Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5522/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

K odvolání žalované Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 18. dubna 2007, č. j. -77, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chebu (soud prvního stupně) ze dne 6. ledna 2006, č. j. -38, jímž bylo žalovaným uloženo, aby vyklidili byt, sestávající ze dvou pokojů a kuchyně s příslušenstvím v I. patře domu čp. 548 v Ch. na stavební parcele parcelní číslo 1063/1 vlevo od schodiště (dále jen „byt“, resp. „předmětný byt“ a „dům“, resp. „předmětný dům“), a byt předali žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku, a rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud rozhodl také o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně nabyla dům ve veřejné dražbě konané 24. 3. 2004. Žalovaní jsou manželé a užívají předmětný byt, původně na základě příbuzenského vztahu žalované s předchozím vlastníkem domu, uzavření nájemní smlouvy nebylo žalovanými ani tvrzeno. I když před dražbou mezi účastníky probíhala určitá jednání o následném rozdělení nebo užívání domu, uzavření žádné dohody nebylo prokázáno. Soud prvního stupně poukázal na to, že dohoda o rozdělení nemovitosti by musela být písemná, stejně jako dohoda o budoucí kupní smlouvě. Odvolací soud připomněl, že i sám žalovaný při jednání soudu prvního stupně dne 6. 12. 2005 uvedl, že k žádné dohodě o užívání bytu mezi účastníky nedošlo. Stejně tak z E-mailu, kterým dva dny před dražbou navrhoval žalobkyni rozdělení nemovitosti, žádná konkrétní dohoda nevyplývá. Za této situace považoval i odvolací soud za nadbytečné provedení důkazu navrhovaného žalovanými, a to výslech svědka S. K. Shodně se soudem prvního stupně dospěl také k závěru, že žalovaným nesvědčí k užívání předmětného bytu žádný právní titul, čímž zasahují neoprávněně do vlastnického práva žalobkyně k domu a náleží jí proto vůči žalovaným ochrana tohoto práva podle 126 odst. 1 (dále „obč. zák.“).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost uplatňuje podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „“). Vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, vyplývající z toho, že skutkový stav nebyl zjištěn v potřebném rozsahu, neboť nebyl proveden důkaz výslechem svědka S. K. Jeho výslechem mohlo být zjištěno, že mezi účastníky došlo k uzavření nepojmenované dohody podle obč. zák., která se svým obsahem blížila smlouvě o výpůjčce. Ta nemusí mít písemnou formu a jejím předmětem může být i užívání určité vymezené části nemovitosti, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. . Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Podle čl. II. bodu 12 , kterým se mění ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno 18. dubna 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „“) a ve znění uvedené novely.

Dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ).

Poté se dovolací sodu zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Protože přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle Není jím dovolací důvod podle , kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud provedl výslech svědka S. K., dospěl by na základě zjištěného skutkového stavu k odlišnému právnímu názoru. Podle obsahu ( ) tak dovolatelka namítla vadu řízení, spočívající v neprovedení důkazu výslechem svědka S. K.

K vadě podle a také k vadám uvedeným v , a b) a dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání [podle ] zásadně nezakládají (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. , a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. , z 12. dubna 2006, sp. zn. , a z 15. srpna 2008, sp. zn. ).

Nad rámec uvedeného lze dodat, že podle jsou účastníci řízení povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud pak rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede, přičemž není povinen provést všechny navržené důkazy ( ). Neprovede-li některé z nich, měl by v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč tyto důkazy neprovedl ( ), a neučinil-li tak, může dovolací soud z takové vady vyvozovat důsledky jen tehdy, měla-li tato vada za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ); tak by tomu mohlo být jen v případě, že navržené důkazy směřovaly k objasnění skutečností, které jsou významné z hlediska právního posouzení věci a které zároveň již nebyly dostatečně spolehlivě prokázány jinak. V posuzovaném případě dospěly soudy obou stupňů k závěru, že mezi účastníky nedošlo k uzavření jakékoliv písemné nebo ústní smlouvy týkající se předmětného domu či bytu. Její existence nebyla prokázána žádnou písemnouu a nevyplývala ani z výpovědí účastníků, když žalovaný při jednání 6. 12. 2005 uvedl, že „žádná smlouva o způsobu či rozsahu užívání bytu mezi žalobkyní a žalovanými uzavřena nebyla“, a při jednání 6. 1. 2006 tvrdil pouze uzavření ústní dohody o následném „rozdělení celé nemovitosti“, kterou podle svých slov zpochybňoval „vlastnictví žalobkyně k celému domu“. K uzavření písemné smlouvy však podle jeho slov nedošlo, což potvrdila i žalobkyně, která uvedla, že žalovaný její písemný návrh odmítl podepsat. Za této situace postupovaly soudy obou stupňů správně, když navrhovaný výslech svědka S. K. neprovedly.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti napadenému rozhodnutí není podle přípustné, a proto bylo Nejvyšším soudem odmítnuto podle a

Žalobkyni by podle , a náležela náhrada nákladů dovolacího řízení, ty jí však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. listopadu 2009

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu