Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1188/2008

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 24. 10. 2006, č. j. - 6, nařídil podle rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. L. G., sp. zn. R 2/2002, ze dne 31. 7. 2006, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 186.688,50 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně od 23. 6. 2005 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 45.529,40 Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. J. W., Exekutorský úřad P.-m.

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 5. 2007, č. j. - 14, odvolání povinného podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti a změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), odmítl, neboť námitky obsažené v odvolání směřovaly proti věcné správnosti exekučního titulu, již však exekuční soud není oprávněn přezkoumávat, a pokud povinný tvrdil, že podkladové rozhodnutí je v rozporu s dobrými mravy, jde o námitku v řízení o nařízení exekuce nepřípadnou.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , a podává je z důvodů uvedených v , b), odst. 3 Dovolatel je přesvědčen, že odvolací soud porušil jeho „nezpochybnitelná práva“, včetně „práva na neporušování dobrých mravů“. Namítá, že „nesouhlasil s rozhodcem na řešení sporu a požadoval řešení sporu soudem“, že nebyl pozván k rozhodčímu řízení a nebyla mu ani dána plná příležitost k uplatnění jeho práv, že neměl možnost se vyjádřit k nepravdivým a neúplným podkladům, a tím byl zkrácen na svých právech, že výše pohledávky v rozhodčím nálezu je nesprávná, že mu v důsledku postupu rozhodce nebyla dána možnost věc řešit smírně a že písemné vyhotovení rozhodčího nálezu nebylo opatřeno doložkou právní moci. Nesprávné je podle něj „posouzení právního stavu soudy obou stupňů v této podstatné věci, neboť rozhodovaly na základě nezákonného rozhodnutí soudního exekutora, který porušil , o soudních exekutorech“. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle , odst. 2 ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) přípustné.

Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ( ), v dovolání nevymezil. Námitky povinného, že „nebyl pozván k rozhodčímu řízení, že mu nebyla dána plná příležitost k uplatnění jeho práv, že neměl možnost se vyjádřit k nepravdivým a neúplným podkladům, a tím byl zkrácen na svých právech“, jsou v řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) bez právního významu. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích (např. usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123, usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 6/2002 pod č. 105) vysvětlil, že okolnost, že řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou, nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí, což platí i pro rozhodčí řízení. Soud výkonu rozhodnutí (exekuční soud) není ani oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, protože jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. , ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. , ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4, a ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2005 pod č. 58). Rovněž námitka dovolatele, že „nesouhlasil s rozhodcem na řešení sporu“ a že požadoval, aby věc byla projednána soudem, není v řízení o nařízení exekuce právně významná, neboť exekuční soud ji nemůže řešit.

Přípustnost dovolání podle , odst. 2 ve spojení není způsobilá založit ani námitka dovolatele, že je nesprávné „posouzení právního stavu soudy obou stupňů v této podstatné věci, neboť rozhodovaly na základě nezákonného rozhodnutí soudního exekutora, který porušil , o soudních exekutorech“, protože soud nerozhodoval na základě rozhodnutí soudního exekutora, nýbrž podle exekučního řádu, jelikož povinný dle tvrzení oprávněného v návrhu na nařízení exekuce nesplnil dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul ( exekučního řádu). Odmítl-li odvolací soud odvolání povinného podle exekučního řádu z důvodu, že odvolací námitky povinného směřovaly proti věcné správnosti exekučního titulu a že námitka rozporu podkladového rozhodnutí s dobrými mravy je v řízení o nařízení exekuce nepřípadná, neporušil těmito závěry, které jsou zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, „nezpochybnitelná práva“ povinného, včetně „práva na neporušování dobrých mravů“.

Námitku, že písemné vyhotovení rozhodčího nálezu nebylo opatřeno doložkou právní moci, uplatnil dovolatel až v dovolacím řízení, a z hlediska tak jde o nepřípustnou novotu, kterou se dovolací soud nemůže zabývat, neboť účelem dovolacího řízení je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle věty první a odmítl.

O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. října 2009

JUDr. Olga  Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu