Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1776/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelů, označených v dovolání: I. M. C. P., II. E. G., III. I. S., IV. R. K., V. E. K.P., VI. R. S., VII. M. A. P.,  VIII. D.I. S., IX. B. I. P., X. K. P., XI. P. E. P., XII. H. J. S., XIII. A. E. P., XIV. S. R. P., XV. S. F. J. P., XVI. A. M. G., XVII. M. F. G., XVIII. M. E. G., XIX. H. J. G., XX. C. R., XXI. B. B., XXII. M.E. G., XXIII. R. J. G., XXIV. a XXV. D. N. G., zastoupených advokátemm, advokátní kancelář (B. k.), proti rozsudku Městského soudu v Praze z 2. 12. 2008, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. (žalobců I. až XXV., shora uvedených jako dovolatelé, zastoupených advokátem, proti žalované Č. r. – Ú. p. z. s. v. v. m.,  o uzavření dohody o vydání věcí), takto:

Dovolání dovolatelů se odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobců, podané u soudu 30. 6. 1995, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 z 27. 6. 2008, č. j. -126. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci domáhali, aby bylo žalované uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání nemovitostí, a to pozemku parc. č. 20/2 s domem čp. 931 a pozemku parc. č. 21 s domem čp. 1620 v katastrálním území N. M. (obec P.). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze z 2. 12. 2008, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 z 27. 6. 2008, č. j. -126, potvrzen. Bylo rovněž rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení odvolacího.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ustanovení a a neshledal odvolání žalobců důvodným.

Odvolací soud poukazoval na výsledky zjištění, učiněných soudem prvního stupně o tom, že žalobci jsou právními nástupci po společnících veřejné obchodní společnosti P. a spol., kteří z důvodů rasové perzekuce v letech 1938-1939 emigrovali do USA, Anglie a Kanady. Nemovitosti, o něž jde v tomto řízení převedli původní vlastníci na Fond Všeobecné nemocnice v P., ale za nacistické okupace byly konfiskovány okupující Německou říší a po válce bylo ohledně nich vloženo v pozemkových knihách vlastnické právo pro čs. stát. Žalobci včas učinili výzvu vůči povinné osobě k vydání věci jako čeští státní občané. Žalobci však ve smyslu „Úmluv o naturalizaci, uzavřené mezi Československem a USA dne 16. 7. 1928 (č. 169/1929 Sb.)“, ztratili své čs. státní občanství a došlo k jejich naturalizaci v USA a k získání státního občanství Spojených států amerických, a to nejpozději k 8. 7. 1957.

Odvolací soud byl toho názoru, že v daném případě stát tu převzal nemovitosti v rozhodném období (25. 2. 1948 – 1. 1. 1990) bez právního důvodu, když odnětí majetku z důvodu rasové perzekuce v době války naplňuje důvod podle Přesto však nebylo možné, podle názoru odvolacího soudu, vyhovět žalobě o vyhovění jejich restitučnímu nároku, protože žalobci nebyli občany České republiky. Odvolací soud v této souvislosti poukazoval na právní závěry Ústavního soudu ČR, , vycházel z nich a měl za to, že ve smyslu článku I. uvedené Úmluvy o naturalizaci, bylo třeba mít o státních příslušnících Československa, kteří byli naturalizováni na území USA, za to, že ztratili svou dřívější státní příslušnost a stali se státními občany USA a že ani existence válečného stavu nemohla jednou pro vždy vyloučit účinky naturalizace; po ukončení válečného stavu účinky naturalizace nastaly nejpozději k 8. 5. 1957 (v závislosti na spojeneckých vztazích mezi Československem a USA byl k tomuto dni ukončen válečný stav USA s Japonskem). Právní důsledky uvedených okolností nemohly být podle názoru odvolacího soudu vyvráceny tím, že žalobci předložili „Osvědčení o státním občanství ČR“, jež ovšem bylo správním orgánem vydáno na základě nesprávného hodnocení skutkového i právního stavu.

Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba žalobců zamítnuta, jako věcně správný ve smyslu ustanovení . O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 6. 1. 2009 a dovolání ze strany žalobců bylo dne 3. 3. 2009 podáno u Obvodního soudu pro Prahu 1, tedy ve lhůtě stanovené v . Dovolatelé mají za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení a z obsahu jejich dovolání vyplývalo, že jako dovolací důvod uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelé jsou přesvědčeni, že soudy obou stupňů v daném případě si „nesprávně vyložily znění Úmluvy č. 169/1929 Sb., když zaujaly právní názor, že nabytím amerického státního občanství naturalizací v období, kdy země, jehož je osoba občanem, vede válku, pozbyla tato osoba nejpozději dne 8. 5. 1957 československé státní občanství“. Dovolatelé naproti tomu mají za to, že ustanovení článku 1 Úmluvy (č. 169/1929 Sb.) o naturalizaci neplatí pro příslušníka jedné z obou zemí, který dosáhne naturalizace v druhé zemi v době, kdy jeho země vede válku, takže čs. občan nepozbýval své dosavadní občanství, pokud byl v USA naturalizován v době, kdy tato země vedla válku. Žalobci, kteří nabyli americké státní občanství v letech 1943-1948 naturalizací podle článku 1 odst. 3 Úmluvy č. 169/1929 Sb., nikdy nepozbyli čs. státní občanství a proto žádný z nich nemusel čs. státní občanství znovu nabývat a žalobci jsou tedy oprávněnými osobami podle , o mimosoudních rehabilitacích.

Dovolatelé dále poukazovali na to, že převody nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, byly provedeny pod tlakem nacistické okupace (1939-1945) a jsou tedy podle zákona č. 128/1946 Sb. neplatné; proto by měly být nemovitosti, uvedené v žalobě žalobců, vráceny zpět žalobcům.

Dovolatelé vytýkali také, že se soudy obou stupňů řádně nezabývaly okamžikem uplatnění práv na vrácení nemovitostí a jimi zastávanou interpretací Úmluvy č. 169/1929 Sb. zároveň tak porušily princip rovnosti mezi oprávněnými osobami podle při uspokojování nároků těchto osob, které uplatňují; tato interpretace Úmluvy č. 169/1929 Sb. je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a jsou jí také porušována základní práva a svobody fyzických osob. Dovolatelé zdůrazňují, že „restituční zákony a jejich jednotlivá ustanovení musí být vykládány tak, aby bylo možné dosáhnout takového cíle sledujícího oprávněné zájmy osob, jimž byli způsobeny majetkové újmy“.

Přípustnost dovolání dovolatelů bylo třeba v daném případě posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, jestliže řeší některou právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudu nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc podle ustanovení v souvislosti i s ustanoveními Úmluvy o naturalizaci, uzavřené mezi Československou republikou a USA dne 16. 7. 1928, č. 169/1929 Sb.

Podle ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích, je oprávněnou osobou podle tohoto zákona fyzická osoba, jejíž věc přešla do vlastnictví státu v případech uvedených v , pokud je státním občanem České republiky.

Podle článku 1 Úmluvy o naturalizaci, uzavřené mezi Československou republikou a USA dne 16. 7. 1928, č. 169/1929 Sb., státní příslušníci Československé republiky, kteří byli nebo budou naturalizováni na území USA, ztrácí československou státní příslušnost a stávají se příslušníky USA, to neplatí v případě, že se dosáhne naturalizace v době, kdy jejich domovská země vede válku.

Odvolací soud ve svém rozsudku u 2. 12. 2008 (sp. zn. Městského soudu v Praze), proti němuž směřuje dovolání dovolatele, správně poukazoval (na str. 3-4 svého rozsudku) na předchozí právní závěry Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR týkající se výklad Úmluvy o naturalizaci, uzavřené mezi Československem a USA, č. 169/1929 Sb., že totiž článek 1 této Úmluvy je nutno vykládat tak, že existence válečného stavu nemohla vyloučit jednou provždy účinky naturalizace, ale že účinky naturalizace nastaly po ukončení válečného stavu, tj. v případech naturalizace, jež nastala ve válečném stavu, tedy ve vztahu mezi Československem a USA po ukončení války mezi USA a Japonskem. Tento právní závěr byl zaujat jmenovitě v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. .

Dovolací soud neshledává přesvědčivě podklady pro odlišný právní závěr, zejména když ani z právních závěrů Ústavního soudu ČR nelze dovodit (jak na to poukazoval i odvolací soud ve svém rozsudku z 2. 12. 2008, napadeném dovolám dovolatelů) jiný výkladový právní závěr. V citovaném výkladovém závěru, zaujatým v dřívějším uvedeném rozhodnutí dovolacího soudu, nejde o výkladový závěr, který by byl v rozporu s ústavním principem rovnosti v právech fyzických osob, nýbrž o výklad zakládající se na „rozumných a objektivních rozlišovacích znacích“, jak na tuto právní problematiku ústavního principu rovnosti v právech bylo poukázáno v nálezu Ústavního soudu ČR ze 4. 6. 1997, , uveřejněném pod č. 67 ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR.

Nemohl proto dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by tu odvolací soud svým rozsudkem z 2. 12. 2008 (sp. zn. Městského soudu v Praze) řešil základní právní otázku sporu mezi žalobci a žalovanou v rozporu s hmotným právem. A protože odvolací soud svým rozsudkem neřešil sni právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, a ani právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, neshledal dovolací soud u dovolání dovolatelů zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a odst. 3 .

Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatelů, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalované ČR – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v řízení o dovolání náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 26. listopadu 2009

JUDr. Josef  R a k o v s k ý, v. r.

předseda senátu