Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4719/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně  JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného S. M. L., P. C., zastoupeného advokátem, proti povinnému K. P., za účasti manželky povinného D. P., obou zastoupených advokátem, pro 4,598.885,- Kč s příslušenstvím, zřízením soudcovského zástavního práva, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2007, č. j. - 43, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Ostravě potvrdil usnesení ze dne 11. 10. 2006, č. j. - 13, ve spojení s opravným usnesením ze dne 1. 11. 2006, č. j. - 31, ve výroku, kterým Okresní soud ve Frýdku-Místku nařídil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na specifikovaných nemovitostech povinného a jeho manželky, nacházejících se ve společném jmění manželů, podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2001, č. j. - 12, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2002, č. j. - 38, k zajištění pohledávky oprávněného v částce 4,598.885,- Kč s 6 % úrokem z této částky od 4. 8. 2004 do zaplacení, a pro náklady nařízení výkonu rozhodnutí v částce 109.976,- Kč, ve výroku, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na těchto nemovitostech, zapsaných na listu vlastnictví č. 859 v katastrálním území P. B., pro 6 % úrok z částky 4,598.885,- Kč od 10. 1. 2001 do 3. 8. 2004, pro směnečnou odměnu v částce 15.329,60 Kč a pro náklady přecházejícího řízení v částce 125.237,- Kč, usnesení tohoto soudu zrušil, neboť v tomto rozsahu již okresní soud řízení pro částečné zpětvzetí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zastavil; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že vykonávaným rozhodnutím byla povinnému uložena povinnost zaplatit A. P., a.s. v likvidaci, společně a nerozdílně s dalšími čtyřmi subjekty částku 4,598.885,- Kč s 6 % úrokem od 10. 1. 2001 do zaplacení, částku 15.329,60 Kč a náklady řízení v částce 184.560,- Kč, přičemž vůči povinnému nabyl směnečný platební rozkaz právní moci dne 19. 6. 2002. K tvrzení o nabytí pohledávky z podkladového rozhodnutí předložil oprávněný smlouvu o postoupení této pohledávky ze dne 9. 11. 2005, uzavřenou mezi ním, jako postupníkem, a A., a.s. v likvidaci, jako postupitelem, na níž podpisy osob jednajících za obě smluvní strany byly úředně ověřeny. Krajský soud dovodil, že pohledávka z podkladového rozhodnutí je totožná s pohledávkou, která byla na oprávněného převedena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 9. 11. 2005. Při právním posouzení vycházel z , , 2, , 2, věta první, věta druhá, , věta první, věta první a , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) a s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 165, ročník 2005, k odvolací námitce povinného a jeho manželky o nedostatku aktivní věcné legitimace oprávněného k podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zaujal názor, že neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky ze směnečného platebního rozkazu nezpůsobuje okolnost, že postupitel nebyl v okamžiku uzavření této smlouvy majitelem „příslušné“ směnky, jelikož k tomuto datu byl oprávněným z titulu, jehož výkon je navržen. Protože oprávněný doložil výpisem z katastru nemovitostí, že nemovitosti, k nimž má být zřízeno soudcovské zástavní právo, byly ke dni podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ve společném jmění povinného a jeho manželky, byly formální a materiální podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí splněny.

Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání z důvodů uvedených v a b) S poukazem na to, že indosace směnky na oprávněného byla provedena ke dni 7. 4. 2004, nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky ze směnečného platebního rozkazu nezpůsobuje okolnost, že postupitel nebyl v okamžiku uzavření této smlouvy majitelem příslušné směnky. To by totiž podle dovolatele znamenalo, že tentýž směnečný nárok lze převést dvakrát - směnka by byla indosována na jeden subjekt a na jiný subjekt by bylo převedeno právo z exekučního titulu, a oba nároky by pak bylo možno vymáhat jak uplatněním práv ze směnky, tak i z exekučního titulu. V této souvislosti poukazuje na a dovozuje, že pokud by povinný neprokázal, že nový majitel - indosatář - „jednal vědomě na jeho škodu, tedy že o předchozím vymáhání směnky věděl, byl by povinný fakticky povinen hradit tutéž pohledávku dvakrát“; proto se domnívá, že taková separace titulů není možná právě s ohledem na specifika převodu směnečných práv i směnky jako cenného papíru“. Pokud tedy v daném případě k převedení práv ze směnky indosamentem došlo k 7. 4. 2004, „nemohl postupitel po tomto datu převést práva ze směnečného platebního rozkazu, neboť již nebyl oprávněným ze směnky, na jejímž základě byl směnečný platební rozkaz vydán“. Z tohoto důvodu má za to, že smlouva „o převodu exekučního titulu ze dne 9. 11. 2005“ je neplatná a že oprávněný není aktivně legitimován k podání návrhu na nařízení exekuce. Dále dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že k posouzení otázky věcné legitimace účastníka vykonávacího řízení nenařídil jednání (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ). Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci spatřuje dovolatel v tom, že oprávněný nebyl aktivně legitimován k podání návrhu na nařízení exekuce, a tento návrh měl být soudem zamítnut. Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném výroku (a případně též rozhodnutí soudu prvního stupně) bylo zrušeno a aby věc byla v tomto rozsahu vrácena tomu kterému soudu k dalšímu řízení.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. ) a po přezkoumání věci podle dospěl k závěru, že dovolání podle , odst. 2 ve spojení s není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napaden výrok usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití je v daném případě vyloučeno, zbývá posoudit přípustnost dovolání již jen podle , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně po právní stránce zásadní význam ( , věta první, ).

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Podle proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí.

Podle přechod povinnosti nebo práva lze prokázat jen u vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.

Z citovaných ustanovení vyplývá mimo jiné to, že soud může výkon rozhodnutí nařídit jen tehdy, je-li prokázáno, že se jí domáhá ten, v jehož prospěch bylo rozhodnutí v nalézacím řízení vydáno, popř. ten, kdo prokáže, že právo přiznané v nalézacím řízení po vydání takového rozhodnutí na něj přešlo, přičemž přechod práva musí být prokázán kvalifikovaným způsobem předepsaným ustanovením

Podle Čl. I. odst. l každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést indosamentem (rubopisem).

Podle Čl. I. odst. l se indosamentem převádějí všechna práva ze směnky.

Podle Čl. I. odst. l, věty první, , o tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem.

Indosament představuje směnečnoprávní převod směnky, na základě něhož, jak vyplývá z ustanovení Čl. I. odst. l , se převádějí všechna práva ze směnky (tedy i vlastnické právo k ní). Ustanovení Čl. I. odst. l pak upravuje, kdo se stává řádným majitelem směnky, který nabývá práva ze směnky originálním způsobem, a nikoliv jako právní nástupce předchozího majitele, a kdo je tak legitimován k výkonu práv z ní. Z citované úpravy však nevyplývá, že by na majitele směnky, jenž právo k ní prokázal způsobem stanoveným v Čl. I. odst. l a jenž je osobou odlišnou od osoby oprávněné ze směnečného platebního rozkazu, vydaného na základě směnky, která byla indosována, přešlo i právo z takového rozhodnutí. Je tomu tak proto, že zákonná úprava žádnou skutečnost, která by měla za následek přechod práva, nepředpokládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 165, ročník 2005, s touto právní větou:  „Přechod práva přiznaného směnečným platebním rozkazem ve smyslu neprokazují indosamenty na směnce, podle které byl směnečný platební rozkaz vydán, ale jen y vydané nebo ověřené státním orgánem anebo notářem.“). Jinak řečeno, indosament na směnce, podle které byl směnečný platební rozkaz vydán, ještě neprokazuje přechod práva přiznaného směnečným platebním rozkazem, ale jen vydaná nebo ověřená státním orgánem anebo notářem.

V posuzované věci je podkladovým rozhodnutím směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2001, č. j. - 12, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2002, č. j. - 38, jímž povinnému a dalším čtyřem subjektům byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni A. P., a.s. v likvidaci, společně a nerozdílně částku 4,598.885,- Kč s úrokem ve výši 6 % p.a. od 10. 1. 2001 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 15.329,60 Kč a náklady řízení v částce 184.560,- Kč,  přičemž vůči povinnému nabylo podkladové rozhodnutí právní moci dne 19. 6. 2002. Odvolací soud vyšel (shodně se soudem prvního stupně) ze zjištění, že dne 9. 11. 2005 byla mezi A., a.s. v likvidaci, jako postupitelem, a S. M. L., jako postupníkem, uzavřena smlouva o postoupení uvedené pohledávky, na níž byly podpisy osob jednajících za obě smluvní strany úředně ověřeny. Z obsahu spisu dále vyplývá, že usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. 3. 2007, č. j. - 38, byl výkon rozhodnutí, nařízený usnesením téhož soudu ze dne 11. 10. 2006, č. j. - 13, „ohledně části uplatněné pohledávky“ ve výši 125.237,- Kč (nákladů předcházejícího řízení), částky 15.329,60 Kč a úroků z prodlení ve výši 6 % z částky 4,598.885,- Kč od 10. 1. 2001 do 3. 8. 2004 zastaven podle , odst. 4

Jestliže tedy oprávněný v řízení prokázal, že na něj podle , 2 uvedenou smlouvou o postoupení předmětné pohledávky ze dne 9. 11. 2005 přešlo právo z podkladového rozhodnutí (vykonatelného směnečného platebního rozkazu), nelze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci, dospěl-li k závěru, že (procesně) oprávněný je v tomto řízení o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na specifikovaných nemovitostech podle věta první , jež jsou ve společném jmění povinného a jeho manželky, aktivně věcně legitimován, jelikož indosament na směnce, podle které byl směnečný platební rozkaz vydán, ještě neprokazuje přechod práva přiznaného směnečným platebním rozkazem, ale jen vydaná nebo ověřená státním orgánem anebo notářem. S námitkami dovolatele se proto dovolací soud neztotožňuje, neboť indosamentem se sice převádějí všechna práva ze směnky (tedy i vlastnické právo k ní), avšak na majitele směnky, jenž je osobou odlišnou od osoby oprávněné ze směnečného platebního rozkazu, vydaného na základě směnky, která byla indosována, nepřechází právo z takového rozhodnutí. I kdyby tedy k převedení práv ze směnky indosamentem došlo k 7. 4. 2004, jak dovolatel namítá, mohl postupitel i po tomto datu převést práva ze směnečného platebního rozkazu, i když již nebyl majitelem směnky, na jejímž základě byl směnečný platební rozkaz vydán. V souladu se zákonem je tudíž i názor odvolacího soudu, že neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky ze směnečného platebního rozkazu nezpůsobuje okolnost, že postupitel nebyl v okamžiku uzavření této smlouvy majitelem „příslušné“ směnky, jelikož k datu uzavření smlouvy byl oprávněným z titulu, jehož výkon byl navržen.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu , není dovolání povinného podle , odst. 2 ve spojení s přípustné. Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl, aniž se mohl zabývat namítanou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající podle dovolatele v tom, že odvolací soud ve věci rozhodl, aniž nařídil jednání, neboť z hlediska dovolacího důvodu podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat, jen je-li dovolání přípustné (srov. ). O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006), neboť zásadě formalizace předpokladů nařízení výkonu rozhodnutí odpovídá, že dokazování za účelem zjištění, zda právo či povinnost přešly na jiného, se před nařízením výkonu rozhodnutí (zpravidla) neprovádí (srov. , 2 ); o dokazování (šetření) nejde, jestliže soud činí závěr o přechodu (převodu) práva toliko z předložené y. Jestliže však povinný (a první příležitost k tomu mu zpravidla poskytuje odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí) zpochybní platnost těch právních úkonů, jež jsou vtěleny do listin, skutkovými tvrzeními, jež podepře důkazními návrhy, neobejde se odvolací soud bez toho, aby při nařízeném jednání provedl šetření o těch skutečnostech, které neplatnost mohou způsobit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. ); o naposledy uvedený případ  však v dané věci nejde.

Jen pro úplnost je třeba uvést, že nesprávné posouzení otázky aktivní (pasivní) věcné legitimace účastníka vykonávacího řízení odvolacím soudem nezakládá dovolací důvod podle , jak se dovolatel mylně domnívá, nýbrž dovolací důvod podle

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a , neboť povinný na jejich náhradu nemá právo a oprávněnému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. listopadu 2009

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu