Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4402/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. dubna 2003, č. j. -202, uložil F. H. zaplatit navrhovateli částku 120.000,- Kč s 16% úrokem z prodlení od 15. července 1994 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

K odvolání F. H. Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh na zaplacení 2% úroku z prodlení z částky 120.000,- Kč od 15. července 1994 do zaplacení, zamítl (první výrok), ve zbývající části vyhovujícího výroku ve věci samé jej potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí a čtvrtý výrok).

Odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, podle něhož F.H. převzal 27. července 1992 od navrhovatele částku 120.000,- Kč jako zálohu na převod části obchodního podílu ve společnosti S. spol. s r. o., k jehož převodu však nedošlo. F.H. tak vzniklo bezdůvodné obohacení podle ustanovení (dále též jen „obč. zák.“). Za správný považoval i závěr, že nárok navrhovatele není promlčen, zdůrazňuje, že institut bezdůvodného obohacení je sice upraven , pro obchodně právní vztahy se však uplatní lhůty upravené v obchodním zákoníku, tedy čtyřletá promlčecí doba. Promlčecí doba počala plynout dnem 28. července 1992, návrh na zahájení řízení byl podán u soudu 1. srpna 1994, k promlčení nároku tedy nedošlo.

Za nedůvodnou považoval též námitku, že sporná částka byla vložena do nově založené společnosti S.Z. s. r. o., s tím, že již 24. června 1992 společnost S.spol. s r. o. podala návrh na zápis změn v obchodním rejstříku, který obsahoval i změnu, jež měla nastat převodem části obchodního podílu na F. H.. Obchodní podíl na jmenovaného převeden nebyl, neboť jeden ze společníků 15. srpna 1992 zemřel a s dědici k dohodě nedošlo. Až 15. prosince 1992 byla mezi účastníky řízení uzavřena společenská smlouva o založení společnosti S.Z. s. r. o., zapsané do obchodního rejstříku 17. února 1993. Do této společnosti navrhovatel vložil 50.000,- Kč, což bylo potvrzeno správcem vkladu, a po ukončení jeho účasti v této společnosti byla uzavřena 4. května 1994 dohoda o vypořádání. Předložený příjmový doklad z 28. září 1993, podle kterého společnost S. Z..s. r. o. přijala od F. H. 120.000,- Kč s uvedením účelu platby „vklad“, nelze ztotožnit s plněním z 27. července 1992, ani se splacením vkladu za navrhovatele při založení společnosti S. Z. s. r. o.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal F. H. dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále jen „ “). Dovolatel obsáhle popisuje dosavadní průběh řízení, podává svou verzi skutkových zjištění a namítá, že ve věci bylo rozhodnuto věcně nepříslušnými soudy, protože dospěly-li k závěru, že plnění z 27. července 1992 nelze ztotožnit se splacením vkladu při založení společnosti S .Z. s. r. o., tedy že jde o bezdůvodné obohacení „vzniklé v souvislosti se společností S.spol. s r. o.“, v níž se účastníci řízení nestali společníky, nejde o spor podle ustanovení , a věcně příslušným soudem prvního stupně je okresní soud.

Odvolacímu soudu dovolatel vytýká nesprávnost závěru, že nárok navrhovatele není promlčen, protože podle jeho názoru nešlo o obchodně právní vztah a promlčecí doba se tak řídí ustanovením § 107 odst. 1 obč. zák. Za otázku zásadního právního významu považuje i otázku, zda v situaci, kdy se navrhovatel zavázal k úhradě vkladu do společnosti S.Z. s. r. o., tento vklad neuhradil, přesto se stal společníkem, „nelze ze strany dovolatele chápat tuto skutečnost jako souhlas či uznání toho, že částku 120.000,- Kč mohl dovolatel použít k úhradě tohoto vkladu“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Navrhovatel považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje je odmítnout, případně jako nedůvodné zamítnout.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Je tomu tak proto, že otázkou promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v obchodním závazkovém vztahu přijetím plnění z právního důvodu, který odpadl, se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku velkého senátu obchodního kolegia ze dne 18. června 2003, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 26/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm dovodil, že promlčení práva na vydání tohoto bezdůvodného obohacení se řídí právní úpravou obchodního zákoníku. Závěr odvolacího soudu je s tímto rozhodnutím v souladu.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního význam (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ).

Pro posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení jsou tak bez významu námitky, jimiž dovolatel polemizuje se skutkovými závěry, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí předkládaje vlastní skutkovou verzi důvodu zaplacení částky 120.000,- Kč navrhovatelem. K prověření správnosti skutkových závěrů je však vyhrazen dovolací důvod podle ustanovení , jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení nemůže být založena.

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze usuzovat ani z hlediska námitky, že ve věci bylo rozhodnuto věcně nepříslušnými soudy, protože jde o námitku vady řízení podle ustanovení

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání F. H. bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit navrhovateli náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 6.925,- Kč podle ustanovení bodu 4, , , a a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 15. prosince 2009

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu