Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3699/2007

U S N E S E N Í

-174, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. srpna 2006, č. j. -139, uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku uzavřít se žalobcem kupní smlouvu, jejímž předmětem je převod vlastnického práva k bytové jednotce

č. 619/3, spoluvlastnických podílů k bytovým jednotkám č. 619/1 a č. 619/4 (blíže specifikovaným) a spoluvlastnických podílů na společných částech domu čp. 619

a pozemku parc. č. 2620/33 (rovněž blíže specifikovaných), zapsaných na LV č. 6831

a č. 6606 v katastrálním území M. O., obec O., vedeném Katastrálním úřadem, katastrální pracoviště O., za kupní cenu 250.000,- Kč; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. března 2007, č. j. -174, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „“), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Žalovaná sice brojí proti závěru odvolacího soudu, že smlouva o smlouvě budoucí kupní ze dne 22. 2. 2004 je z hlediska § 37 odst. 1 obč. zák. platným právním úkonem, avšak správnost právního posouzení věci odvolacím soudem  zpochybňuje (při podrobném vylíčení okolností, jež předcházely a doprovázely uzavření této smlouvy) námitkami, že smlouvu o smlouvě budoucí uzavřela v časové tísni, pod psychickým nátlakem a tudíž nesvobodně. Tyto výhrady nejsou naplněním dovolacího důvodu podle , který jedině může přípustnost dovolání v posuzované věci založit. Za nesprávné právní posouzení věci totiž nelze považovat hodnotící závěr odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních, byť právě ten je rozhodující pro aplikaci konkrétního hmotněprávního ustanovení (srovnej rozhodnutí č. 19 publikované v Bulletinu Vrchního soudu v Praze č. 2/1994 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 7. 2002, sp zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck /dále jen „Soubor“/, pod č. C 1324). Námitky žalované jsou uplatněním dovolacího důvodu podle , neboť jimi  zpochybňuje správnost zjištěného skutkového stavu, z něhož odvolací soud při právním posouzení věci vycházel. Její dovolací argumentace je založena výlučně

na tom, že formuluje vlastní skutková zjištění, z nich pak činí vlastní skutkové závěry, jejichž prostřednictvím teprve uplatňuje námitku nesprávného právního posouzení věci.

Výtka žalované, že odvolací soud ignoroval její obranu, že smlouva o smlouvě budoucí je pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatným právním úkonem (§ 39

a § 3 odst. 1 obč. zák.), není opodstatněná, neboť odvolací soud, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí, dospěl k závěru, že skutečnosti, jež měly podle přesvědčení žalované vést k závěru, že smlouva o smlouvě budoucí se příčí dobrým mravům (jež jsou v podstatě shodné s těmi, z nichž dovozovala, že právní úkon byl učiněn v tísni za nápadně nevýhodných podmínek), nebyly provedenými důkazy zjištěny. Má-li žalovaná naopak za to, že tyto skutečnosti byly prokázány, a jejich prostřednictvím uplatňuje námitku nesprávného právního posouzení platnosti smlouvy

o smlouvě budoucí podle a obč. zák., jde opět o naplnění dovolacího důvodu podle

Obdobně je tomu i v případě polemiky s právním závěrem odvolacího soudu,

že smlouva o smlouvě budoucí nezanikla, neboť zjištěný skutkový stav nelze objektivně považovat za takovou změnu okolností, jakou má na mysli § 50a odst. 3 obč. zák., kterou žalovaná spojila s vlastní skutkovou verzí, a to že ji žalobce donutil opustit byt

a nezaplatil jí kupní cenu. I v tomto ohledu tedy žalovaná ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle K jejímu přesvědčení, že žalobce dosud neuhradil kupní cenu, se sluší poznamenat jen tolik, že sama připouští, že jí žalobce

na sjednanou kupní cenu ve výši 250.000,- Kč poukázal 150.000,- Kč a 100.000,- Kč, tedy že jí kupní cenu uhradil, a že započtení podle § 580 obč. zák. přichází v úvahu jen u vzájemných existujících pohledávek dlužníka a věřitele (žalovaná zastává mylný názor, že na její pohledávku za žalobcem, která již zanikla splněním, tj. na kupní cenu, lze započítat další její pohledávku za žalobcem, tj. smluvní pokutu).

K námitkám žalované, že „dne 21. 7. 2005 v souladu s § 50a odst. 3 obč. zák.

od smlouvy odstoupila“, stačí uvést, že ve smyslu tohoto ustanovení závazek k uzavření budoucí smlouvy zaniká ze zákona, a nikoli na základě jednostranného právního úkonu účastníka smlouvy, a že odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí pro nezaplacení kupní ceny v dodatečně poskytnuté lhůtě podle § 517 odst. 1 obč. zák. ze dne 9. 5. 2007 je pojmově vyloučeno v případě, kdy již byla kupní cena zaplacena (tak jako v tomto případě).

Vzhledem ke shora uvedeným závěrům dovolací soud dovolání odmítl ( věta první a ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za stavu, kdy žalobci nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo ( věta první, , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. prosince 2009

JUDr. Blanka   M o u d r á , v. r.

předsedkyně senátu