Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 285/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně C. C. a. s., zastoupené JUDr. J. C., advokátem, proti žalovaným 1) M. M., zastoupenému JUDr. O. M., advokátem, a 2) M. K., o námitkách prvního žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. října 2005, č. j. -154, ve znění opravného usnesení ze dne 28. listopadu 2007, č. j. -155 (216), takto:

I.       Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. února 2005, č. j. -126,     ve znění opravného usnesení ze dne 10. října 2007, č. j. -205 (poté, co jeho předchozí rozsudek Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. července 2003, č. j. -64, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci), ponechal vůči prvnímu žalovanému v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 4. dubna 2002, č. j. -10, jímž uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 57.303,- Kč s 6% úrokem od 8. února 1999 do zaplacení a náhradu nákladů řízení.

K odvolání prvního žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Dovolání prvního žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení , , ve znění účinném do 30. června 2009 (dále jen „“), Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že právní otázku, pro jejíž řešení přisuzuje dovolatel napadenému rozhodnutí ve věci samé zásadní význam po stránce právní, zodpověděl odvolací soud ve shodě s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a že ve zbývajícím rozsahu dovolání spočívá na argumentech, pro něž je nelze připustit.

Závěr, podle kterého důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nese žalovaný, učinil Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne  2.  března 1999, sp. zn. (uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod číslem 84) a následně se k němu opakovaně přihlásil v celé řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. , dne 28. května 2008, sp. zn. a dne 25. února 2009, sp. zn. , popř. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 62/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nepřiléhavý je v této souvislosti rovněž odkaz dovolatele na rozhodnutí ze dne 6. června 1898, č. 4596, uveřejněné ve Sbírce směnečně právních rozhodnutí bývalého rakouského nejvyššího soudu, uspořádané F. Czelechowskym, č. 775. Závěr v něm formulovaný, podle kterého „je na žalobci, aby dokázal, že případ zajištění nastal a že je oprávněn žádati zaplacení směnky“, nebyl bez výhrad sdílen ani v době vydání odkazovaného rozhodnutí (srov. opačná rozhodnutí uveřejněná tamtéž pod č. 610 a 425) a jako nesprávný byl následně odmítnut také v judikatuře Nejvyššího soudu ČSR, která – ve shodě s názory zastávanými soudobou judikaturou – vycházela z toho, že „je věcí žalovaného směnečného dlužníka, aby vznesl námitky a podal důkaz o tom, že nenastal případ směnečného zajištění z krycích směnek a že zažalovaná směnečná pohledávka buď vůbec nebo v zažalované výši neexistuje“ (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. ledna 1942, sp. zn. Rv , uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí nejvyšších stolic soudních Čs. republiky, kterou uspořádal Dr. F. Vážný, pod číslem 18.172).

Argumentem, podle kterého soud prvního stupně rozhodl o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu v rozporu s ustanovením v nepřítomnosti prvního žalovaného, dovolatel uplatňuje (z obsahového hlediska) tzv. zmatečnostní vadu řízení podle ustanovení , k níž dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( ). Způsobilým dovolacím důvodem [z nějž by bylo možné usuzovat, že dovolání je přípustné  podle ] taková námitka není (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Konečně zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani výhrady dovolatele, podle kterých soudy po žalobci nepožadovaly, aby vyčíslil, kolik činí nezaplacený dluh a neprovedly navrhované důkazy k prokázání tvrzení, že na „předmětný dluh“ již první žalovaný platil „firmě I.“. Jednak jejich prostřednictvím dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , který u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen podle ustanovení , nemá k dispozici, jednak námitka, v níž by se první žalovaný dovolával zaplacení určité peněžité  částky (ať již na úhradu směnky či směnkou zajištěné pohledávky), nebyla uplatněna ve lhůtě pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (srov. ) a soudy k ní proto – se zřetelem ke koncentraci řízení o námitkách – při rozhodování o tom, zda směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti, nemohly přihlížet (a tedy ani k ní vést dokazování).

Pro úplnost Nejvyšší soud – s ohledem na podání prvního žalovaného ze dne 1. listopadu 2007, kterým (v době po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu) podal další (nové) námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu – dodává, že opravné usnesení (srov. č. l. 205), kterým byl opraven výše označený rozsudek soudu prvního stupně co do sídla žalobkyně, nemělo – se zřetelem k tomu, že jím nedošlo k obsahové změně výroku směnečného platebního rozkazu z hlediska jím vymezených práv a povinností účastníků řízení – za následek, že prvnímu žalovanému začala (ve smyslu ustanovení , , a ) běžet nová lhůta k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (srov. rozhodnutí uveřejněná pod čísly 10/2002 a 46/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na uvedeném závěru přitom nic nemění ani nesprávné poučení soudu prvního stupně o tom, že proti směnečnému platebnímu rozkazu lze podat námitky ve lhůtě tří dnů od právní moci opravného usnesení (srov. v tomto směru mutatis mutandis např. rozhodnutí uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanoveními , a , když dovolání prvního žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Rozhodné znění se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně  21. října 2009

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu