Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1839/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Mgr. M. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1)P. f. ČR, a 2) A. P., o určení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 25. 11.2008, č. j. – 136, takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 3.4.2008, č. j. – 107. Soud prvního stupně zamítl žalobu o určení povinnosti žalovanému uzavřít se žalobcem kupní smlouvu o převodu pozemků p. č. 341/1, p. č. 502, p. č. 553/3 v k. ú. B. u J. n. N. , obec B. Zamítl rovněž žalobu, aby druhý žalovaný byl povinen strpět, aby žalovaný č. l uzavřel s žalobcem smlouvu o převodu pozemků a zdržel se jakéhokoliv jednání, kterým by zabránil převodu vlastnického práva k výše uvedeným pozemkům do vlastnictví žalobce. O nákladech řízení rozhodl soud druhého stupně tak, žalobce je povinen nahradit prvnímu žalovanému na nákladech odvolacího řízení 200,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Co se týče žalobce a druhého žalovaného, nemá nikdo z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud rozhodoval o nároku žalobce jako postupníka, jehož nárok odlišil od nároku na vydání náhradního pozemku podle zákona o půdě, dovodil existenci tzv. restituční tečky ke dni 31. 12. 2005, jak vyplývá též z nálezu Ústavního soudu tedy konstatovat rozpor ,7 zákona o půdě ve znění článku VI , který zmíněnou restituční tečku pro postupníky potvrzuje, s ústavním principem oprávněné důvěry občana v právo. Odvolací soud se rovněž zabýval poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , který byl označen za průlomové rozhodnutí ve vztahu k tzv. restituční tečce, tj. ke dni 31. 12. 2005. Uvedené rozhodnutí řešilo výjimečnou situaci ve vztahu ke konkrétní skupině postupníků a na projednávaný případ je nelze použít. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a rozsudek v plném rozsahu potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovodil ze skutečnosti, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a zmiňuje v této souvislosti zvláště průlomové rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. , které lze podle jeho názoru na daný případ použít.Důvodnost spatřoval ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukazoval na argumentaci uvedenou již před soudem prvního a druhého stupně. Dále uvedl, že podle jeho názoru byly splněny všechny podmínky pro převod pozemků v souladu s . Z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ( , ), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Nejvyšší soud ve výše uvedené věci zjistil, že zánik nároku n náhradní pozemek podle § 11 zákona o půdě, osob, jež jej získaly postoupením od jiných subjektů, vyplývá ze zákona, kterým byl změněn zákon o půdě. Jednalo se o zásah do práva dříve se vztahujícího i na postupníky, a týká se případů, kdy nárok nebyl ve stanovené lhůtě P. f. uspokojen, a to i za situace, že byly uplatněny u soudu před 31. 12. 2005. Z výše uvedených závěrů vycházel dovolací soud též ve svém rozhodnutí ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. , ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. , ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 1904/2007 a ze dne 10. 8. 2007, sp. zn. .

Odvolací soud ve svém rozhodnutí též správně zdůraznil, že nálezem Ústavního soudu sp. zn. , publikovaným pod č. 531/2005 Sb., byla zrušena ustanovení ,7 zákona o půdě a článek VI. zákona , avšak pouze ve vztahu k oprávněným osobám a jejich dědicům, a nikoli ve vztahu k postupníkům.

Nejvyšší soud v závěru shrnuje, že propadná lhůta způsobuje zánik práva sama o sobě již svým uplynutím, kterému nelze zabránit a tato skutečnost ve svém důsledku znamená, že postupník se po jejím marném uplynutí nemůže domáhat práva na převod nemovitostí. Co se týče posouzení zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 30. 11. 2007, je třeba toto rozhodnutí za dané situace považovat za nepřípadné neboť v něm posuzovaný nárok je zcela individuální a výjimečný. Co se týče alternativního petitu žaloby, odkazuje Nejvyšší soud na závěr rozsudku soudu prvního stupně.

Na základě uvedeného odvolací soud neřešil právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která dosud nebyla řešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením o k právním závěrům Ústavního soudu, jimiž jsou obecné soudy vázány). Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu s ustálenou judikaturou. Nevykazuje proto znaky zásadního právního významu podle odst. l písm. c)

Dovolací soud proto podle za použití ustanovení dovolání odmítl.

Úspěšným žalovaným vznikl podle odst. l a nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení, a to podle ve znění Vzhledem k tomu, že v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly, nebyla přiznána ani jejich náhrada.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 8. prosince 2009

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu