Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5445/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J. Z., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Ing. M. Z., zastoupenému  advokátkou, o vyklizení místností, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. července 2007, č. j. -56, a Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2008, č. j. -109, takto:

II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2008,

č. j. -109, se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.142,- Kč k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne

10. července 2007, č. j. -56, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizené žalobci předat do patnácti dnů od právní moci rozsudku „2 místnosti, nacházející se v domě č. p. 308, který se nachází na pozemku parc. č. 590 v katastrálním území S., a to místnost v přízemí proti vchodovým dveřím

a místnost nalevo od vchodových dveří, s okny do ulice B.“ (dále jen „předmětné místnosti“, resp. „místnosti“ a „předmětný dům“, resp. „dům“); současně rozhodl

o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Městský soudu v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. června 2008, č. j. -109, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (dále jen „potvrzující výrok“), změnil ho v nákladovém výroku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaný (bývalý spoluvlastník předmětného domu) užívá bez právního důvodu místnosti (v nichž má uskladněny věci – stavební materiál a bytové zařízení). Podle soudů obou stupňů je tomu tak proto, že právní důvod užívání předmětných místností mu odpadl právní mocí rozhodnutí (dnem 18. července 2005), jímž bylo zrušeno a vypořádáno podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětnému domu, dům byl přikázán do vlastnictví žalobce, jemuž bylo uloženo vyplatit žalovanému na vypořádání spoluvlastnického podílu částku 1.720.000,- Kč. Přitom podle názoru soudů obou stupňů nebylo v řízení prokázáno, že by v době do

18. července 2005 byla mezi účastníky (tehdejšími podílovými spoluvlastníky domu) uzavřena dohoda (popřípadě že by rozhodl soud) o užívání předmětných místností žalovaným; kromě toho od devadesátých let minimálně do 5. října 2004 žalovaný

v předmětném domě nebydlel, neboť bydlel nejprve na adrese P. 10, J. 2929/26 a posléze na adrese P. 10, Z. 23. Za této situace odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé potvrdil.

Proti rozsudkům soudů obou stupňů podal žalovaný dovolání, k němuž se žalobce prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřil.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí  odvolacího  soudu ( , , ve znění před novelou provedenou /dále jen „ “/). Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10  ze dne 10. července 2007, č. j. -56, který byl rovněž dovoláním napaden, však za rozhodnutí odvolacího soudu pokládat nelze. Jde o rozhodnutí soudu prvního stupně; ostatně žalovaný to ve svém dovolání ani nezpochybnil. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (žalovaný uvedený opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně rovněž podal). Za této situace ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. 112 v sešitě č. 14 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 1999, sp. zn. ). Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10  ze dne 10. července 2007, č. j. -56, zastavil ( ve spojení s ustanovením ).

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno dne 18. června 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání proti němu projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

V dané věci směřuje dovolání rovněž proti výroku o nákladech řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení ( ve spojení s ). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až Dovolání není přípustné podle ustanovení , neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé. Ustanovení ,

a nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními. Lze – stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1edna 2002, sp. zn. , uveřejněném pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura – uzavřít, že dovolání proti výroku o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinném od 1. ledna 2001 přípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku se řídí ustanoveními a c/

Protože ustanovení přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle ; není jím naopak dovolací důvod podle , jehož prostřednictvím lze vytýkat neprávnost skutkových zjištění.

Dovolatel v dovolání odkázal na ustanovení a b/ , tedy jakoby vedle dovolacího důvodu podle uplatnil rovněž způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle Ve skutečnosti – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – však vedle dovolacího důvodu podle (jehož prostřednictvím soudům vytkl, že neprovedly „důkazy, kterými se právě snažil … prokazovat tyto související okolnosti …“) uplatnil již jen nezpůsobilý dovolací důvod podle (jímž soudům vytkl, že nepřihlédly k dohodě, kterou uzavřel s žalobcem, a že jejich rozhodnutí „jsou opřena o skutková zjištění, ze kterých nebylo možno dospět ke správnému právnímu názoru“).

Jde-li o vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatel přehlédl, že k vadám podle (a také k vadám uvedeným v , a b/ a ) dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) zásadně nezakládají (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. , a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. , z 12. dubna 2006, sp. zn. , a z 15. srpna 2008, sp. zn. ).

Nad rámec uvedeného však lze dodat, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy ( ); jestliže některé z nich neprovede, měl by

v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč tyto důkazy neprovedl ( ). Zbývá dodat, že neučinil-li tak, může dovolací soud z takové vady vyvozovat důsledky jen tehdy, měla-li tato vada za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tak by tomu mohlo být jen v případě, že navržené důkazy směřovaly k objasnění skutečností, které jsou významné z hlediska právního posouzení věci a které zároveň již nebyly dostatečně spolehlivě prokázány jinak.

V posuzovaném případě dovolatel nekonkretizoval důkazy, které nebyly provedeny, a ani neuvedl, co případně mělo být takovými důkazy prokázáno. Jeho obecná výtka týkající se „neprovedení důkazů“ není tudíž způsobilá naplnit dovolací důvod podle

Se zřetelem k uvedenému lze uzavřít, že dovolání proti napadenému rozsudku není přípustné ani podle Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, který zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobci v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.500,- Kč ( , ve spojení s , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 342,- Kč představující 19 % DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 15. prosince 2009

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu