Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2787/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „ “) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. února 2004, č. j. -55, určil spoluvlastnické právo žalobce v rozsahu ½ k nemovitostem specifikovaným ve výrokové části rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. ledna 2007, č. j. -128, k odvolání žalovaných rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s formulační úpravou, podle níž spoluvlastnický podíl žalobce sestává z poloviny z ideální ½ nemovitostí žalovaného č. 1 a z poloviny z ideální ½ nemovitostí žalované č. 2, jak jsou dosud zapsány v katastru nemovitostí a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání s tím, že je přípustné podle

Žalobce se k dovolání žalovaných nevyjádřil.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené , neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 24. ledna 2007.

Dovolání není přípustné.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3080, usnesení  Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řadu dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. , uveřejněné tamtéž).

Z obsahu dovolání se v rovině právního posouzení věci nepodává jednoznačně vymezená otázka zásadního právního významu a tuto ostatně neuvádějí ani sami dovolatelé.

Z dovolání je zřejmý – byť v daném směru žalovaní výslovně otázku zásadního právního významu neformulují – poukaz na ustanovení ve směru, že neplatnosti právního úkonu se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil s poukazem na skutečnost, že v předmětné věci žalobce podepsal dohodu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů po zákonem stanovené lhůtě, čímž (společně s právní předchůdkyní žalovaných) způsobil neplatnost této dohody, které se v žalobě dovolává, přičemž tento aspekt je podle dovolatelů právně významný pro rozhodnutí ve věci.

Tyto skutečnosti nemohou zakládat přípustnost dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu již z toho důvodu, že na jejich posouzení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno.

Ustanovení § 40a obč. zák. dopadá na případy tzv. relativně neplatných právních úkonů, o které se však v daném případě nejedná.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí učinil jednoznačný závěr, že dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví žalobce a matky žalovaných ze dne 21. dubna 1998 je absolutně neplatným právním úkonem, neboť majetkové poměry uvedených osob byly již před jejím uzavřením vypořádány na základě nevyvratitelné právní domněnky obsažené v ustanovení , ve znění před novelou provedenou , a tento závěr dovolatelé kritice nepodrobují.

V případě absolutně neplatného právního úkonu pak neplatí omezení uplatňující se u právních úkonů relativně neplatných, že se neplatnosti nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. V předmětné věci tak žalobce nebyl omezen ve svém právu poukázat na tvrzenou absolutní neplatnost dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví žalobce a jeho manželky, neboť žalobce je osobou, jež pojí s dovoláním se neplatnosti svůj právní zájem.

Dovolací argumentace žalovaných je ostatně vnitřně rozporná, jestliže výslovně zdůrazňují, že žalobce způsobil neplatnost dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví a není oprávněn se jí dovolávat, čemuž přisuzují zásadní význam pro právní posouzení věci a důvodnosti nároku žalobce, a současně odvolacímu soudu vytýkají, že nepřihlédl k jimi tvrzené skutečnosti uplatněné v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, na základě které měl odvolací soud učinit závěr, že se jedná o platnou dohodu o vypořádání majetkových vztahů žalobce a jeho manželky.

Jestliže odvolací soud k žalovanými tvrzené skutečnosti nepřihlédl s poukazem na hranice tzv. neúplné apelace dané rozsahem nepřípustných nových tvrzení a důkazů uplatněných až v odvolacím řízení a vyplývajících z hranic daných , ačkoliv pro takový postup podle dovolatelů nebyly splněny zákonné předpoklady, uplatňují tím dovolatelé námitku, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a vystihují dovolací důvod podle

K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle tohoto zákonného ustanovení může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. února 2008, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5780 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn.   , uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky – http://nalus.usoud.cz a tam uvedenou judikaturu).

Dovolatelé však žádnou procesní otázku zásadního významu nevymezují a tato se nepodává ani z obsahu dovolání; nepřihlédnutí odvolacím soudem ke konkrétní skutečnosti uplatněné v odvolání s poukazem na její nepřípustnost bez dalšího nemůže představovat otázku zásadního právního významu.

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaných proto podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a a skutečnosti, že úspěšnému žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. listopadu 2009

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu