ji

ve výroku svého potvrzujícího rozsudku nevyslovil, a není založena ani podle , jelikož žalobce za podmínek uvedených v tomto ustanovení návrh

na připuštění dovolání jako mimořádného opravného prostředku vůbec neučinil.

Lze uzavřít, že přípustnost podaného dovolání v této věci nelze opřít o žádné

z procesních ustanovení, která přicházejí v úvahu. Okolnost, že rozsudek odvolacího soudu byl opatřen poučením, že dovolání podat lze, nemůže založit přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku. Není-li možnost podat dovolání stanovena

v zákoně ( ), jde vždy bez ohledu na to, jakého poučení se účastníkům ze strany soudu dostalo, o dovolání nepřípustné. Nejvyšší soud proto musel dovolání podle a odmítnout.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1,

a věty první (per analogiam) , za situace, kdy žalovaným nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měly vůči žalobci právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2009

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu