Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 81/2022-38

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Mráčkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 21 849 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zbytku zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zbytku zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne datum ve znění doplnění ze dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 849 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o zápůjčce číslo kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 14 000 Kč. K vyplacení došlo dne datum, tedy v den podpisu smlouvy, v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 60 týdenních splátkách po 428 Kč, celkem 25 649 Kč. Částka 11 649 Kč je tvořena kapitalizovaným úrokem za půjčené finanční prostředky po dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč (úroková sazba 29%), odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 693 Kč. Před poskytnutím posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední řádná splátka byla zaplacena datum. Ke dni zesplatnění činila jistina částku 12 230,27 Kč a dlužný poplatek částku 9 618,73 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného se neuhrazená jistina ve výši 12 230,27 Kč i nadále úročí úrokem ve výši 29% ročně od datum. Přičemž dle čl. 6 smlouvy měl právní předchůdce nárok rovněž na zákonný úrok z prodlení z jistiny. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, včetně příslušenství, byla smlouvou ze dne datum postoupena s účinností od datum žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaný na předmětný dluh již ničeho neuhradil, a proto žalobkyně požaduje zaplacení částky 21 849 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 12 230,27Kč a dlužné částky poplatku ve výši 9 618,73 Kč, kapitalizovaného úroku od datum do datum ve výši 29% ročně z částky 12 230,27 Kč, tedy 630,54 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 12 230,27 Kč od datum do datum ve výši 10% ročně tj. 1 586,54 Kč, úroku ve výši 29% ročně z dlužné jistiny ve výši 12 230,27Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 10% ročně z dlužné jistiny ve výši 12 230,27Kč od datum do zaplacení. Před poskytnutím zápůjčky právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného zápůjčku splácet, a to zejména na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, který byl dotazován na majetkové, rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům. Majetkovou situaci v tomto konkrétním případě právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a výpisu z bankovního účtu, ověřila, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení, kdy došla k závěru, že měsíční příjem žalovaného činí 35 933 Kč, a proto shledala jeho schopnost splácet požadovanou zápůjčku dostatečnou. Jelikož jde o nižší zápůjčku s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení, nelze po poskytovateli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a na jednání se nedostavil.

3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav:

4. Dne datum vyplnil a podepsal žalovaný zákaznickou kartu, ve které uvedl, že žádá o půjčku 10 000 Kč, kterou by splatil ve dvanácti měsíčních splátkách. Dále uvedl, že bydlí formou spolubydlení, že má partnerku a má dvě vyživovací povinnosti. Pracuje na plný pracovní úvazek jako sypač. Toto je jeho jediný zdroj příjmu, který činí 10 933 Kč. Další čisté příjmy domácnosti činí 25 000 Kč, tedy celkem 35 933 Kč. Běžné měsíční výdaje činí 6 000 Kč a 1 100 Kč na splátkách jiných zápůjček (prokázáno zákaznickou kartou – žádost o spotřebitelský úvěr). Stejného dne právnická osoba uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které mu v hotovosti vyplatila částku 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s částkou 9 849 Kč představující jednak úrok ve výši 2 504 Kč, poplatek za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a částku 1693 Kč za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 428 Kč, poslední splátka činí pouze 397 Kč. Do splátek bylo zahrnuto rovněž povinné pojištění ve výši 1 800 Kč (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce – anonymizováno v hotovosti č. smlouvy číslo). V době podpisu smlouvy žalovaný pracoval u právnická osoba anonymizováno na základě pracovní smlouvy ze dne datum a dohody o její změně na pozici provozní dělník. Jeho základní mzdový tarif činil 14 700 Kč (zjištěno z pracovní smlouvy ze dne datum dohody o změně pracovní smlouvy ze dne datum a mzdového výměru účinnost). V červenci 2019 byla na účtu jméno příjmení zaznamenána příchozí platba od úřadu práce, představující příspěvek na dítě a rodičovský příspěvek za měsíc 6/19 ve výši 6 611 Kč, a mzda od právnická osoba anonymizována dvě slova ve výši 11 881 Kč, veškeré příchozí prostředky žalovaný či majitelka účtu v zásadě obrem z účtu vybrali. V období od datum do datum byla na účet žalovanému vyplacena mzda ve výši 10 052 Kč (zjištěno z výpisu z účtu bankovní účet vedeného u banka anonymizováno na majitele jméno příjmení a z části výpisu z téhož účtu za srpen 2019). Dne datum uhradil žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně částku 2 000 Kč (zjištěno z tabulky umoření). Dne datum uzavřely právnická osoba a právnická osoba smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobkyni převedena celá pohledávka včetně příslušenství ze smlouvy číslo (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně přílohy seznamu smluv). Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem odeslaným dne datum (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky z datum a podacího lístku ze dne datum). Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě, ve které žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné pohledávky nejpozději do datum (zjištěno z výzvy k plnění ze dne datum a podacího lístku ze dne datum).

5. Soud posoudil výše uvedený skutkový stav po právní stránce následovně:

6. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně došlo dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce, dle § 2390 a násl. o. z. a dle § 2 odst. 1 z. s. ú., kdy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto splatit v 60 týdenních splátkách po 428 Kč, přičemž poslední splátka činí pouze 397 Kč.

7. Smlouva se ukázala jako absolutně neplatná, jelikož v rámci jejího uzavření došlo k porušení § 86 z. s. ú., kdy nedošlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti spotřebitele před poskytnutím smlouvy.

8. V souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú. je poskytovatel úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, kdy nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú., což bylo ostatně potvrzeno i rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , který uvedl, že„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“.

9. K výše uvedenému závěru se později přiklonil i Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , ve kterém uvedl, že soud je povinen zkoumat schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit z úřední povinnosti. Výše uvedené závěry českých soudů jsou ostatně v souladu i s rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C – 679/18, ve věci OPR- Finance s.r.o. proti GK, kde je uvedeno, že„ S ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

10. Z judikatury českých soudů pak vyplývá, že za účelem dostatečného prověření úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen zkoumat příjmy spotřebitele skrze potvrzení od zaměstnavatele, prověřit veřejně dostupné informace, např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu (dále i jako„ z. ž. e. m.“), průměrné výdaje obyvatelstva z databáze Českého statistického úřadu (ČSÚ) a tyto porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (nikoliv jen tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Povinnost nespoléhat se pouze na tvrzení spotřebitele o jeho majetkových poměrech vyplývá i z rozhodnutí Soudního dvore Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. C – 449/13, CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus, kde je uvedeno, že„ Směrnice 2008/48 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“. K těmto závěrům se přiklonil i Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, který rovněž uvedl, že informace o příjmu spotřebitele je potřeba ověřit, a to například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu, kam byla příslušná částka připsána. Zároveň z rozhodnutí soudů vyplývá i skutečnost, že vedle důkladného prověření příjmů a výdajů spotřebitele by mělo dojít i k jeho prověření v rámci veřejných rejstříků, jakými jsou evidence dlužníků (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. ) či insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, SOLUS, BRKI a NRKI (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. ).

11. Soud v ohledu zjišťování podkladů pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v rámci příjmů, že ta byla provedena dostatečně ohledně osoby žadatele, když příjmy žalovaného byly ověřeny skrze pracovní smlouvy, mzdový výměr, výpis z účtu. Do příjmové stránky však právní předchůdkyně žalobkyně zahrnula příjem i dalších členů domácnosti, kdy se však již výší a pravdivostí jejich příjmů nezabývala. Z poskytnutých podkladů je zřejmé, že žalovaný měl pouze jeden zdroj příjmů a to ve výši 10 až 11 tisíc korun měsíčně čistého. Zbylé příjmy tedy museli být do domácnosti přinášeny partnerkou. Jelikož svůj příjem žalovaný prokazoval výpisem z účtu paní příjmení, je tato s největší pravděpodobností zároveň partnerkou žalovaného, která pobírá příspěvek na dítě a rodičovský příspěvek ve výši 6610 Kč měsíčně. Z ničeho pak nevyplývá, co tvoří další příjem domácnosti ve výši cca 18 000 Kč.

12. Co se týče výdajů žalovaného, pak soud neshledal jejich ověření za dostatečné. Jak bylo uvedeno výše, je potřeba vždy zkoumat, zda jsou tvrzení uvedená spotřebitelem pravdivá. V tomto ohledu pak se nejeví jako pravděpodobné, že by žalovaný, který v dotazníku řádně uvedl dvě vyživovací povinnosti, měl měsíční výdaje toliko na úrovni 6 000 Kč/měsíčn. Právní předchůdkyně žalobkyně tak úvěruschopnost neposoudila s řádnou péčí, neboť do výpočtu při posouzení nevzala v potaz náklady na osoby na žalovaném výživou závislé, a to ani v minimálním rozsahu životního minima, přičemž z dotazníku, tak jak je právní předchůdkyní žalovaného nastavený ani nevyplývá věk takových osob, který je rozhodný pro určení alespoň životního minima. Rovněž normativní náklady na bydlení, byť žalovaný uvedl jeden z nejméně nákladných způsobů, představuje pro 4 člennou domácnost jak v obec, tak v obec měsíční výdaje v řádech tisíc korun, o kterých muselo být právní předchůdkyni žalobkyně zřejmé, že je žalovaný vynakládá a měla je při posouzení úvěruschopnosti vzít v potaz. V tomto ohledu lze poukázat i na Obecné pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví, EBA/GL/2015, ze dne 19. 8. 2015, kde je v čl. 5 uvedeno, že„ Při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.“. Byť byly tyto obecné pokyny vydány primárně pro úvěry na bydlení, pak ČNB uvedla, že se jimi bude řídit i v případě spotřebitelských úvěrů, které nebyly sjednány za účelem financování bydlení (viz https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/legislativni-zakladna/obecne-pokyny-evropskych-organu-dohledu/Sdeleni-CNB-o-obecnych-pokynech-k-posouzeni-uveruschopnosti) a tyto pokyny by tak měly být obecně dodržovány i v případě spotřebitelského úvěru, jelikož je doporučuje orgán, který odborně dohlíží na finanční trh. Závěrem lze zkonstatovat, že soud nechce, aby poskytovatelé obzvlášť v případech nižších poskytovaných částek, činili hluboká a detailní prověření blížící se detektivní činnosti, ale aby situaci, která z předložených a opatřených podkladů vyplývá, náležitě zhodnotili, v zásadě selským rozumem. Již při takové míře opatrnosti by právní předchůdkyni bylo zřejmé, že nemůže obstát závěr, že žalovaný je úvěruschopný, neboť jeho příjem činí 35 tisíc korun měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k posouzení čistě mechanicky, formálně, tedy opatřila podklady, nechala žadatele vyplnit dotazník a je posouzeno. Takový to přístup se příčí rovněž smyslu zákonem stanovené povinnosti úvěruschopnost zkoumat s odbornou péčí.

13. V daném případě tak v souladu s § 87 z. s. ú. si měly strany vrátit, to co bylo plněno. S ohledem na to, že žalovanému bylo poskytnuto ze strany žalobkyně 14 000 Kč, a tento zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně pouze 2 000 Kč, shledal soud žalobu v rozsahu 12 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o.z. na straně žalovaného, jako důvodnou. Jelikož z podkladů pro oznámení postoupení pohledávky nelze určit, kdy tato byla žalovanému doručena, vycházel soud při stanovení okamžiku, kdy se žalovaný o své povinnosti zaplatit dozvěděl ze lhůty stanovené v předžalobní výzvě, když tato byla prokazatelně odeslána a stanovila lhůtu k plnění do 24. 11. 2021. Jelikož je žalovaný od 25. 11. 2021 v prodlení s plněním peněžité do dluhu má žalobkyně rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši od tohoto dne do zaplacení. V toto rozsahu tak soud shledal žalobu důvodnou, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, přičemž lhůtu k plnění určil soud ve smyslu standardní 3 denní, když neshledal důvod k jejímu prodloužení.

14. S ohledem na vše výše uvedené nezbylo soudu než ve výroku II žalobu ve zbytku nároku tj. ohledně jistiny ve výši 9 849 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 586,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 630,54 Kč, úroku ve výši 29% ročně z částky 12 230,27 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 230,27 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10% ročně a zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 19. 12. 2020 do 24. 11. 2021 ve výši 10% ročně zamítnout.

15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud výrokem III rozsudku podle a vyslovil, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla úspěšná co do částky 12 000 Kč, žalovaný co do částky 12 066,08 Kč (počítáno včetně kapitalizovaných úroků a kapitalizovaných úroků z prodlení). Tudíž úspěch ve sporu je v podstatě stejný a navíc žalovaný neučinil žádné úkony a ani nebyl zastoupený advokátem, tedy mu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.