Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3443/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: J. k. čs. f. P., o. s., proti žalovaným: 1) E. T., 2) S. s. hl. m. P. – v l., 3) P. f. ČR,  4) MUDr. H. P., 5) Ing. I. P., 6) MUDr. H. O., žalovaní 1, 4, 5, 6 zastoupeni advokátem, 7) ČR – Ú. pro z. s. ve v. m., o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2008, č.j. -88, takto:

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se určovací žalobou domáhal určení, že Česká republika je v rozsahu id. 1/16 spoluvlastníkem pozemku p. č. 1488/4, zapsaném na LV č. 844 v kat. úz. K.

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 26. 2. 2008, č. j. -63, žalobu zamítl a po částečném zpětvzetí žaloby zastavil řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1, 2, 3, 4 a 6. Nepřipustil vstup České republiky – Ú. pro z. s. ve v. m. do řízení jako dalšího účastníka. Ve vztahu mezi žalobcem a všemi žalovanými, s výjimkou 5. (přisouzeny náklady), nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem výše označeným k odvolání žalující strany potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v meritu věci, v části o nákladech řízení a také ve výroku o nepřipuštění dalšího účastníka na straně žalované. Přiznal 5. žalovanému proti žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu (s napadením v celém rozsahu) podal žalobce dovolání v němž – aniž by odděleně vymezil otázku zásadního právního významu ve smyslu , odst. 3 – brojil proti závěrům odvolací instance o nedostatku naléhavého právního zájmu na určovací žalobě. Podle obsahu dovolání požadoval, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Text dovolání je obdobný jako ve věci zdejšího soudu sp. zn. , v níž byl předmětem řízení jiný sporný pozemek v tomtéž katastrálním území.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud stejně jako v již citované obdobné věci předesílá, že – ve shodě se záhlavím rozsudku dovolacího soudu, který přezkoumává – ponechal v záhlaví svého rozsudku okruh žalovaných takový, jaký byl před soudem prvního stupně. Účastníky dovolacího řízení jsou však žalovaní 5.,  7.

Opět se konstatuje, že návrh žalobce na přistoupení příslušné státní instituce (viz druhý odstavec shora) je konzumován tím, že odvolací soud ji akceptoval v zástupčí roli v řízení jako žalovaného 7.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobce podal dovolání prostřednictvím osoby s právnickým vzděláním včas ( , ). Podanému dovolání lze přiřadit dovolací důvod podle (tvrzené nesprávné právní posouzení věci), nejprve však musela být – vzhledem ke shodě rozsudků nižších instancí – posouzena přípustnost dovolání (zde , odst. 3 , tedy případný zásadní právní význam napadeného rozsudku).

Dovolání není přípustné.

Skutkové okolnosti posuzované věci jsou velmi blízké věci zdejšího soudu sp. zn. , na níž soud v podrobnostech odkazuje.

Žalobce,vlastník 15/16 id. podílu k pozemkům, byl nejprve trvalým uživatelem a poté v roce 1982 podíl v uvedeném rozsahu odkoupil. Ve vztahu ke zbylé 1/16 se zjistilo, že S. s. hl. m. P. vydal E. T. (1. žalované) tento díl restituční dohodou ze 14. 8. 1996, později v roce 1999 stvrzenou příslušným pozemkovým úřadem a zapsanou v katastru. Posléze došlo k převodu pozemku na 5. žalovaného.

Dovolatel – žalobce tvrdí, že restituce nemohla být platná. Na předmětný pozemek se vztahovala výluka podle § 11 odst. 1 písm. e/ zákona o půdě – jde o součást tělovýchovného areálu vyňatou ze zemědělského půdního fondu.

Opět však nezbývá, než přisvědčit odvolací instanci a zčásti doplnit její odůvodnění. Žalobce se dostal do pozice třetí osoby ve vztahu k restituční dohodě, nabyvší právní účinky. Tuto situaci mohl napravit jen žalobou přímo podanou proti účastníkům dohody, o určení neplatnosti zapsané dohody. Jestliže tak neučinil a nevzal v úvahu důsledky , pak na jeho straně vznikla překážka v tom smyslu, že dohoda stále platí – a přitom je prejudicí pro (případně) úspěšný výsledek nynějšího sporu.

V relaci k nynějšímu právnímu stavu absentuje u žalobce vůči žalovaným 5. a 7. aktivní věcná legitimace i naléhavý právní zájem podle Pátý žalovaný může presumovat svou dobrou víru, ještě méně opodstatněn je vztah žalobce a státního orgánu ad 7. Dovolací soud zároveň není toho názoru, že soud prvního stupně či soud odvolací nesplnily ohledně zpětvzetí žaloby žalobcem vůči účastníkům restituční dohody svou poučovací povinnost podle Hmotněprávní aspekt věci, spočívající v posouzení (ne)platnosti restituční dohody, nebyl pro žalobce nový.

Odvolací soud tedy rozhodl v souladu s hmotným právem, věc nevykazuje judikatorní přesah a nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání pro tvrzený zásadní právní význam napadeného rozsudku ( , odst. 3 ). Dovolání bylo proto odmítnuto v celém rozsahu ( věty první, ).

Úspěšným protistranám nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 18. listopadu 2009

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu