Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3816/2009

U S N E S E N Í

, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze  ze dne 23.4.2009, č.j. -117 takto:

I.  Dovolání žalobce se odmítá

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud svým rozsudkem shora uvedeným potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 15.9.2008, č.j. -75 a rozhodl tak, že návrh žalobce, aby bylo určeno že je výlučným vlastníkem 2/3 stavební parcely č. 2066 a 2/3 budovy

č. p. 794 stojící na uvedené parcele, obojí v k.ú. N. M., P., se zamítá.

O nákladech řízení rozhodl odvolací soud tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na jejich náhradu 24.514,- Kč k rukám jeho právního zástupce.

Odvolací soud vyšel ze závěrů soudu prvního stupně, který neprováděl k prokázání pravdivosti žalobních tvrzení žádné dokazování, neboť dospěl k závěru, že žalobci nemůže být vyhověno. Žalobce tvrdil, že byl podle zápisu v pozemkové knize vlastníkem 2/3 uvedených nemovitostí, které byly znárodněny vyhláškou ministra informací č. 2289/1948 Ú.L. podle zákona č. 123/1948 Sb. Dílčí výměr ministerstva informací a osvěty ze dne 25.7.1951, který určoval rozsah znárodnění, však nebyl podepsán ministrem, ale přednostou odboru. Žalobce z toho dovodil, že z tohoto důvodu ke znárodnění nedošlo, stát převzal nemovitosti bez právního důvodu a žalobce jejich vlastnictví nepozbyl. Uvedené nemovitosti tedy nepřešly do vlastnictví státu a jejich následné převody byly  podle jeho názoru  neplatné. Z tohoto důvodu uplatnil svůj nárok podáním určovací žaloby. Odvolací soud žalobu na určení vlastnictví k výše uvedeným nemovitostem zamítl neboť žalobce jejich vlastníkem není a nemá rovněž na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu

Proti rozsudku  odvolacího soudu podal  žalobce v zákonné lhůtě dovolání, jehož přípustnost dovodil z toho, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam a důvodnost spatřoval ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Otázky, které podle jeho názoru mají zásadní právní význam, shrnul do sedmi následujících bodů:

1. Bylo účelem vydání restitučních předpisů znemožnit právnickým osobám domáhat se svých práv za méně výhodných podmínek cestou obecné žaloby?

2. Je perfektní završení přechodu vlastnického práva nutné i v případě řízení nerestitučních?

3.  Musí být osoba, zapsaná v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti, vždy skutečným vlastníkem takové nemovitosti?

4. Jakým způsobem se může skutečný vlastník nemovitostí domáhat ochrany svých práv proti osobě, zapsané jako „vlastník“ takové nemovitosti v katastru nemovitostí?

5. Lze se domáhat určovací žalobou ochrany vlastnického práva, které nebylo po delší dobu vykonáváno?

6. Jaká je podstata preventivní funkce určovací žaloby?

7. Jaká je podstata legitimního očekávání a v jakých případech dochází k jeho absenci?

Žalobce ve svém obšírném dovolání rozvádí problematiku nastíněnou jednotlivými dotazy a navrhuje závěrem, aby Nejvyšší soud podle ustanovení zrušil rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě ( , ). Přípustnost dovolání lze dovodit podle ustanovení a uplatněný dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, spočíval v tvrzeném nesprávném právním posouzení věci.

Pro právní posouzení věci je třeba vyjít ze znění ustanovení , z něhož vyplývá, že se tento zákon vztahuje na zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd vzniklých občanskoprávními a pracovněprávními úkony a správními akty, učiněnými v období od 25.února 1948 do 1. ledna 1990 (dále jen „rozhodné období“) v rozporu se zásadami demokratické společnosti, respektující práva občanů vyjádřená Chartou Organizace spojených národů, Všeobecnou deklarací lidských práv a navazujícími mezinárodními pakty o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech. Zásadní otázkou pro posouzení věci je rovněž otázka, zda lze žalobce považovat za osobu oprávněnou ve smyslu ustanovení

, když oprávněnou osobou je fyzická osoba, jejíž věc přešla do vlastnictví státu v případech uvedených v zákona, pokud je státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky.

Nejvyšší soud již od počátků rozhodování v restitučních věcech zdůrazňoval, že oprávněnými osobami podle restitučních zákonů jsou pouze osoby fyzické, nikoliv právnické. Případná restituce právnických osob je řešena samostatnými předpisy ( a další). Shodný závěr vyplývá též ze stanoviska Nejvyššího soudu (kolegia), publikovaného pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí ( ). Žalobce jako právnická osoba tedy nemůže být aktivně věcně legitimován, protože ve vztahu k němu žádný speciální  předpis o restitucích nebyl vydán.

Tím spíše absentuje na straně žalobce oprávnění podat určovací žalobu. Ve věci byla zjištěna existence potenciálního restitučního důvodu podle , eventuelně odst. 2 Jde tedy o důvod svědčící restituentovi – fyzické osobě a odvolací soud v těchto souvislostech správně citoval rozsáhlou restituční judikaturu o tom, že není přípustné určovací žalobou obcházet smysl restitučního zákonodárství.

Zejména citace rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. je zcela přiléhavá a vztahuje se v širším pojetí na nyní posuzovanou věc.

Z pohledu všech citovaných ustanovení a interpretačních závěrů je řešení posuzované věci natolik jednoznačné, že dovolací soud nepovažuje za nezbytné zodpovídat zvlášť všechny odvolatelem položené právní otázky. Skutečnou otázkou se spíše jeví, zda není důvod odmítnout dovolání již pro jeho zjevnou bezdůvodnost ve smyslu

Odvolací soud tedy posoudil pro věc určující právní otázku z hlediska hmotného práva správně. Podmínky přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku nejsou splněny, nebyla nalezena žádná judikatorní mezera či kontradikce a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první, , a odmítl.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly, právo na jejich náhradu se proto nepřiznává. ( , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 29. října 2009

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu