Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1931/2009

U S N E S E N Í

I.   Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně výše označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2006, č. j. -60, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1.600.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně od 1. 1. 2004 do zaplacení, a to do jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku, přičemž soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalovaný od žalobce převzal žalovanou částku na základě uzavřené smlouvy, již však soud prvního stupně posoudil jako smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák., zatímco odvolací soud uzavřel, že se jednalo o zálohu na plnění z budoucí smlouvy o postoupení pohledávky podle § 498 obč. zák., čímž se žalovanému dostalo bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu ve smyslu § 451 a násl. obč. zák. Dále bylo odvolacím soudem též rozhodnuto o uložení povinnosti žalovanému k náhradě nákladů řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém oběma instancím vytýká především to, že nesprávně hodnotily provedené důkazy, nezohlednily rozpory ve výpovědích svědků a vycházely ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, z čehož také následně dovozuje nesprávné právní posouzení věci. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k podanému dovolání písemně vyjádřil. Tvrdí, že dovolání není přípustné, a to z důvodu nedostatku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí a dále s ohledem na skutečnost, že dle jeho mínění dovolatel neadekvátně brojí zejména proti důvodům uvedeného rozhodnutí. Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl.

Nejvyšším soudem bylo zjištěno, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( , ).

Přípustnost dovolání byla žalovaným dovozována z ustanovení  a odst. 3 Dovolací důvod je pak uplatňován dle a dále též  ve smyslu ust.

Dovolání není přípustné.

Pro shledání přípustnosti dovolání ve smyslu výše citovaných ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Uvedené podmínky však rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s dovoláním žalovaného nesplňuje.

Předně je totiž nezbytné, aby dovolatel jasně vymezil právní otázku, která má být ze strany dovolacího soudu posouzena. Jestliže tak žalovaný v daném případě neučinil, nemohl očekávat, že by Nejvyšší soud přezkoumal věc bez přihlédnutí k zákonným omezením vyjádřeným především v ustanovení Z těchto mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. ).

Vzhledem k tomu, že se ze strany dovolacího soudu jedná již o přezkum ryze právního charakteru, předpokládá se rovněž to, že v dovolatelových námitkách nebudou vyjádřeny otázky skutkového rázu, které přípustnost dovolání ve smyslu založit nemohou (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne

29. 6. 2004, sp. zn. ). Jelikož žalovaný v dovolání uvedl pouze námitky tohoto druhu, je nutné podotknout, že byl z jeho strany v tomto směru nepatřičně uplatněn dovolací důvod spočívající v namítaném nesprávném právním posouzení věci ( ).

Tvrzení žalovaného, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, je zcela bezpředmětné. Tento dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle totiž přípustnost dovolání podle založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. ).

Navíc je třeba znovu zdůraznit, že žalovaný v dovolání nevymezil, v čem je z jeho strany spatřován zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

S ohledem na výše uvedené není možné usoudit na jakýkoli judikatorní přesah projednávané věci, a nelze tudíž ani dovodit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného dle ustanovení , věty první, a jako nepřípustné odmítl.

Žalobce má podle , věty první, a právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání. Za tento úkon náleží podle výchozí sazba odměny redukovaná dvakrát na polovinu (, , a , věta první). Poté je nutno přičíst režijní paušál ve výši 300,- Kč ( vyhl. č. ). V součtu tedy náklady přiznané žalobci činí 10.300,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 2. prosince 2009

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., v. r.

předseda senátu