Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

228 C 122/2022

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 7 301,95 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 301,95 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 301,95 Kč od 3. 8. 2019 do zaplacení

do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do

úroku z prodlení ve výši 3 648,04 Kč a

úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 301,95 Kč od 25. 6. 2019 do 2. 8. 2019

zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 627,32 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 301,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 301,95 Kč od 3. 8. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 3 648,04 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 301,95 Kč od 25. 6. 2019 do 2. 8. 2019 zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 627,32 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 7 301,95 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky v kapitalizované výši 3 648,04 Kč za období od 17. 5. 2014 do 24. 6. 2019 a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucího od 25. 6. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba anonymizováno uzavřela s žalovanou dne 22. 3. 2013 smlouvu o půjčce číslo na základě které tato společnost žalované poskytla 24 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Pohledávka z této smlouvy byla dne 24. 6. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalovaná na ni do té doby uhradila jen 16 698,05 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá toliko bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve výši rozdílu obou částek, tj. 7 301,95 Kč. Dluh žalované byl podle žalobkyně splatný dne 16. 5. 2014, neboť ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že je povinna do tohoto dne celou částku splatit. Od následujícího dne tak žalobkyně žádá úrok z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodl bez jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila a souhlas žalované se předpokládá, jelikož se k výzvě soudu podle ve stanovené lhůtě nevyjádřila.

4. Soud zjistil následující skutečnosti.

5. Žalovaná a společnost právnická osoba podepsaly dne 22. 3. 2013 smlouvu o půjčce číslo kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalované půjčku 24 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit a zaplatit poplatek v souvislosti s touto půjčkou ve výši 20 065 Kč (skládající se z úroku 3 065 Kč, poplatku za administrativní činnost 4 561 Kč a poplatku za hotovostní inkaso 12 439 Kč), vše v 60 týdenních splátkách po 735 Kč Částku žalovaná přijala v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze smlouvy též výslovně plyne, že byla sjednána podle , o spotřebitelském úvěru. Žalovaná právnická osoba anonymizováno ke dni 18. 2. 2021 zaplatila celkem 16 698,05 Kč (viz protokol o platební historii). právnická osoba následně pohledávku za žalovanou s účinností ke dni 24. 6. 2019 postoupila na žalobkyni (viz smlouva o postoupení a příloha), o čemž zaslala dne 17. 7. 2019 žalované oznámení, ve kterém ji vyzvala k zaplacení do 10 dnů od doručení (viz oznámení o postoupení a podací lístek).

6. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Podle neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

9. Podle vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

10. Podle kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

11. Podle je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

12. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o půjčce podle a násl. (viz přechodné ustanovení , ). Závazek vznikl tím, že na jejím základě bylo žalované předáno 24 000 Kč v hotovosti, jež byla žalovaná dle smlouvy povinna vrátit postupně v 60 týdenních splátkách. Ve smlouvě byl současně sjednán poplatek ve výši 20 065 Kč, který je třeba z právního hlediska považovat za úrok ve smyslu , neboť jde o úplatu za poskytnutí půjčky žalované (byť se poplatek formálně skládá z několika položek, které však svou výší neodpovídají svému údajnému určení, tj. na administrativu či hotovostní inkaso, ale spíše právě odměně za půjčku).

13. Soud se dále zabýval platností smlouvy o půjčce, konkrétně ujednání o úroku. Z plyne, že neplatný je mj. právní úkon, který se příčí dobrým mravům. Jedná se o neplatnost tzv. absolutní, k níž soud musí přihlédnout i bez námitky účastníka (viz a contrario ). Ustálená judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení , která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Hranicí přiměřenosti úroků je přibližně dvojnásobek či trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů, byť u půjčky na základě smlouvy uzavřené mezi fyzickými osobami (zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci) by bylo možné i takovou míru akceptovat s ohledem na vyšší míru rizikovosti oproti půjčkám či úvěrům poskytovaným peněžními y (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. ). Za nemravné tak Nejvyšší soud shledal např. úroky v sazbě 60 % ročně (viz prvně cit. rozsudek) či 36 % ročně (viz usnesení ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. ).

14. V projednávané věci byla smlouva sjednána mezi podnikatelkou – obchodní společností (právnická osoba) poskytující půjčky v rámci svého podnikání a spotřebitelkou, což je zjevné i z toho, že se v ní výslovně odkazuje na tehdejší , o spotřebitelském úvěru (jenž se vztahoval právě na půjčky poskytované spotřebiteli věřitelem v rámci jeho podnikatelské činnosti, viz věta druhá a a b) tohoto zákona). Nejde tedy o případ půjčky mezi fyzickými osobami (ve smyslu výše citované judikatury).

15. Sjednaný úrok přitom činil při přepočtu na roční sazbu asi 72,46 % ročně z jistiny. Jedná se o výši, která je již na první pohled zcela nepřiměřená (srov. s nepřiměřenými úroky v judikatuře výše), zvláště ve spotřebitelských vztazích. Soud připomíná, že ochrana spotřebitele je jedním z projevů zásady ochrany slabší strany, která je součástí ústavního principu rovnosti v materiálním pojetí. (viz např. bod 10 nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2020, sp. zn. ). Nelze připustit, aby podnikatelé zneužívali svého silnějšího postavení (plynoucího z odborného zázemí, hospodářské síly, profesionální zkušenosti, lepší znalosti práva či dostupnosti právních služeb) k vynucení v podstatě lichevních úroků. Rovněž při porovnání s úrokovými sazbami, které v době uzavření smlouvy požadovaly banky u úvěrů s podobnými parametry, je zjevná nemravnost sjednaných úroků. Průměrná sazba úroků u úvěrů domácností na spotřebu činila 14,89 % (viz databáze časových řad příjmení jméno, která je obecně známá a veřejně dostupná na webových stránkách ČNB, ) a sjednaná výše je tak téměř pětinásobná, což je dle výše citované judikatury (která připouští maximálně dvojnásobnou až trojnásobnou výši) hrubě nemravné. Z těchto důvodů soud ujednání o úrocích podle posoudil jako neplatné, neboť se příčí dobrým mravům.

16. Soud se dále zabýval oddělitelností ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, tedy otázkou, zda je neplatná jen tato část právního úkonu, anebo smlouva jako celek ( , tzv. salvátorská klauzule). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu při posuzování otázky, zda lze část právního úkonu postiženou důvodem neplatnosti oddělit od ostatního obsahu tohoto úkonu, je třeba dbát, aby byla respektována vůle účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon, resp. všichni účastníci dvou (více) stranného právního úkonu, sledovali (viz např. usnesení ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. ). V případě smlouvy o půjčce lze ujednání o úrocích (obecně vzato) oddělit od ostatního obsahu smlouvy o půjčce, avšak nesmí tomu bránit okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (viz již citovaný rozsudek sp. zn. ). Soud dále podotýká, že podstatnou náležitostí smlouvy o půjčce ve smyslu není ujednání o úrocích, což znamená, že je-li shledána neplatnost ujednání o úroku ve smlouvě o půjčce, byla by při oddělení tohoto ujednání půjčka bezúročná. Na rozdíl od smlouvy o úvěru podle , obchodní zákoník, se ani neuplatní tohoto zákona stanovící podpůrně výši úroků, nejsou-li sjednány (a tedy ani závěry judikatury k tomuto smluvnímu typu, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. ).

17. V daném případě má soud za to, že poskytnutí bezúročné půjčky neodpovídá vůli účastníků. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdkyně žalobkyně byla obchodní společností, která půjčky poskytovala v rámci své podnikatelské činnosti. Úrok (nazvaný jako„ poplatek“) jakožto úplata za poskytnutí půjčky byl tedy zdrojem jejího zisku. Jestliže by ve smlouvě nebyl sjednán, nikdy by k jejímu uzavření nepřistoupila. Tato okolnost proto brání oddělitelnosti ujednání o úroku od zbytku obsahu smlouvy o půjčce. Z toho důvodu soud neaplikoval a smlouvu shledal neplatnou jako celek.

18. Soud následně zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ( a násl. ), jichž se ostatně sama žalobkyně dovolávala. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 24 000 Kč v hotovosti na základě neplatné smlouvy o půjčce. Podle byla tedy žalovaná povinna uvedenou částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit. Dosud žalovaná zaplatila toliko 16 698,05 Kč, nadále je tedy povinna vrátit 7 301,95 Kč. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovanou byla poté v souladu s  , , postoupena na žalobkyni.

19. Splatnost pohledávky žalobkyně nicméně soud posoudil odlišně. Nelze ji odvíjet od smlouvy o půjčce, neboť je neplatná jako celek, včetně ujednání o splatnosti a nárok žalobkyně se opírá o ustanovení o bezdůvodném obohacení. V takových případech se splatnost řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. ). Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky výzvou odeslanou dne 17. 7. 2019 do deseti dnů od doručení (za nějž lze mít třetí pracovní den od odeslání, , , který se v této době již aplikoval), počínaje dnem 3. 8. 2019 je tak žalovaná v prodlení. Teprve až od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle (viz přechodné ustanovení , – jde o povinnost vzniklou z právního poměru vzniklého před účinností tohoto zákona) ve výši určené

20. Ze shora uvedených důvodů soud prvním výrokem uložil žalované zaplatit žalobkyni 7 301,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 3. 8. 2019 do zaplacení. Druhým výrokem žalobu zamítl v části, kterou žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od 17. 5. 2014 do 2. 8. 2019.

21. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství vypočtenému ke dni rozhodnutí soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ). Žalobkyně ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla (žalobkyně uspěla co do 9 113,68 Kč, žalovaná co do 3 710,84 Kč a celkový předmět řízení činil 12 824,52 Kč), má proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalované, tj. na 42,13 % náhrady. Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle a d) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), po 200 Kč podle a 6 advokátního tarifu; paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle advokátního tarifu; a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle a v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. K náhradě nákladů řízení náleží i žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady tak činí 1 489 Kč, z čehož žalobkyni náleží poměrná část v rozsahu 42,13 %, tj. 627,32 Kč. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku ( ) k rukám zástupce žalobkyně ( ). Postup podle advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.