Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1853/2008

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud ve Vsetíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. 5. 2007, č. j. -239, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 6. 2007, č. j. -247 (poté, co jeho vyhovující rozsudek ze dne 7. 11. 2003, č. j. -86, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2004, č. j. -135,  a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), uložil žalované povinnost vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku byt č. 22, sestávající z jednoho pokoje s příslušenstvím, v domě č.p. 1844 na ul. G. K. ve V. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 7. 9. 2007, č. j. -262, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, změnil ho ve výroku o nákladech řízení a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, poté, co doplnil dokazování zprávou N. A. a.s., Z., vzal zejména za zjištěno, že žalobce vykonává správu nemovitostí ve vlastnictví společnosti H & B d., s. r. o., která je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastnice předmětného bytu, že žalovaná uzavřela s jejím právním předchůdcem smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu určitou od 1. 6. 1996 do 31. 5. 1999 (dále jen „Smlouva“), že si od počátku byla vědoma toho, že jde o smlouvu na dobu určitou, že se z dopisu žalobce ze dne 12. 6. 2000 dozvěděla, že  bude obnovena pouze do 31. 5. 2001,  že žalobce podal žalobu na vyklizení dne 29. 6. 2001, že po dobu trvání nájmu žalovaná opakovaně platila nájemné opožděně a vznikala jí povinnost platit poplatky z prodlení, že měla dluh na nájemném a úhradě za služby i po skončení nájmu, že i  v předchozím bydlišti jí vznikl dluh přesahující částku 10.000,- Kč, a že má zdravotní potíže, prodělala několik operací a chemoterapii.  Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že právo nájmu žalované k předmětnému bytu se opíralo o  Smlouvu a poté o ustanovení , ve znění před novelou provedenou (dále jen „obč. zák.“), neboť její nájemní vztah se opakovaně o rok prodlužoval, a to naposledy do 31. 5. 2001.  Podal-li žalobce včas (29. 6. 2001) žalobu na vyklizení,  zaniklo jí právo nájmu bytu uplynutím doby ke dni 31. 5. 2001. Žalovaná od uvedeného data užívá byt bez právního důvodu, a je proto povinna ho vyklidit ( obč. zák.). Odvolací soud rovněž přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že výkon práva žalobce domáhat se vyklizení bytu není v rozporu s dobrými mravy podle obč. zák., neboť žalovaná dlouhodobě (a to i po skončení nájmu, v průběhu řízení v dané věci) neplnila povinnosti nájemce bytu řádně a včas. Za situace, kdy její chování neskýtá záruku, že bude plnit své povinnosti v budoucnu, nelze žalobci důvodně vytýkat, že nájem smluvně neprodloužil; ostatně Smlouva neobsahovala žádné ujednání o podmínkách její změny, a nebylo ani prokázáno, že by žalovaná byla při jejím uzavírání uvedena v omyl ohledně doby nájmu. I když její zdravotní stav je nepříznivý, nelze přehlédnout, že lékařské zákroky byly plánované a měla tak dostatek času, aby si zajistila řádné a včasné placení nájemného.

Proti  rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení a uplatnila v něm dovolací důvody podle a b) Otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, zda výkon práva pronajímatele domáhat se vyklizení bytu a neprodloužit nájemkyni nájem sjednaný na dobu určitou, není vzhledem k uváděným skutečnostem v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení obč. zák. Na naplnění prvého z uplatněných dovolacích důvodů usuzuje z toho, že  soudy obou stupňů nepřihlédly k tomu, že jediným důvodem pro který nebyla nájemní smlouva prodloužena bylo, dle tvrzení žalobce, prodlení s placením nájemného, přestože k němu docházelo z omluvitelných důvodů, které spočívaly v její tíživé sociální situaci a ve zdravotním stavu. Namítá, že nájemné vždy – s nikterak výrazným zpožděním – zaplatila a že soudy obou stupňů nevzaly v úvahu, že po skončení nájemního vztahu nemohla pobírat příspěvek na bydlení, neboť jí žalobce odmítl pro tento účel vydat potvrzení o bydlení; vyjadřuje přesvědčení, že se soud prvního stupně v tomto směru neřídil závazným právní názorem obsaženým v usnesení odvolacího soudu ze dne 15. 6. 2004, č. j. -135, a že se tímto rozhodnutím následně neřídil ani soud odvolací. Dále uvádí, že faktický důvod tvrzený žalobcem pro vyklizení bytu a neprodloužení nájemní smlouvy zanikl, neboť ke dni vydání napadeného rozhodnutí nedlužila na nájemném již ničeho. Vyjadřuje rovněž názor, že soudy obou stupňů nepřihlédly k okolnostem uzavření nájemní smlouvy k předmětnému bytu, kdy nelze odhlédnout od skutečnosti, že předchozí nájemní poměr k jinému bytu u stejného pronajímatele byl uzavřen na dobu neurčitou, což na její straně vyvolalo v tomto směru legitimní očekávání. Navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu dalšímu řízení, případně aby bylo zrušeno i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení; současně učinila návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žalobce v dovolacím vyjádření  uvedl, že žalovaná v mezidobí byt vyklidila  a stala se nájemkyní jiného bytu jiného, a že proto pro ni nemá řízení o dovolání žádný smysl. Vyvracel dovolací námitky žalované a navrhl, aby  dovolání bylo zamítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 7. září 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Nejvyšší soud  po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se nejprve zabýval jeho přípustností.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, jelikož soud prvního stupně rozhodl ve svém v pořadí prvním rozsudku stejně, jako ve svém v pořadí druhém rozsudku, potvrzeném napadeným rozsudkem odvolacího soudu, tj. žalobě vyhověl.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji dovozuje dovolatelka.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v posouzení otázky, zda výkon práva žalobce je (z důvodů uváděných v dovolání) v rozporu s dobrými mravy. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud se (stejně jako soud prvního stupně) zabýval posouzením věci z hlediska ustanovení obč. zák., a na základě zjištěného skutkového stavu (který nelze v případě dovolání, jehož přípustnost je posuzována podle zpochybnit) dospěl k závěru, že výkon práva žalobce domáhat se po skončení nájmu vyklizení předmětného bytu není v rozporu s dobrými mravy. Pokud dovolatelka proti tomu předkládá vlastní (odlišné) hodnocení okolností významných pro posouzení věci z hlediska ustanovení obč. zák., je třeba poukázat na to, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu, s obecným dosahem pro soudní praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod C 308 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 3, dále např. usnesení ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. , a ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. ).

Pokud dovolatelka namítá existenci vady řízení,  je třeba uvést, že k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , totiž dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; sama o sobě však takováto vada, i kdyby byla dána, přípustnost dovolání podle zásadně nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. ). Pro úplnost lze však podotknout, že i  tato námitka obsahově směřuje k hodnocení věci z hlediska obč. zák. (viz shora) resp. proti skutkovým zjištěním ohledně okolností, k nimž mělo být (dle dovolatelky) přihlédnuto.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání  není podle   přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud  dovolání  podle věty první a odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti ( ) napadeného rozhodnutí, jež neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle věty první, , a a zavázal dovolatelku, jejíž dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalobci v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (, ve spojení s , ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 25. listopadu 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu